zavřít
Marcus Tullius Cicero

politik, spisovatel, řečník

Narození:
3. 1. 106 , Arpinum
Úmrtí:
7. 12. 2043  ve věku 63 let  †
Znamení:
kozoroh  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

12 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Marcus Tullius Cicero byl římský řečník, politik a spisovatel. Pocházel z nepříliš bohaté rodiny, první vzdělání získal v Arpinu, později se vzdělával ještě v Římě. Studoval především rétoriku, ale i právo a filosofii. V době studií překládal z řečtiny. Roku 79 př. Kr. začal vystupovat veřejně, především u soudu. V tomto roce byl nucen ze zdravotních důvodů opustit Řím, odjel do Řecka, později cestoval i po Asii. Na těchto cestách se dále vzdělával a především cvičil v rétorice. O dva roky později 77 př. Kr. se vrátil do Říma, zde se oženil s Terentií a začal se věnovat veřejným záležitostem, především obhajobám u soudu. Svou činností získal značnou popularitu a roku 76 př. Kr. byl zvolen quaestorem na Sicílii, po ukončení quaestury se stal senátorem. Roku 70 př. Kr. se stal aedilem kurulským a v roce 67 př. Kr. se stal městským praetorem. Roku 64 př. Kr. se stal konzulem, v této funkci odvrátil pozemkový zákon předložený Publiem Serviliem Rullem a Catilinovo spiknutí, obě tyto akce usilovaly o potlačení demokracie v Římě. Roku 58 př. Kr. musel odejít do vyhnanství, ale již roku 57 př. Kr. mu byl povolen návrat do Říma. Zde se dále snažil vystupovat na obranu demokracie, ale vzhledem k tomu, že veškerá moc již byla v rukou triumvirů, odešel z veřejného života a věnoval se výuce především gramatiky a rétoriky, veřejně vystupoval pouze při soudních obhajobách. Před občanskou válkou se přiklonil na stranu Pompeiovu, po jeho porážce odmítl vedení republikánského loďstva a raději odprosil Caesara, se kterým se vrátil do Říma jako přítel. Od roku 47 př. Kr. nevykonával žádnou veřejnou funkci a věnoval se pouze filosofii. Na veřejnosti vystupoval pouze v případech, kdy některý z jeho přátel potřeboval pomoc (Oratio pro Marcello, Oratio pro Ligario a Oratio pro rege Deiotario). Po Caesarově smrti věřil v obrat k demokracii, ale byl zklamán, proto opustil Řím, cestou ho zastihla nepravdivá zpráva, že se Antonius vzdal moci. Po návratu zjistil, že se tato zpráva nezakládala na pravdě a začal proti Antoniovi vystupovat, přednesl 14 řečí proti Antoniovi. Po těchto projevech senát vyhlásil Antoniovi válku, jejíž vedení svěřil Octavianovi, ten se ale spojil s Antoniem a tím se moc senátu definitivně rozpadla. Cicero se pokusil o útěk z Říma, avšak byl dostižen a popraven. Jeho hlava a pravá ruka byly vystaveny na řečništi v Římě. Dílo Marcuse Tulliuse CiceraCicero se ve svých projevech a spisech poměrně často zmiňoval (většinou okrajově) o výchově. O jeho názorech na tuto problematiku by bylo možno zjednodušeně napsat, že se dožadoval rozvoje mravnosti a lidských schopností. Vyučovanému mělo pomáhat náboženství, za velmi důležitou vědu považoval řečnictví, právo, filosofii a řečtinu. Projevy Z jeho projevů se jich úplně zachovalo 57, za nejlepší z nich jsou považovány: - De lege agraria - In Catilinam - Filipiky Soudní řeči - Pro Quinctio, 81 př. Kr. - Pro Sex. Roscio Amerino, 80 př. Kr. - Pro Q. Roscio Comoedo, 77 př. Kr. - Divinatio in Caecilium, 70 př. Kr. - In Verrem, 70 př. Kr. - Pro Tullio, 69 př. Kr. - Pro Fonteio, 69 př. Kr. - Pro Caecina, 69 př. Kr. - Pro Cluentio, 66 př. Kr. - Pro Rabirio Perduellionis Reo, 63 př. Kr. - Pro Murena, 63 př. Kr. - Pro Sulla, 62 př. Kr. - Pro Archia Poeta, 62 př. Kr. - Pro Flacco, 59 př. Kr. - Pro Sestio, 56 př. Kr. - In Vatinium, 56 př. Kr. - Pro Caelio, 56 př. Kr. - Pro Balbo, 56 př. Kr. - Pro Plancio, 54 př. Kr. - Pro Rabirio Postumo, 54 př. Kr. Spisy Mnoho jeho spisů je psáno formou dialogu, tato forma vychází z Platónových děl. Jeho latina a sloh je považována za vzor. Napsal několik spisů o rétorice, ve kterých přibližuje nejen řeckou teorii, ale i vlastní praxi. - De oratore - Orator - Brutus Psal i filosofická díla, u těchto eklektických děl je vhodné říci, že nejsou příliš kvalitní a že filosofii téměř neobohatila. Zároveň je nutné dodat, že do Cicerona neexistovala latinská filosofická terminologie, kterou byl nucen vymyslet. Lze tedy říci, že jeho hlavní byl přínos spíše v oblasti jazyka (tedy filosofické terminologie) než přímo filosofický. Jeho filosofické spisy často vypovídají spíše o politickém myšlení autora a jeho doby. Na jeho filozofickou terminologii však navazuje celá latinsky psaná filosofie. Další význam jeho filosofických děl spočívá především ve popularizaci řecké filosofie. - De finibus bonorum et malorum („O nejvyšším dobru a zlu“, česky 1896), pravděpodobně se jedná o jeho nejlepší filosofický spis. - De republica - De natura deorum - Laelius de amicitia („Laelius o přátelství“, česky 1940) - Cato maior de senectute" (Cato Staší o staří česky 1934) Dále se zachovala značná část jeho korespondence, která je poměrně často vydávána a vypovídá nejen o autorových názorech, ale pravděpodobně i o něm samém. Pokusil se napsat i několik básní, které nebyly považovány za příliš zdařilé. - Maurius - De consulatu suo …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Marcus Tullius Cicero byl římský řečník, politik a spisovatel.

Pocházel z nepříliš bohaté rodiny, první vzdělání získal v Arpinu, později se vzdělával ještě v Římě. Studoval především rétoriku, ale i právo a filosofii. V době studií překládal z řečtiny.

Roku 79 př. Kr. začal vystupovat veřejně, především u soudu. V tomto roce byl nucen ze zdravotních důvodů opustit Řím, odjel do Řecka, později cestoval i po Asii. Na těchto cestách se dále vzdělával a především cvičil v rétorice. O dva roky později 77 př. Kr. se vrátil do Říma, zde se oženil s Terentií a začal se věnovat veřejným záležitostem, především obhajobám u soudu. Svou činností získal značnou popularitu a roku 76 př. Kr. byl zvolen quaestorem na Sicílii, po ukončení quaestury se stal senátorem.

Roku 70 př. Kr. se stal aedilem kurulským a v roce 67 př. Kr. se stal městským praetorem. Roku 64 př. Kr. se stal konzulem, v této funkci odvrátil pozemkový zákon předložený Publiem Serviliem Rullem a Catilinovo spiknutí, obě tyto akce usilovaly o potlačení demokracie v Římě.

Roku 58 př. Kr. musel odejít do vyhnanství, ale již roku 57 př. Kr. mu byl povolen návrat do Říma. Zde se dále snažil vystupovat na obranu demokracie, ale vzhledem k tomu, že veškerá moc již byla v rukou triumvirů, odešel z veřejného života a věnoval se výuce především gramatiky a rétoriky, veřejně vystupoval pouze při soudních obhajobách.

Před občanskou válkou se přiklonil na stranu Pompeiovu, po jeho porážce odmítl vedení republikánského loďstva a raději odprosil Caesara, se kterým se vrátil do Říma jako přítel. Od roku 47 př. Kr. nevykonával žádnou veřejnou funkci a věnoval se pouze filosofii. Na veřejnosti vystupoval pouze v případech, kdy některý z jeho přátel potřeboval pomoc (Oratio pro Marcello, Oratio pro Ligario a Oratio pro rege Deiotario).

Po Caesarově smrti věřil v obrat k demokracii, ale byl zklamán, proto opustil Řím, cestou ho zastihla nepravdivá zpráva, že se Antonius vzdal moci. Po návratu zjistil, že se tato zpráva nezakládala na pravdě a začal proti Antoniovi vystupovat, přednesl 14 řečí proti Antoniovi. Po těchto projevech senát vyhlásil Antoniovi válku, jejíž vedení svěřil Octavianovi, ten se ale spojil s Antoniem a tím se moc senátu definitivně rozpadla. Cicero se pokusil o útěk z Říma, avšak byl dostižen a popraven. Jeho hlava a pravá ruka byly vystaveny na řečništi v Římě.

Dílo Marcuse Tulliuse Cicera
Cicero se ve svých projevech a spisech poměrně často zmiňoval (většinou okrajově) o výchově. O jeho názorech na tuto problematiku by bylo možno zjednodušeně napsat, že se dožadoval rozvoje mravnosti a lidských schopností. Vyučovanému mělo pomáhat náboženství, za velmi důležitou vědu považoval řečnictví, právo, filosofii a řečtinu.

Projevy
Z jeho projevů se jich úplně zachovalo 57, za nejlepší z nich jsou považovány:
- De lege agraria
- In Catilinam
- Filipiky

Soudní řeči
- Pro Quinctio, 81 př. Kr.
- Pro Sex. Roscio Amerino, 80 př. Kr.
- Pro Q. Roscio Comoedo, 77 př. Kr.
- Divinatio in Caecilium, 70 př. Kr.
- In Verrem, 70 př. Kr.
- Pro Tullio, 69 př. Kr.
- Pro Fonteio, 69 př. Kr.
- Pro Caecina, 69 př. Kr.
- Pro Cluentio, 66 př. Kr.
- Pro Rabirio Perduellionis Reo, 63 př. Kr.
- Pro Murena, 63 př. Kr.
- Pro Sulla, 62 př. Kr.
- Pro Archia Poeta, 62 př. Kr.
- Pro Flacco, 59 př. Kr.
- Pro Sestio, 56 př. Kr.
- In Vatinium, 56 př. Kr.
- Pro Caelio, 56 př. Kr.
- Pro Balbo, 56 př. Kr.
- Pro Plancio, 54 př. Kr.
- Pro Rabirio Postumo, 54 př. Kr.

Spisy
Mnoho jeho spisů je psáno formou dialogu, tato forma vychází z Platónových děl. Jeho latina a sloh je považována za vzor.

Napsal několik spisů o rétorice, ve kterých přibližuje nejen řeckou teorii, ale i vlastní praxi.
- De oratore
- Orator
- Brutus

Psal i filosofická díla, u těchto eklektických děl je vhodné říci, že nejsou příliš kvalitní a že filosofii téměř neobohatila. Zároveň je nutné dodat, že do Cicerona neexistovala latinská filosofická terminologie, kterou byl nucen vymyslet. Lze tedy říci, že jeho hlavní byl přínos spíše v oblasti jazyka (tedy filosofické terminologie) než přímo filosofický. Jeho filosofické spisy často vypovídají spíše o politickém myšlení autora a jeho doby. Na jeho filozofickou terminologii však navazuje celá latinsky psaná filosofie. Další význam jeho filosofických děl spočívá především ve popularizaci řecké filosofie.
- De finibus bonorum et malorum („O nejvyšším dobru a zlu“, česky 1896), pravděpodobně se jedná o jeho nejlepší filosofický spis.
- De republica
- De natura deorum
- Laelius de amicitia („Laelius o přátelství“, česky 1940)
- Cato maior de senectute" (Cato Staší o staří česky 1934)

Dále se zachovala značná část jeho korespondence, která je poměrně často vydávána a vypovídá nejen o autorových názorech, ale pravděpodobně i o něm samém.

Pokusil se napsat i několik básní, které nebyly považovány za příliš zdařilé.
- Maurius
- De consulatu suo