zavřít
Václav Bolemír Nebeský

básník, novinář, literární kritik a teoretik

Narození:
18. 8. 1818 , Nový dvůr, Kokořínsko
Úmrtí:
17. 8. 1882  ve věku 63 let,  Praha  †
Znamení:
lev  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

1 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Václav Bolemír Nebeský byl český raně obrozenský básník, novinář, literární teoretik a kritik. Václav Bolemír Nebeský byl synem šafáře. Pocházel ze smíšeného manželství, jeho matka byla Němka. Od roku 1830 studoval v České Lípě na Německém gymnáziu, později v Litoměřicích. Od roku 1836 studoval v Praze filozofii. Zde se pod vlivem četby J. Kollára a přátelství s J. K. Tylem, K. J. Erbenem a B. Němcovou přimkl k češství a začal se věnovat poezii. Při studiích na univerzitě se Václav Bolemír Nebeský věnoval převážně německé a starořecké literatuře a filozofii. Svůj vzor pro své básnické začátky spatřoval v Lenauovi. V roce 1846 začal Václav Bolemír Nebeský studovat medicínu v Praze a ve Vídni, ale studium nedokončil. Stal se vychovatelem, studoval literární historii a z Vídně přispíval do českých časopisů. Jeho Listy z Vídně, které otiskovaly Květy, znamenaly pokusy o český fejeton. Po návratu do Prahy byl Václav Bolemír Nebeský vychovatelem v rodině rytíře Jana Norberta z Neuberku, sběratele starých literárních památek. V roce 1848 se zúčastnil po boku J. Palackého a K. H. Borovského politického života jako člen Národního výboru a delegát Slovanského sjezdu. Stal se také dočasným redakčním zástupcem K. H. Borovského v Národních novinách. Václav Bolemír Nebeský se však brzy vzdal politické aktivity. V roce 1849 se Václav Bolemír Nebeský stal docentem dějin české literatury a českého básnictví na univerzitě v Praze, ale nepřednášel. Od roku 1851 se stal sekretářem Národního muzea a správcem muzejní pokladny. V letech 1850 - 61 působil i jako redaktor Časopisu Českého muzea. V roce 1852 byl jmenován sekretářem Matice české. Přispíval do Květů, České včely, České besedy, Lumíra, Rodinné kroniky atd. Jako literární historik první u nás odmítl Václav Bolemír Nebeský zastaralou knihopisnou metodu svých předchůdců Dobrovského a Jungmanna. Pokusil se, metodologicky závislý hlavně na liberálním německém historikovi G.G.Gervinovi, vyložit při respektu k estetickým a psychologickým kritériím, umělecké dílo jako výsledek duchovního procesu zákonitě souvisejícího s širším společenským kontextem. Tuto metodu uplatnil Nebeský nejen při kritice soudobé literatury, ale i v analýzách tvůrčích zjevů světových literatur, otiskovaných převážně časopisecky i při interpretaci starší české literatury, zejména pak ve studii o Královedvorském rukopisu. Trvalou zásluhou Nebeského zůstává, že jako jeden z prvních upozornil na nutnost studovat tradiční četbu lidu, především venkovského, a ukázal její význam ve slovanské kultuře národa. Od roku 1873, kdy byl již vážně nemocen, se Václav Bolemír Nebeský veřejného života neúčastnil. Dílo Václava Bolemíra Nebeského: Celkovým charakterem svého básnického projevu se Václav Bolemír Nebeský blíží k dílu K. H. Máchy. Nebeského básně jsou chmurně náladově laděné, od Máchových básní se liší nedostatkem myšlenkové dramatičnosti a citového napětí. Nebeský byl básníkem přírodní a milostné reflexe. Píseň hrobní - 1838, básnický debut vydaná v časopise Květy Protichůdci - 1844, básnická povídka, v české poezii jde o významný pokus o překlenutí romantického rozporu mezi snem a skutečností, snahou o vykreslení reality, života a práce pro celek. Výbor básní - 1886, posmrtně vydal Jan Neruda Nebeský přebásňoval moderní i tradiční autory: Kytice ze španělských romancí - 1864 Novořecké národní písně - 1864 Teoreticko-historické studie: Literatura lidu - 1847, v Časopise Českého muzea, teorie o nutnosti studovat tradiční lidovou četbu Dějiny Muzea Království českého - 1868 O novořeckém národním básnictví Kalevala - o finském národním eposu Václav Bolemír Nebeský překládal staroklasická dramata: Aristofanes: Acharnští - 1849 Rytíři - 1850 Žáby - 1870 Aischylos: Prométheus - 1862 Eumenidy - 1862 Terentius: Bratři - 1871 Plautus: Pleníci - 1873 …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Václav Bolemír Nebeský byl český raně obrozenský básník, novinář, literární teoretik a kritik.

Václav Bolemír Nebeský byl synem šafáře. Pocházel ze smíšeného manželství, jeho matka byla Němka. Od roku 1830 studoval v České Lípě na Německém gymnáziu, později v Litoměřicích. Od roku 1836 studoval v Praze filozofii. Zde se pod vlivem četby J. Kollára a přátelství s J. K. Tylem, K. J. Erbenem a B. Němcovou přimkl k češství a začal se věnovat poezii.

Při studiích na univerzitě se Václav Bolemír Nebeský věnoval převážně německé a starořecké literatuře a filozofii. Svůj vzor pro své básnické začátky spatřoval v Lenauovi.

V roce 1846 začal Václav Bolemír Nebeský studovat medicínu v Praze a ve Vídni, ale studium nedokončil. Stal se vychovatelem, studoval literární historii a z Vídně přispíval do českých časopisů. Jeho Listy z Vídně, které otiskovaly Květy, znamenaly pokusy o český fejeton.

Po návratu do Prahy byl Václav Bolemír Nebeský vychovatelem v rodině rytíře Jana Norberta z Neuberku, sběratele starých literárních památek. V roce 1848 se zúčastnil po boku J. Palackého a K. H. Borovského politického života jako člen Národního výboru a delegát Slovanského sjezdu. Stal se také dočasným redakčním zástupcem K. H. Borovského v Národních novinách. Václav Bolemír Nebeský se však brzy vzdal politické aktivity.

V roce 1849 se Václav Bolemír Nebeský stal docentem dějin české literatury a českého básnictví na univerzitě v Praze, ale nepřednášel. Od roku 1851 se stal sekretářem Národního muzea a správcem muzejní pokladny. V letech 1850 - 61 působil i jako redaktor Časopisu Českého muzea. V roce 1852 byl jmenován sekretářem Matice české. Přispíval do Květů, České včely, České besedy, Lumíra, Rodinné kroniky atd.

Jako literární historik první u nás odmítl Václav Bolemír Nebeský zastaralou knihopisnou metodu svých předchůdců Dobrovského a Jungmanna. Pokusil se, metodologicky závislý hlavně na liberálním německém historikovi G.G.Gervinovi, vyložit při respektu k estetickým a psychologickým kritériím, umělecké dílo jako výsledek duchovního procesu zákonitě souvisejícího s širším společenským kontextem. Tuto metodu uplatnil Nebeský nejen při kritice soudobé literatury, ale i v analýzách tvůrčích zjevů světových literatur, otiskovaných převážně časopisecky i při interpretaci starší české literatury, zejména pak ve studii o Královedvorském rukopisu. Trvalou zásluhou Nebeského zůstává, že jako jeden z prvních upozornil na nutnost studovat tradiční četbu lidu, především venkovského, a ukázal její význam ve slovanské kultuře národa.

Od roku 1873, kdy byl již vážně nemocen, se Václav Bolemír Nebeský veřejného života neúčastnil.

Dílo Václava Bolemíra Nebeského:

Celkovým charakterem svého básnického projevu se Václav Bolemír Nebeský blíží k dílu K. H. Máchy. Nebeského básně jsou chmurně náladově laděné, od Máchových básní se liší nedostatkem myšlenkové dramatičnosti a citového napětí. Nebeský byl básníkem přírodní a milostné reflexe.

Píseň hrobní - 1838, básnický debut vydaná v časopise Květy

Protichůdci - 1844, básnická povídka, v české poezii jde o významný pokus o překlenutí romantického rozporu mezi snem a skutečností, snahou o vykreslení reality, života a práce pro celek.

Výbor básní - 1886, posmrtně vydal Jan Neruda

Nebeský přebásňoval moderní i tradiční autory:
Kytice ze španělských romancí - 1864
Novořecké národní písně - 1864

Teoreticko-historické studie:
Literatura lidu - 1847, v Časopise Českého muzea, teorie o nutnosti studovat tradiční lidovou četbu
Dějiny Muzea Království českého - 1868
O novořeckém národním básnictví
Kalevala - o finském národním eposu

Václav Bolemír Nebeský překládal staroklasická dramata:
Aristofanes:
Acharnští - 1849
Rytíři - 1850
Žáby - 1870

Aischylos:
Prométheus - 1862
Eumenidy - 1862

Terentius:
Bratři - 1871

Plautus:
Pleníci - 1873