zavřít
Monika Pokorná

spisovatelka

Věk:
49
Narození:
27. 8. 1967 , Rakovník, Československo
Znamení:
panna   |  aktuální horoskop
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

28 se líbí, 5 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Spisovatelka, narozena 27. srpna 1967 v Rakovníku, absolventka střední ekonomické školy. První literární počiny autorky se datují již do období studií, kdy jsou její příspěvky otiskovány v Táborovém ohni týdeníku Mladý Svět. Totéž i v místním tisku, včetně fejetonů a poezie, v zaměstnání články do podnikového časopisu. Původní plány na dálkové studium knihovnictví ovšem nejsou v souladu s potřebami zaměstnavatele a Monika je donucena studium koncem prvního ročníku ukončit. Touha psát a literární talent ji však neponechají dlouho v klidu a ještě v době mateřské dovolené nastupuje do redakce Rakovnicka jako externí redaktorka, zabývající se kulturním děním v regionu. V listu publikuje i svoje články věnované nevšedním způsobem historii rodného města. Získává mimořádný ohlas u čtenářů, a tak, z části vlastním rozhodnutím, a z části druhé ve snaze vyhovět poptávce čtenářů, kteří neměli k dispozici všechny díly jejího vyprávění, vydává v prosinci roku 2001 svoji první knihu Náměstí na dlani, kterou je možno nazvat průvodcem historií rakovnického Husova náměstí v době před i po znárodnění, prokládanou dobovými inzeráty a doplněnou množstvím fotografií. Autorka nezapomíná ani na místní figurky, význačné nepostradatelné postavičky, spjaté s náměstím i městem samým. O úspěchu této knihy svědčí fakt, že v současné době jsou již vyprodány jak původní náklad, tak i jeho dvě reedice. Následující sbírka Fejetony(?) na sebe nenechá dlouho čekat a čtenáři mají možnost začíst se do chytře stavěných, vnímavých postřehů jak ze školních a studentských let, tak z běžného života ženy, matky dvou dcer. Do příběhů veselých i smutných, milých vzpomínek na dětství v kontrastu s realitou současnosti. Po roční přípravě Monika vydává první část publikace Čí jméno nese naše ulice, osvětlující názvy ulic v Rakovníku. I přes nesporný zájem čtenářů se začínající, velmi skromná autorka úspěšných knih, na několik let odmlčela. Byla, v plné tvůrčí síle, nedobrovolně zastavena na své cestě, „snad“ nepřízní osudu. Neopomněla ovšem čestně vrátit městem přidělený grant na chystanou knihu Když se v Rakovníku řekne… Znalosti týkající se její letité lásky, českého jazyka, jí umožnily usednout za katedru ve třídách základní školy a věnovat se výuce žáků. Mimo jiné i v nauce o regionu, dějepisu, angličtině… K psaní se vrací až v létě roku 2007 ve vlastní otevřené výpovědi, formou dvou básnických sbírek, vzpomínkovou Ztráty a ztráty a Na bloumání koncesi, v níž naplno otevírá svoje vlastní nitro. „To jsem já“, říká. A právě již zmíněný rok 2007 je nejen rokem vydání obou sbírek ale i počátkem změn v Moniččině osobním životě. V roce následujícím se staví s odhodláním, novou knihou a novým příjmením znovu na start. Prvním signálem jsou i příspěvky v regionálním tisku, fejetony, a články věnované osobnostem a historii města. Do výčtu uvedených knih tedy můžeme ještě připsat v závěru roku 2008 první díl staronového titulu Když se v Rakovníku řekne… A mnoho čtenářů neskrývá svůj údiv nad tím, proč se vlastně nazývá místo kde bydlí, nebo které rádi navštěvují, právě tak, jak je zažité v místních pojmenováních již desítky let. Nejedná se ovšem jen o strohé popisování faktů, ale, jak je u Moniky dobrým zvykem, ve všem je vepsána obrovská dávka lidskosti, pochopení a citu. Přestože je právě v prodeji již třetí vydání tohoto velmi úspěšného titulu, pracovitá a k sobě neskonale kritická autorka se rozhodně nenechává uhoupat na vlnkách úspěchu. Pro své čtenáře, kterých si velmi váží, připravila v loňském roce autogramiádu, věnovanou všem svým dosud vydaným publikacím a autorské čtení, kde uvedla i ukázky jak z připravované druhé části svého posledního díla, tak i z další knihy příběhů, které svým čtenářům chystá. 22. listopadu roku 2010 vychází kniha vzpomínek na dětství - Knedlíky už sem nikdy nepřijedou. Linií, protínající řádky knihy, jsou osudy lidí. Svých nejbližších, známých, i svých nejbližších známých. Moniččina kniha se nad nimi zamýšlí způsobem místy až dojímavým. A čtenář při jejím procházení nejednou sáhne i do své mysli pro vzpomínky dávno zapomenuté... V čase předvánočním roku 2010 vydává Rabasova galerie v Rakovníku publikaci Když se v Rakovníku řekne… - 2. díl. Kniha rozvíjí výčet pojmů tak notoricky ve městě známých. Přestože ani mnozí z pamětníků už netuší, proč se to které místo nazývá tak, jak se o něm místopisně hovoří. Autorka s nesmírným patriotismem, zaujetím a pílí tyto vyhledala a upravila do formy přijatelné pro čtenáře. Vše samozřejmě stylem jí vlastním a osobitým. Ne tedy přísně faktograficky, přesto ale přehledně a srozumitelně. Zmiňme například místní pojmenování Bulovna, které je v knize vysvětleno poprvé po více než sto letech, nebo Mariánský sloup, mnohými dodnes zaměňovaný za sloup morový. Stejně tak výčet nesmyslně zbouraných vil, ustoupivších socialistické panelové výstavbě, či znárodněných podniků – Stadion, U Vltavských, Linhart… Kniha obsahuje na devadesát pojmů a čtenář rozhodně nebude, co se obsahu týká, ochuzen oproti dílu prvnímu. Vše je doplněno dobovými fotografiemi ze SOkA Rakovník, fotografa Václava Hvězdy i z archívu samotné autorky. 18.12. 2013 vychází publikace s názvem Přepitomělá nálada, která je již druhou sbírkou autorčiných fejetonů v pořadí. Ta první vyšla pod názvem Fejetony (?) v roce 2002, a přestože ani ona nebyla žádnou procházkou růžovým sadem, od data jejího vydání se mnohé změnilo. Monika vyzrála, přiostřila, a vrací se zpět se souborem postřehů a náhledů na současnou společnost, mezilidské vztahy, na život v rodném městě. Tak, jak dokáže vyzdvihnout vše dobré, na druhé straně jiné nemilosrdně kritizuje. Taková je. Morálně čistá. A i když k tomu mnohé situace přímo vybízejí, sama přepitomělou náladou netrpí. Ve svých fejetonech nechává prostor i pro zasmání, ale její snaha otevřít čtenáři oči a přivést ho k zamyšlení by se dala nazvat literárním bojem za čistotu a spravedlnost v naší zemi. Kam se řítí a jak dlouho to ještě může trvat? Kam zmizel F.L. Věk, Josef Jungmann, Karel Havlíček Borovský, Karel Čapek? Kam se vytratila inteligence, slušnost, porozumění, pokora? Odpovědi najdete, milí čtenáři, jak na stránkách Přepitomělé nálady, tak i sami v sobě.7. 7. 2015 vychází nové souborné vydání titulu Čí jméno nese naše ulice. Jak název knihy napovídá, zavzpomínáme na osobnosti, které Rakovník proslavily za hranicemi okresu i vlasti. Autorka opět vyčerpala rozmanité prameny, do knihy vložila maximum informací, které s sebou nesou vždy i přidanou hodnotu v podobě různých zajímavostí. 18. 3. 2016 vychází Babičko-český slovník. Autorka převedla do literární podoby vzpomínky na dětství a především na své babičky. To vše prokládané moudry, až to vypadá, že se jejich běžný den skládal jen ze samých průpovídek a dovětků. Pokud by se některý z čtenářů chtěl nad užitým výrazivem pohoršovat, při hlubším zamyšlení dojde k poznání, že stejným slovníkem mluví běžně většina naší populace. A přestože babičky v knize zmíněná sprostá slova používaly, ať v němčině nebo jazyce rodném, rozhodně v jejich podání tyto výrazy nezněly ani vulgárně ani urážlivě. Dílo Moniky Pokorné Náměstí na dlani (2001) Fejetony(?) (2002) Čí jméno nese naše ulice - 1. část (2003) Ztráty a ztráty (2007) Na bloumání koncesi (2007) Když se v Rakovníku řekne… - 1. díl (2008) Knedlíky už sem nikdy nepřijedou (2010) Když se v Rakovníku řekne… - 2. díl (2010)Přepitomělá nálada (2013)Náměstí na dlani (nové upravené vydání) (2014)Čí jméno nese naše ulice (nové souborné vydání) (2015)Babičko-český slovník (2016) …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Spisovatelka, narozena 27. srpna 1967 v Rakovníku, absolventka střední ekonomické školy.
První literární počiny autorky se datují již do období studií, kdy jsou její příspěvky otiskovány v Táborovém ohni týdeníku Mladý Svět. Totéž i v místním tisku, včetně fejetonů a poezie, v zaměstnání články do podnikového časopisu. Původní plány na dálkové studium knihovnictví ovšem nejsou v souladu s potřebami zaměstnavatele a Monika je donucena studium koncem prvního ročníku ukončit.

Touha psát a literární talent ji však neponechají dlouho v klidu a ještě v době mateřské dovolené nastupuje do redakce Rakovnicka jako externí redaktorka, zabývající se kulturním děním v regionu. V listu publikuje i svoje články věnované nevšedním způsobem historii rodného města. Získává mimořádný ohlas u čtenářů, a tak, z části vlastním rozhodnutím, a z části druhé ve snaze vyhovět poptávce čtenářů, kteří neměli k dispozici všechny díly jejího vyprávění, vydává v prosinci roku 2001 svoji první knihu Náměstí na dlani, kterou je možno nazvat průvodcem historií rakovnického Husova náměstí v době před i po znárodnění, prokládanou dobovými inzeráty a doplněnou množstvím fotografií. Autorka nezapomíná ani na místní figurky, význačné nepostradatelné postavičky, spjaté s náměstím i městem samým. O úspěchu této knihy svědčí fakt, že v současné době jsou již vyprodány jak původní náklad, tak i jeho dvě reedice.

Následující sbírka Fejetony(?) na sebe nenechá dlouho čekat a čtenáři mají možnost začíst se do chytře stavěných, vnímavých postřehů jak ze školních a studentských let, tak z běžného života ženy, matky dvou dcer. Do příběhů veselých i smutných, milých vzpomínek na dětství v kontrastu s realitou současnosti.

Po roční přípravě Monika vydává první část publikace Čí jméno nese naše ulice, osvětlující názvy ulic v Rakovníku.

I přes nesporný zájem čtenářů se začínající, velmi skromná autorka úspěšných knih, na několik let odmlčela. Byla, v plné tvůrčí síle, nedobrovolně zastavena na své cestě, „snad“ nepřízní osudu. Neopomněla ovšem čestně vrátit městem přidělený grant na chystanou knihu Když se v Rakovníku řekne…

Znalosti týkající se její letité lásky, českého jazyka, jí umožnily usednout za katedru ve třídách základní školy a věnovat se výuce žáků. Mimo jiné i v nauce o regionu, dějepisu, angličtině…
K psaní se vrací až v létě roku 2007 ve vlastní otevřené výpovědi, formou dvou básnických sbírek, vzpomínkovou Ztráty a ztráty a Na bloumání koncesi, v níž naplno otevírá svoje vlastní nitro. „To jsem já“, říká.

A právě již zmíněný rok 2007 je nejen rokem vydání obou sbírek ale i počátkem změn v Moniččině osobním životě. V roce následujícím se staví s odhodláním, novou knihou a novým příjmením znovu na start. Prvním signálem jsou i příspěvky v regionálním tisku, fejetony, a články věnované osobnostem a historii města.

Do výčtu uvedených knih tedy můžeme ještě připsat v závěru roku 2008 první díl staronového titulu Když se v Rakovníku řekne… A mnoho čtenářů neskrývá svůj údiv nad tím, proč se vlastně nazývá místo kde bydlí, nebo které rádi navštěvují, právě tak, jak je zažité v místních pojmenováních již desítky let. Nejedná se ovšem jen o strohé popisování faktů, ale, jak je u Moniky dobrým zvykem, ve všem je vepsána obrovská dávka lidskosti, pochopení a citu.

Přestože je právě v prodeji již třetí vydání tohoto velmi úspěšného titulu, pracovitá a k sobě neskonale kritická autorka se rozhodně nenechává uhoupat na vlnkách úspěchu. Pro své čtenáře, kterých si velmi váží, připravila v loňském roce autogramiádu, věnovanou všem svým dosud vydaným publikacím a autorské čtení, kde uvedla i ukázky jak z připravované druhé části svého posledního díla, tak i z další knihy příběhů, které svým čtenářům chystá.

22. listopadu roku 2010 vychází kniha vzpomínek na dětství - Knedlíky už sem nikdy nepřijedou. Linií, protínající řádky knihy, jsou osudy lidí. Svých nejbližších, známých, i svých nejbližších známých. Moniččina kniha se nad nimi zamýšlí způsobem místy až dojímavým. A čtenář při jejím procházení nejednou sáhne i do své mysli pro vzpomínky dávno zapomenuté...


V čase předvánočním roku 2010 vydává Rabasova galerie v Rakovníku publikaci Když se v Rakovníku řekne… - 2. díl.
Kniha rozvíjí výčet pojmů tak notoricky ve městě známých. Přestože ani mnozí z pamětníků už netuší, proč se to které místo nazývá tak, jak se o něm místopisně hovoří. Autorka s nesmírným patriotismem, zaujetím a pílí tyto vyhledala a upravila do formy přijatelné pro čtenáře. Vše samozřejmě stylem jí vlastním a osobitým. Ne tedy přísně faktograficky, přesto ale přehledně a srozumitelně.
Zmiňme například místní pojmenování Bulovna, které je v knize vysvětleno poprvé po více než sto letech, nebo Mariánský sloup, mnohými dodnes zaměňovaný za sloup morový. Stejně tak výčet nesmyslně zbouraných vil, ustoupivších socialistické panelové výstavbě, či znárodněných podniků – Stadion, U Vltavských, Linhart…

Kniha obsahuje na devadesát pojmů a čtenář rozhodně nebude, co se obsahu týká, ochuzen oproti dílu prvnímu. Vše je doplněno dobovými fotografiemi ze SOkA Rakovník, fotografa Václava Hvězdy i z archívu samotné autorky.

18.12. 2013 vychází publikace s názvem Přepitomělá nálada, která je již druhou sbírkou autorčiných fejetonů v pořadí. Ta první vyšla pod názvem Fejetony (?) v roce 2002, a přestože ani ona nebyla žádnou procházkou růžovým sadem, od data jejího vydání se mnohé změnilo. Monika vyzrála, přiostřila, a vrací se zpět se souborem postřehů a náhledů na současnou společnost, mezilidské vztahy, na život v rodném městě. Tak, jak dokáže vyzdvihnout vše dobré, na druhé straně jiné nemilosrdně kritizuje. Taková je. Morálně čistá. A i když k tomu mnohé situace přímo vybízejí, sama přepitomělou náladou netrpí. Ve svých fejetonech nechává prostor i pro zasmání, ale její snaha otevřít čtenáři oči a přivést ho k zamyšlení by se dala nazvat literárním bojem za čistotu a spravedlnost v naší zemi. Kam se řítí a jak dlouho to ještě může trvat? Kam zmizel F.L. Věk, Josef Jungmann, Karel Havlíček Borovský, Karel Čapek? Kam se vytratila inteligence, slušnost, porozumění, pokora?
Odpovědi najdete, milí čtenáři, jak na stránkách Přepitomělé nálady, tak i sami v sobě.

7. 7. 2015 vychází nové souborné vydání titulu Čí jméno nese naše ulice. Jak název knihy napovídá, zavzpomínáme na osobnosti, které Rakovník proslavily za hranicemi okresu i vlasti. Autorka opět vyčerpala rozmanité prameny, do knihy vložila maximum informací, které s sebou nesou vždy i přidanou hodnotu v podobě různých zajímavostí.

18. 3. 2016 vychází Babičko-český slovník. Autorka převedla do literární podoby vzpomínky na dětství a především na své babičky. To vše prokládané moudry, až to vypadá, že se jejich běžný den skládal jen ze samých průpovídek a dovětků. Pokud by se některý z čtenářů chtěl nad užitým výrazivem pohoršovat, při hlubším zamyšlení dojde k poznání, že stejným slovníkem mluví běžně většina naší populace. A přestože babičky v knize zmíněná sprostá slova používaly, ať v němčině nebo jazyce rodném, rozhodně v jejich podání tyto výrazy nezněly ani vulgárně ani urážlivě.

Dílo Moniky Pokorné
Náměstí na dlani (2001)
Fejetony(?) (2002)
Čí jméno nese naše ulice - 1. část (2003)
Ztráty a ztráty (2007)
Na bloumání koncesi (2007)
Když se v Rakovníku řekne… - 1. díl (2008)
Knedlíky už sem nikdy nepřijedou (2010)
Když se v Rakovníku řekne… - 2. díl (2010)
Přepitomělá nálada (2013)
Náměstí na dlani (nové upravené vydání) (2014)
Čí jméno nese naše ulice (nové souborné vydání) (2015)
Babičko-český slovník (2016)

Hledáte také jako: Monika Pokornáová
Rychlá navigace:fotogalerie |novinky |diskuse