Valja Stýblová, autorka psychologických románů a povídek pro děti, se narodila v roce 1922 v Charbinu v Číně. Otec byl zeměměřič a ruský legionář. Od roku 1925 žila rodina v Praze.

Po maturitě na reálném gymnáziu studovala hudbu, v letech 1945-50 medicínu. Od promoce až do odchodu do důchodu roku 1990 pracovala na neurologické klinice Fakultní nemocnice v Praze na Vinohradech.

Od roku 1973 byla Valja Stýblová vedoucí katedry neurologie a psychiatrie LFUK a později přednostkou obou klinik.

Většina románů a povídek je postavena na konfliktu, který souvisí buď se zdravotními problémy protagonistů nebo se zdravotnickým prostředím. Ve svých prózách spojuje Stýblová prvky reportáže, osobní zpovědi, vnitřní promluvy postav s etickými reflexemi.

Podle vlastních próz napsala scénáře k televizním inscenacím – např. Až bude padat hvězda (1987), k filmům Sestřičky (1978), Skalpel prosím (1985).


Dílo:
Mne soudila noc – 1957 – první novela, byla přeložena do několika jazyků –
námětem je otázka odpovědnosti za přerušení těhotenství
Moje velká víra – 1960 – šarlatánství „zázračného“ lékaře
Dopis Kláře - 1963
Skalpel prosím – 1981 – z prostředí neurologické kliniky, centrem děje je složitá
operace mozkového nádoru u dítěte
Nenávidím a miluji – 1969 – zpověď profesora lékaři-psychiatrovi
Můj brácha - 1973
Na konci aleje – 1979 – přibližuje problematiku starých lidí, a to nejen těch, kteří žijí
v domovech důchodců, ale i těch, kteří žijí mimo ně

Povídky a romány pro mládež
Dům u nemocnice - 1959
Až bude padat hvězda - 1966
Princ a skřivánek – 1984