Mikuláš z Pelhřimova

nejvyšší duchovní a správce pokladnice tábora

Narození:
1385, Poděbrady
Úmrtí:
1460 ve věku 75 let,  Poděbrady
Znamení:
-
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

1 se líbí, 0 se nelíbí

Nicolaus Pilgramensis - Mikuláš z Pelhřimova, zvaný Biskupec byl nejvyšší duchovní a správce pokladnice Tábora. V roce 1409 se na Univerzitě Karlově stal bakalářem svobodných umění, v roce 1415 se stal knězem. Nedosáhl titulu mistr teologie, přesto mu byla dána důvěra, aby hájil článek o trestání veřejných hříchů na Basilejském koncilu. Mikuláš z Pelhřimova se angažoval jako radikální husita. Hned při vzniků táboritů se k nim přidal. V roce 1420 byl zvolen nejvyšším duchovním Tábora a s tím byla spojena i funkce správce pokladnice. V únoru roku 1421 se spolu s Mistrem Janem z Jičína obrátil na mistry Jakoubka ze Stříbra a Jana z Příbrami se žádostí o posouzení eucharistického sporu s pikarty a toto posouzení podpořilo Žižkovo a Mikulášovo rozhodnutí o násilném potlačení adamitů (podle pikartů chléb a víno při mši jsou jen znamením těla a krve Kristovy. Kristus je v nich přítomen ne osobně a skutečně, ale svými skutky). Jako zástupce Tábora se Mikuláš z Pelhřimova zúčastnil všech sporů s pražskými mistry. Výrazně se podílel na formulaci táborského učení na synodě v Písku v únoru roku 1422, byl účastníkem jednání v Chebu v roce 1432 a v roce 1433 v Basileji. Po bitvě u Lipan v roce 1434 Mikuláš z Pelhřimova pochopil, že je nutné se dohodnout s císařem a proto se zúčastnil brněnského sjezdu. V roce 1443 byl donucen k souhlasu se svoláním kněžského sboru do Kutné Hory, kde naposledy obhajoval své učení. To zde bylo odsouzeno jako kacířské. Po pádu Tábora v roce 1452 byl vězněn na Staroměstské radnici tak dlouho, dokud neslíbil poslušnost Janu Rokycanovi. Ani tak však nebyl propuštěn, ale byl držen v poděbradském žaláři, kde také zemřel. Učení Mikuláše z Pelhřimova uznávalo pouze Bibli a pouze Biblická vzdělanost měla smysl. Odmítal všechny církevní ceremonie, očistec, svátky vyjma neděle, modlitby za mrtvé atd. Dílo Mikuláše z Pelhřimova: Dílo Mikuláše z Pelhřimova je poměrně rozsáhlé, bylo psané převážně latinsky, ale také česky. Bohužel zachovalo se pouze torzo. Jeho dílo obsahovalo polemiky s Chelčickým, selskoplebejskými radikály a Janem Rokycanou, ideové obrany, traktáty, kázání, veřejné projevy i kronikářské zpracování. Confessio Taboritarum – Vyznání a obrana Tábora Scriptum super quattuor evangelia in unum concordata – výklady evangelií Chronicon causam sacerdotum Thaboriensium continens – Táborská kronika. Kronika obsahující při táborských kněží a její napadání ze strany pražských mistů. Kroniku s relativně velkým časovým záběrem - roky 1419 až 1444, tvoří 3 knihy. První, nejrozsáhlejší, obsahuje roky 1419 - 1431, druhá pak roky 1431 - 1437. Ta je nejkratší, protože se týká kompaktát a tomuto tématu věnoval Mikuláš z Pelhřimova samostaný spis, který se, bohužel, nedochoval. Třetí kniha se týká rokování táborských kněží se stranou Jana Rokycany a popisuje období let 1441 až 1444. Zásluhou Mikuláše z Pelhřimova je, že jako plamenný defenzor Tábora vřadil do tohoto díla nejen svoji obranu Tábora spolu s názory táborů, ale i dokumenty táborských odpůrců. Tím se dílo stává vyváženým a netendenčním. Nejedná se o ucelené dílo, ale pouze o dokumenty a traktáty spojené dohromady. Večeře Páně - traktát, názory z krátkých setkání s Petrem Chelčickým Výklad Zjevení Janova - nedokončené dílo …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Nicolaus Pilgramensis - Mikuláš z Pelhřimova, zvaný Biskupec byl nejvyšší duchovní a správce pokladnice Tábora.

V roce 1409 se na Univerzitě Karlově stal bakalářem svobodných umění, v roce 1415 se stal knězem. Nedosáhl titulu mistr teologie, přesto mu byla dána důvěra, aby hájil článek o trestání veřejných hříchů na Basilejském koncilu.

Mikuláš z Pelhřimova se angažoval jako radikální husita. Hned při vzniků táboritů se k nim přidal. V roce 1420 byl zvolen nejvyšším duchovním Tábora a s tím byla spojena i funkce správce pokladnice. V únoru roku 1421 se spolu s Mistrem Janem z Jičína obrátil na mistry Jakoubka ze Stříbra a Jana z Příbrami se žádostí o posouzení eucharistického sporu s pikarty a toto posouzení podpořilo Žižkovo a Mikulášovo rozhodnutí o násilném potlačení adamitů (podle pikartů chléb a víno při mši jsou jen znamením těla a krve Kristovy. Kristus je v nich přítomen ne osobně a skutečně, ale svými skutky).

Jako zástupce Tábora se Mikuláš z Pelhřimova zúčastnil všech sporů s pražskými mistry. Výrazně se podílel na formulaci táborského učení na synodě v Písku v únoru roku 1422, byl účastníkem jednání v Chebu v roce 1432 a v roce 1433 v Basileji.

Po bitvě u Lipan v roce 1434 Mikuláš z Pelhřimova pochopil, že je nutné se dohodnout s císařem a proto se zúčastnil brněnského sjezdu. V roce 1443 byl donucen k souhlasu se svoláním kněžského sboru do Kutné Hory, kde naposledy obhajoval své učení. To zde bylo odsouzeno jako kacířské. Po pádu Tábora v roce 1452 byl vězněn na Staroměstské radnici tak dlouho, dokud neslíbil poslušnost Janu Rokycanovi. Ani tak však nebyl propuštěn, ale byl držen v poděbradském žaláři, kde také zemřel.

Učení Mikuláše z Pelhřimova uznávalo pouze Bibli a pouze Biblická vzdělanost měla smysl. Odmítal všechny církevní ceremonie, očistec, svátky vyjma neděle, modlitby za mrtvé atd.

Dílo Mikuláše z Pelhřimova:

Dílo Mikuláše z Pelhřimova je poměrně rozsáhlé, bylo psané převážně latinsky, ale také česky. Bohužel zachovalo se pouze torzo. Jeho dílo obsahovalo polemiky s Chelčickým, selskoplebejskými radikály a Janem Rokycanou, ideové obrany, traktáty, kázání, veřejné projevy i kronikářské zpracování.

Confessio Taboritarum – Vyznání a obrana Tábora
Scriptum super quattuor evangelia in unum concordata – výklady evangelií

Chronicon causam sacerdotum Thaboriensium continens – Táborská kronika. Kronika obsahující při táborských kněží a její napadání ze strany pražských mistů. Kroniku s relativně velkým časovým záběrem - roky 1419 až 1444, tvoří 3 knihy. První, nejrozsáhlejší, obsahuje roky 1419 - 1431, druhá pak roky 1431 - 1437. Ta je nejkratší, protože se týká kompaktát a tomuto tématu věnoval Mikuláš z Pelhřimova samostaný spis, který se, bohužel, nedochoval. Třetí kniha se týká rokování táborských kněží se stranou Jana Rokycany a popisuje období let 1441 až 1444. Zásluhou Mikuláše z Pelhřimova je, že jako plamenný defenzor Tábora vřadil do tohoto díla nejen svoji obranu Tábora spolu s názory táborů, ale i dokumenty táborských odpůrců. Tím se dílo stává vyváženým a netendenčním. Nejedná se o ucelené dílo, ale pouze o dokumenty a traktáty spojené dohromady.

Večeře Páně - traktát, názory z krátkých setkání s Petrem Chelčickým
Výklad Zjevení Janova - nedokončené dílo

Rychlá navigace: novinky | diskuse