zavřít
Karel Nový

prozaik, publicista

Narození:
8. 12. 1890 , Benešov u Prahy
Úmrtí:
23. 11. 1980  ve věku 89 let,  Praha  †
Znamení:
střelec  
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

9 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Karel Nový byl český prozaik a publicista. Karel Nový, vlastním jménem Karel Novák, se narodil v rodině chudého pekaře. Studium na benešovském gymnáziu nedokončil, ale seznámil se tam s Vladislavem Vančurou, s nímž navázal trvalé přátelství. Literární jméno přijal za jméno občanské. Po čtyřech letech, kdy Karel Nový střídal různá zaměstnání, získal v roce 1912 trvalou práci jako lokálkář v deníku České slovo. První světovou válku prosimuloval po nemocnicích. Po roce 1918 cestoval jako zahraniční dopisovatel po Evropě. Zpočátku spolupracoval s národními socialisty a později se stal stoupencem levicových hnutí. Jako novinář kritizoval nezaměstnanost v různých listech a časopisech. Koncem 30. let se Karel Nový připojil k protifašistickému hnutí, v době německé okupace byl bez zaměstnání a účastnil se odboje. V roce 1944 byl zatčen a internován v pracovním táboře ve Slezsku. Po 2. světové válce působil Karel Nový jako šéfredaktor Svobodného slova a v redakci dalších deníků a nakonec vedl v letech 1952 – 55 Státní nakladatelství dětské knihy. Poté se rozhodl věnovat jen své literární tvorbě. Zemřel ve vysokém věku v Praze. Dílo Karla Nového: V meziválečných letech publikoval Nový např. v Českém slově, Zlaté Praze, Panoramě, Právu lidu, Tvorbě aj. Začínal verši, psanými pod vlivem buřičů. “Buřiči“ je starší a velice vžité označení pro české autory na přelomu století, před 1. světovou válkou a krátce po ní, kteří odmítali staré pořádky, společenské zvyklosti a způsob života. Brzy si ale autor uvědomil, že je bytostně prozaik a próze se začal věnovat. I když byl Nový celý život přítelem Vladislava Vančury, nezařadil se nikdy mezi autory hledající nové tvárné postupy. Své umělecké úsilí zaměřil na přesné vystižení skutečnosti, bral zřetel na fakta a širší sociální souvislosti. Próza: Cesta životem – povídky Městečko Raňkov (vlastně rodný Benešov) – 1927, první autorův román, v pozdější podobě jako Plamen a vítr. Je obrazem života venkovského maloměsta před vypuknutím první světové války. Jednou z postav je tu chudý pekař (inpirovaný vlastním otcem). Román má i autobiografické rysy, podobně jako některé jeho další prózy. Železný kruh – sociální venkovský román je trilogií. Tento cyklus je obrazem života chudých chalupníků, cihlářů a kameníků, kteří bojují o svou existenci s pánem blízkého Konopiště, arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este. V závěru trilogie je zachycen lidový odpor proti válce a naděje vkládané v samostatnou republiku Samota Křešín – 1927 Srdce ve vichru (později jen Ve vichru) -1930 Tváří v tvář – 1932 Modrý vůz – 1930, o kočovných lidech, kteří měli rovněž autorovy sympatie. Peníze (od 2. vydání Peníze a krev) -1931, zkázonosný vliv velkoměsta na prostého člověka, který ho žene ke zločinu. Na hospodářskou krizi a nezaměstnanost se Nový zaměřil v kritických baladických knihách: Chceme žít – 1933 Na rozcestí – 1934 Blízkost k literatuře faktu má román Atentát (nověji Sarajevský atentát) – 1935, s postavami hrdinských srbských revolucionářů – anarchistů, z nichž student Principe zabije nenáviděného arcivévodu. Za hlasem domova (později Balada o českém vojákovi) – 1939, protiválečný román. Třetí větev (v přepracování Před okupací) – 1939, děj románu se odehrává na jižním Slovensku v období Mnichova. Rytíři a lapkové (později Železo železem se ostří) – 1940, zdařilá historická freska o životě mladého Jana Žižky z Trocnova. Dramata: Na Táboře 1420 – 1936 (jinak Česká bouře) Česká bouře – 1948, přepracované drama Na Táboře, na popud Zdeňka Nejedlého, podle jeho ideologicky aktualizovaného dějinného pojetí. Pro děti a mládež: Rybaříci na Modré zátoce – 1936, příběh o ledňáčcích Potulný lovec – 1941, hrdinou je mladý lišák Nehasnoucí ohně - 1951, soubor povídek a fejetonůs náměty z českých dějin. Fejetony a publicistika: Světlo ve stromech – 1954 Zaváté stopy – 1955 Zahořklé úsměvy – 1959, v knize je shrnuta Nového politická publicistika Čas, který zpívá – 1960 Jedním z charakteristických znaků tvorby Karla Nového je jeho časté přepracovávání starších prací v duchu názorových změn, jimiž se autor vyrovnával během let s dobovou atmosférou. Proto se často za novými tituly skrývají upravené verze dřívějších děl. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Karel Nový byl český prozaik a publicista.

Karel Nový, vlastním jménem Karel Novák, se narodil v rodině chudého pekaře. Studium na benešovském gymnáziu nedokončil, ale seznámil se tam s Vladislavem Vančurou, s nímž navázal trvalé přátelství. Literární jméno přijal za jméno občanské.

Po čtyřech letech, kdy Karel Nový střídal různá zaměstnání, získal v roce 1912 trvalou práci jako lokálkář v deníku České slovo. První světovou válku prosimuloval po nemocnicích. Po roce 1918 cestoval jako zahraniční dopisovatel po Evropě. Zpočátku spolupracoval s národními socialisty a později se stal stoupencem levicových hnutí. Jako novinář kritizoval nezaměstnanost v různých listech a časopisech.

Koncem 30. let se Karel Nový připojil k protifašistickému hnutí, v době německé okupace byl bez zaměstnání a účastnil se odboje. V roce 1944 byl zatčen a internován v pracovním táboře ve Slezsku.

Po 2. světové válce působil Karel Nový jako šéfredaktor Svobodného slova a v redakci dalších deníků a nakonec vedl v letech 1952 – 55 Státní nakladatelství dětské knihy. Poté se rozhodl věnovat jen své literární tvorbě. Zemřel ve vysokém věku v Praze.

Dílo Karla Nového:

V meziválečných letech publikoval Nový např. v Českém slově, Zlaté Praze, Panoramě, Právu lidu, Tvorbě aj. Začínal verši, psanými pod vlivem buřičů. “Buřiči“ je starší a velice vžité označení pro české autory na přelomu století, před 1. světovou válkou a krátce po ní, kteří odmítali staré pořádky, společenské zvyklosti a způsob života. Brzy si ale autor uvědomil, že je bytostně prozaik a próze se začal věnovat.

I když byl Nový celý život přítelem Vladislava Vančury, nezařadil se nikdy mezi autory hledající nové tvárné postupy. Své umělecké úsilí zaměřil na přesné vystižení skutečnosti, bral zřetel na fakta a širší sociální souvislosti.

Próza:
Cesta životem – povídky

Městečko Raňkov (vlastně rodný Benešov) – 1927, první autorův román, v pozdější podobě jako Plamen a vítr. Je obrazem života venkovského maloměsta před vypuknutím první světové války. Jednou z postav je tu chudý pekař (inpirovaný vlastním otcem). Román má i autobiografické rysy, podobně jako některé jeho další prózy.

Železný kruh – sociální venkovský román je trilogií. Tento cyklus je obrazem života chudých chalupníků, cihlářů a kameníků, kteří bojují o svou existenci s pánem blízkého Konopiště, arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este. V závěru trilogie je zachycen lidový odpor proti válce a naděje vkládané v samostatnou republiku>
Samota Křešín – 1927
Srdce ve vichru (později jen Ve vichru) -1930
Tváří v tvář – 1932

Modrý vůz – 1930, o kočovných lidech, kteří měli rovněž autorovy sympatie.

Peníze (od 2. vydání Peníze a krev) -1931, zkázonosný vliv velkoměsta na prostého člověka, který ho žene ke zločinu.

Na hospodářskou krizi a nezaměstnanost se Nový zaměřil v kritických baladických knihách:
Chceme žít – 1933
Na rozcestí – 1934

Blízkost k literatuře faktu má román
Atentát (nověji Sarajevský atentát) – 1935, s postavami hrdinských srbských revolucionářů – anarchistů, z nichž student Principe zabije nenáviděného arcivévodu.

Za hlasem domova (později Balada o českém vojákovi) – 1939, protiválečný román.
Třetí větev (v přepracování Před okupací) – 1939, děj románu se odehrává na jižním Slovensku v období Mnichova.

Rytíři a lapkové (později Železo železem se ostří) – 1940, zdařilá historická freska o životě mladého Jana Žižky z Trocnova.

Dramata:
Na Táboře 1420 – 1936 (jinak Česká bouře)

Česká bouře – 1948, přepracované drama Na Táboře, na popud Zdeňka Nejedlého, podle jeho ideologicky aktualizovaného dějinného pojetí.

Pro děti a mládež:
Rybaříci na Modré zátoce – 1936, příběh o ledňáčcích
Potulný lovec – 1941, hrdinou je mladý lišák
Nehasnoucí ohně - 1951, soubor povídek a fejetonůs náměty z českých dějin.

Fejetony a publicistika:
Světlo ve stromech – 1954
Zaváté stopy – 1955
Zahořklé úsměvy – 1959, v knize je shrnuta Nového politická publicistika
Čas, který zpívá – 1960

Jedním z charakteristických znaků tvorby Karla Nového je jeho časté přepracovávání starších prací v duchu názorových změn, jimiž se autor vyrovnával během let s dobovou atmosférou. Proto se často za novými tituly skrývají upravené verze dřívějších děl.

  • Karel IV. chtěl z Prahy obchodní křižovatku. Což bylo skoro to jediné, co se mu nepodařilo, říká k budování Nového Města pražského publicista Zdeněk Čech

    Parlamentnílisty.cz, 19. 2. 2018 ČESKÉ OSMIČKY Jedním z nejmocnějších státních útvarů v Evropě bylo v půli čtrnáctého století Království české. Vládl mu silný, chytrý a vzdělaný „otec vlasti“ Karel IV. a v předjaří 1348 založil Nové město pražské, snad aby navždy zpečetil věhlas „města velikého, jehož sláva hvězd se dotýká“. Máme zde další osmičkovou událost, jejíž význam pro ParlamentníListy.cz rozebírá historický publicista Zdeněk Čech. … více

  • Nový Protektorát. To chtějí z Česka udělat novináři a neziskovky, šokuje známý ekonom, který má jasno i o zatčení Babiše

    Parlamentnílisty.cz, 14. 2. 2018 ROZHOVOR Několik tisíc aktivistů rozesetých po různých neziskových organizacích, médiích, politických stranách, ústavech a vysokých školách považuje za své poslání zbavit Česko vlastní vlády a vytvořit zde nový Protektorát. Ten má převýchovou a ekonomickým tlakem skoncovat s českým národním povědomím a s vlastenectvím. Podle ekonoma a publicisty Karla Kříže jsou skutečné volby v Evropě dávno na obtíž, a tak se jim Brusel, mýtické centrum eurohujerů, snaží čím dál rafinovaněji vyhnout. Nedávná prezidentská volba u nás byla střetem eurohujerů a kolaborantů s vlastenci a patrioty. … více

  • NPÚ: Nový kastelán zámku Kozel je odborník na Bali a svobodné zednáře

    Parlamentnílisty.cz, 30. 1. 2018 Od letošního ledna získal státní zámek Kozel nového kastelána. Stal se jím jednatřicetiletý Jan Polívka, absolvent bakalářského studia v oboru Religionistika na Masarykově univerzitě v Brně, tajemník Klubu přátel zámku Kozel či člen České společnosti pro religionistiku a odborné Společnosti Ignáce Borna, jedné ze sekcí Společnosti Národního muzea, která vedle přednáškové činnosti usiluje o zvýšení prestiže Národního muzea na veřejnosti. Jan Polívka nahradil dlouholetého kastelána Karla Bobka, který odešel do penze. … více