Umberto Eco

prozaik, estetik, sémiolog a literární vědec

Narození:
5. 1. 1932 , Alessandria, Italie
Úmrtí:
19. 2. 2016  ve věku 84 let,  Miláno, Itálie  †
Znamení:
kozoroh  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost, rasu,
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
italská
Rasa:
běloch
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

20 se líbí, 2 se nelíbí

Umberto Eco byl italský sémiolog, estetik, filosof a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny 60. let 20. století. Od roku 1971 profesor na katedře sémiotiky na univerzitě v Bologni. Prezident Univerzity San Marino, kde založil International Center for Semiotic and Cognitive Studies. Po maturitě začal studovat práva v Turíně, studia práv ale brzy zanechal a začal studovat středověkou filozofii a literaturu. Doktorát v této oblasti získal roku 1954 na základě disertační práce o estetice Tomáše Akvinského. Po ukončení studia se stal nakladatelským redaktorem. Od roku 1956 se podílel na organizování avantgardy, a tím i na vzniku volného uskupení avantgardních umělců, toto uskupení tvořilo základ pozdější skupiny 63. V roce 1959 začal psát pro Verri, kde vedl část věnovanou avantgardě a v tu dobu se rozvíjejícím lingvistickým experimentům. V roce 1962 se oženil s profesorkou umění, Renatou Ramge. Roku 1964 se stal lektorem na universitě v Miláně, ale již o rok později začal působit ve Florencii jako profesor vizuální komunikace. Byl také lektorem naučných knih v nakladatelství Bompiani v Miláně, lektorem estetiky, lektorem na fakultě architektury a profesorem sémiotiky na milánské Polytechnice. Roku 1971 se stal profesorem sémiotiky v Bologni. Poté dále učil na své mateřské univerzitě v Bologni, byl prezidentem Univerzity San Marino a přednášel často na univerzitách v Miláně, Paříži a New Yorku. Žil převážně u San Marina, kde obýval budovy zrušeného opatství. Dílo Umberta Eca 1) Sémiologie a lingvistika - Teorie sémiotiky (Theory of Semiotics, 1976) – po neúspěšných pokusech přeložit a revidovat své předchozí práce o sémiotice do angličtiny se Eco rozhodl (za pomoci svého redaktora Davida Osmond-Smitha) práci přepsat přímo pro anglické vydání (do italštiny byla kniha přeložena až zpětně), vytvořil tak jedno ze základních děl pojednávajících o sémiotice- Hledání dokonalého jazyka v evropské kultuře (La ricerca della lingua perfetta nella cultura europea, 1993) – kniha o problematice mezinárodního jazyka, mimo jiné se zabývá i úlohou latiny, kabaly, pokusy Komenského o vytvoření umělého jazyka Panglottia, jazyky volapük, esperanto a souvisejícími tematy- O zrcadlech a jiné eseje : znak, reprezentace, iluze, obraz (Sugli specchi e altri saggi, 1995) – soubor 24 prací o tématech, jež naznačuje podtitul: znaku, reprezentaci, iluzi, obrazu- Mysl a smysl : Sémiotický pohled na svět (2000) – výbor Ecových textů, který uspořádal Jiří Fiala2) Literární věda a kultura - Otevřené dílo (Opera aperta, 1962) – esej popisující problematiku otevřeného díla- Skeptikové a těšitelé (Apocalittici e integrati, 1964) – eseje o „masové kultuře“- Poznámky ke Jménu růže (Postille al nome della rosa, 1983) – poznámky nabízející pohled do zákulisí vzniku knihy Jméno růže, česky vyšlo pouze časopisecky- Meze interpretace (I limiti dell'interpretazione, 1990) – práce jednak shrnující a hodnotící interpretační přístupy od Aristotela až po Derridu, jednak představuje Ecovy názory na „otevřenost díla“, „modelového čtenáře“ či interpretační meze- Šest procházek literárními lesy (Six Walks in the Fictional Woods, 1994) – přednášky pronesené na Harvardově univerzitě v roce 1993- Poznámky na krabičkách od sirek (La bustina di Minerva, 2000) – výbor Ecových sloupků, které pod stejným názvem vycházely v průběhu deseti let v magazínu Espresso- O literatuře (Sulla letteratura, 2003) – soubor esejů, který lze považovat za pokračování Šesti procházek literárními lesy- Bludiště seznamů (La Vertigine della Lista, 2009) – „ilustrovaný esej“ popisující posedlost západní civilice všemožnými druhy seznamů a výčtů 3) Estetika- Umění a krása ve středověké estetice (Arte e bellezza nell' estetica medievale též jako Sviluppo dell'estetica medievale, 1959) – přehledný soubor zabývající se středověkými představami intelektuálů o kráse, umění a estetice; shrnuje dějiny estetiky latinského středověku od 6. do 15. století- Dějiny krásy (Storia della Bellezza, 2004) – „ilustrovaný esej“ popisující a četným obrazovým materiálem dokumentující proměny představ o kráse od dob starého Řecka až dodnes- Dějiny ošklivosti (Storia della Bruttezza, 2007) – „ilustrovaný esej“ navazující na Dějiny krásy; zabývá se podmanivostí ošklivost a tím, co je vlastně opakem krásy 4) PříručkyJak napsat diplomovou práci (Come si fa una tesi di laurea, 1977) – vyčerpávající popis problematiky spojené s psaním bakalářských, diplomových či disertačních prací; příručka pro studenty …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Umberto Eco byl italský sémiolog, estetik, filosof a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny 60. let 20. století. Od roku 1971 profesor na katedře sémiotiky na univerzitě v Bologni. Prezident Univerzity San Marino, kde založil International Center for Semiotic and Cognitive Studies.
Po maturitě začal studovat práva v Turíně, studia práv ale brzy zanechal a začal studovat středověkou filozofii a literaturu. Doktorát v této oblasti získal roku 1954 na základě disertační práce o estetice Tomáše Akvinského.

Po ukončení studia se stal nakladatelským redaktorem. Od roku 1956 se podílel na organizování avantgardy, a tím i na vzniku volného uskupení avantgardních umělců, toto uskupení tvořilo základ pozdější skupiny 63. V roce 1959 začal psát pro Verri, kde vedl část věnovanou avantgardě a v tu dobu se rozvíjejícím lingvistickým experimentům. V roce 1962 se oženil s profesorkou umění, Renatou Ramge.

Roku 1964 se stal lektorem na universitě v Miláně, ale již o rok později začal působit ve Florencii jako profesor vizuální komunikace. Byl také lektorem naučných knih v nakladatelství Bompiani v Miláně, lektorem estetiky, lektorem na fakultě architektury a profesorem sémiotiky na milánské Polytechnice. Roku 1971 se stal profesorem sémiotiky v Bologni. Poté dále učil na své mateřské univerzitě v Bologni, byl prezidentem Univerzity San Marino a přednášel často na univerzitách v Miláně, Paříži a New Yorku. Žil převážně u San Marina, kde obýval budovy zrušeného opatství.

Dílo Umberta Eca

1) Sémiologie a lingvistika

- Teorie sémiotiky (Theory of Semiotics, 1976) – po neúspěšných pokusech přeložit a revidovat své předchozí práce o sémiotice do angličtiny se Eco rozhodl (za pomoci svého redaktora Davida Osmond-Smitha) práci přepsat přímo pro anglické vydání (do italštiny byla kniha přeložena až zpětně), vytvořil tak jedno ze základních děl pojednávajících o sémiotice
- Hledání dokonalého jazyka v evropské kultuře (La ricerca della lingua perfetta nella cultura europea, 1993) – kniha o problematice mezinárodního jazyka, mimo jiné se zabývá i úlohou latiny, kabaly, pokusy Komenského o vytvoření umělého jazyka Panglottia, jazyky volapük, esperanto a souvisejícími tematy
- O zrcadlech a jiné eseje : znak, reprezentace, iluze, obraz (Sugli specchi e altri saggi, 1995) – soubor 24 prací o tématech, jež naznačuje podtitul: znaku, reprezentaci, iluzi, obrazu
- Mysl a smysl : Sémiotický pohled na svět (2000) – výbor Ecových textů, který uspořádal Jiří Fiala

2) Literární věda a kultura

- Otevřené dílo (Opera aperta, 1962) – esej popisující problematiku otevřeného díla
- Skeptikové a těšitelé (Apocalittici e integrati, 1964) – eseje o „masové kultuře“
- Poznámky ke Jménu růže (Postille al nome della rosa, 1983) – poznámky nabízející pohled do zákulisí vzniku knihy Jméno růže, česky vyšlo pouze časopisecky
- Meze interpretace (I limiti dell'interpretazione, 1990) – práce jednak shrnující a hodnotící interpretační přístupy od Aristotela až po Derridu, jednak představuje Ecovy názory na „otevřenost díla“, „modelového čtenáře“ či interpretační meze
- Šest procházek literárními lesy (Six Walks in the Fictional Woods, 1994) – přednášky pronesené na Harvardově univerzitě v roce 1993
- Poznámky na krabičkách od sirek (La bustina di Minerva, 2000) – výbor Ecových sloupků, které pod stejným názvem vycházely v průběhu deseti let v magazínu Espresso
- O literatuře (Sulla letteratura, 2003) – soubor esejů, který lze považovat za pokračování Šesti procházek literárními lesy
- Bludiště seznamů (La Vertigine della Lista, 2009) – „ilustrovaný esej“ popisující posedlost západní civilice všemožnými druhy seznamů a výčtů

3) Estetika

- Umění a krása ve středověké estetice (Arte e bellezza nell' estetica medievale též jako Sviluppo dell'estetica medievale, 1959) – přehledný soubor zabývající se středověkými představami intelektuálů o kráse, umění a estetice; shrnuje dějiny estetiky latinského středověku od 6. do 15. století
- Dějiny krásy (Storia della Bellezza, 2004) – „ilustrovaný esej“ popisující a četným obrazovým materiálem dokumentující proměny představ o kráse od dob starého Řecka až dodnes
- Dějiny ošklivosti (Storia della Bruttezza, 2007) – „ilustrovaný esej“ navazující na Dějiny krásy; zabývá se podmanivostí ošklivost a tím, co je vlastně opakem krásy

4) Příručky
Jak napsat diplomovou práci (Come si fa una tesi di laurea, 1977) – vyčerpávající popis problematiky spojené s psaním bakalářských, diplomových či disertačních prací; příručka pro studenty

Umberto Eco v Magazínu Osobnosti

  • Zlomený meč zbrocený svatou krví

    Zlomený meč zbrocený svatou krví

    27. 4. 2014 17:15 U příležitost aktuálního vydání druhé části pátého dílu legendární adventurní série Broken Sword jsme sáhli do archivu magazínu LEVEL a z jeho 237. čísla jsme vytáhli velké téma Petra Ticháčka, které pojednává o kopiích a originálech příběhů o Svatém Grálu. Pokud si tedy chcete o víkendu dopřát pořádně rozmáchlý výlet do historie, jste na správné adrese. A jestli vám to nebude stačit, můžete si koupit aktuální LEVEL 241, ve kterém najdete řadu dalších obdobných témat.… více

  • Vědecká rada UK nedoporučila čestný doktorát pro Umberta Eca

    Vědecká rada UK nedoporučila čestný doktorát pro Umberta Eca

    4. 7. 2013 20:30 Vědecká rada Univerzity Karlovy v Praze nedoporučila, aby italský spisovatel, vědec a filozof Umberto Eco dostal čestný vědecký titul doctor honoris causa. Dnes to potvrdil mluvčí univerzity Václav Hájek. Důvody rozhodnutí nejsou známy, protože vědecká rada hlasovala tajně. Podle Hájka pro udělení čestného doktorátu Ecovi bylo 16 ze 46 přítomných členů rady.… více

Mohli by vás také zajímat…