Spisovatelka, narozena 27. srpna 1967 v Rakovníku, absolventka střední ekonomické školy.
První literární počiny autorky se datují již do období studií, kdy jsou její příspěvky otiskovány v Táborovém ohni týdeníku Mladý Svět. Totéž i v místním tisku, včetně fejetonů a poezie, v zaměstnání články do podnikového časopisu. Původní plány na dálkové studium knihovnictví ovšem nejsou v souladu s potřebami zaměstnavatele a Monika je donucena studium koncem prvního ročníku ukončit.

Touha psát a literární talent ji však neponechají dlouho v klidu a ještě v době mateřské dovolené nastupuje do redakce Rakovnicka jako externí redaktorka, zabývající se kulturním děním v regionu. V listu publikuje i svoje články věnované nevšedním způsobem historii rodného města. Získává mimořádný ohlas u čtenářů, a tak, z části vlastním rozhodnutím, a z části druhé ve snaze vyhovět poptávce čtenářů, kteří neměli k dispozici všechny díly jejího vyprávění, vydává v prosinci roku 2001 svoji první knihu Náměstí na dlani, kterou je možno nazvat průvodcem historií rakovnického Husova náměstí v době před i po znárodnění, prokládanou dobovými inzeráty a doplněnou množstvím fotografií. Autorka nezapomíná ani na místní figurky, význačné nepostradatelné postavičky, spjaté s náměstím i městem samým. O úspěchu této knihy svědčí fakt, že v současné době jsou již vyprodány jak původní náklad, tak i jeho dvě reedice.

Následující sbírka Fejetony(?) na sebe nenechá dlouho čekat a čtenáři mají možnost začíst se do chytře stavěných, vnímavých postřehů jak ze školních a studentských let, tak z běžného života ženy, matky dvou dcer. Do příběhů veselých i smutných, milých vzpomínek na dětství v kontrastu s realitou současnosti.

Po roční přípravě Monika vydává první část publikace Čí jméno nese naše ulice, osvětlující názvy ulic v Rakovníku.

I přes nesporný zájem čtenářů se začínající, velmi skromná autorka úspěšných knih, na několik let odmlčela. Byla, v plné tvůrčí síle, nedobrovolně zastavena na své cestě, „snad“ nepřízní osudu. Neopomněla ovšem čestně vrátit městem přidělený grant na chystanou knihu Když se v Rakovníku řekne…

Znalosti týkající se její letité lásky, českého jazyka, jí umožnily usednout za katedru ve třídách základní školy a věnovat se výuce žáků. Mimo jiné i v nauce o regionu, dějepisu, angličtině…
K psaní se vrací až v létě roku 2007 ve vlastní otevřené výpovědi, formou dvou básnických sbírek, vzpomínkovou Ztráty a ztráty a Na bloumání koncesi, v níž naplno otevírá svoje vlastní nitro. „To jsem já“, říká.

A právě již zmíněný rok 2007 je nejen rokem vydání obou sbírek ale i počátkem změn v Moniččině osobním životě. V roce následujícím se staví s odhodláním, novou knihou a novým příjmením znovu na start. Prvním signálem jsou i příspěvky v regionálním tisku, fejetony, a články věnované osobnostem a historii města.

Do výčtu uvedených knih tedy můžeme ještě připsat v závěru roku 2008 první díl staronového titulu Když se v Rakovníku řekne… A mnoho čtenářů neskrývá svůj údiv nad tím, proč se vlastně nazývá místo kde bydlí, nebo které rádi navštěvují, právě tak, jak je zažité v místních pojmenováních již desítky let. Nejedná se ovšem jen o strohé popisování faktů, ale, jak je u Moniky dobrým zvykem, ve všem je vepsána obrovská dávka lidskosti, pochopení a citu.

Přestože je právě v prodeji již třetí vydání tohoto velmi úspěšného titulu, pracovitá a k sobě neskonale kritická autorka se rozhodně nenechává uhoupat na vlnkách úspěchu. Pro své čtenáře, kterých si velmi váží, připravila v loňském roce autogramiádu, věnovanou všem svým dosud vydaným publikacím a autorské čtení, kde uvedla i ukázky jak z připravované druhé části svého posledního díla, tak i z další knihy příběhů, které svým čtenářům chystá.
Ale nepředbíhejme…

21.11. 2010
Že Monika své slovo drží, dokazuje právě v těchto dnech...
22. listopadu roku 2010 vychází kniha vzpomínek na dětství - Knedlíky už sem nikdy nepřijedou. Linií, protínající řádky knihy, jsou osudy lidí. Svých nejbližších, známých, i svých nejbližších známých. Moniččina kniha se nad nimi zamýšlí způsobem místy až dojímavým. A čtenář při jejím procházení nejednou sáhne i do své mysli pro vzpomínky dávno zapomenuté...

17.12. 2010
V čase předvánočním vydává Rabasova galerie v Rakovníku publikaci Když se v Rakovníku řekne… - 2. díl.
Kniha rozvíjí výčet pojmů tak notoricky ve městě známých. Přestože ani mnozí z pamětníků už netuší, proč se to které místo nazývá tak, jak se o něm místopisně hovoří. Autorka s nesmírným patriotismem, zaujetím a pílí tyto vyhledala a upravila do formy přijatelné pro čtenáře. Vše samozřejmě stylem jí vlastním a osobitým. Ne tedy přísně faktograficky, přesto ale přehledně a srozumitelně.
Zmiňme například místní pojmenování Bulovna, které je v knize vysvětleno poprvé po více než sto letech, nebo Mariánský sloup, mnohými dodnes zaměňovaný za sloup morový. Stejně tak výčet nesmyslně zbouraných vil, ustoupivších socialistické panelové výstavbě, či znárodněných podniků – Stadion, U Vltavských, Linhart…
Kniha obsahuje na devadesát pojmů a čtenář rozhodně nebude, co se obsahu týká, ochuzen oproti dílu prvnímu. Vše je doplněno dobovými fotografiemi ze SOkA Rakovník, fotografa Václava Hvězdy i z archívu samotné autorky.


Dílo Moniky Pokorné
Náměstí na dlani (2001)
Fejetony(?) (2002)
Čí jméno nese naše ulice - 1. díl (2003)
Ztráty a ztráty (2007)
Na bloumání koncesi (2007)
Když se v Rakovníku řekne… - 1. díl (2008)
Knedlíky už sem nikdy nepřijedou (2010)
Když se v Rakovníku řekne… - 2. díl (2010)