zavřít
Karel Konrád

básník, prozaik, fejetonista

Narození:
28. 3. 1899 , Louny
Úmrtí:
11. 12. 1971  ve věku 72 let,  Praha  †
Znamení:
beran  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

1 se líbí, 1 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Karel Konrád byl prozaik a fejetonista se sklonem k ironii a satiře, významný představitel básnické prózy. Karel Konrád se narodil v Lounech v rodině kupce. Po maturitě na lounksé reálce byl v roce 1917 odveden do armády, z výcviku byl však ze zdravotních důvodů propuštěn do civilu. Jako dobrovolník se zúčastnil několik měsíců vojenského obsazování Slovenska. Po návratu složil Karel Konrád na gymnáziu v Jindřichově Hradci doplňovací maturitu a začal studovat na filozofické fakultě. Studium však nedokončil a pobýval jako společník u básníka Sovy. Od září 1922 učil Karel Konrád na obecné škole, ale po necelém půlroce byl propuštěn pro své komunistické smýšlení. Potom se zabýval jen novinářstvím a literaturou. Karel Konrád byl členem Devětsilu, pracoval jako redaktor Rudého práva, v časopisech Trn, Přestávka Divadla Vlasty Buriana aj. Karel Konrád podnikl cesty do Francie a Itálie, po 2. světové válce i do Jugoslávie, Řecka, Polska a Sovětského svazu. O svých cestách psal reportáže. Do roku 1948 pracoval Karel Konrád v Rudém právu a poté zastával vysoké funkce v zestátněném filmu. Příjemnou Konrádovou zvláštností byla jeho schopnost trvalých a vroucích vztahů k lidem. Jeho ženou byla dcera literárního kritika Bohumila Polana - Milena. Jeho hluboké přátelské vztahy předurčily jeho jemnocitné vykladačství mnoha básníků a umělců vůbec. Dílo Karla Konráda: Hlavními inspiračními zdroji Karla Konráda byly jeho osobní zážityky ze studentských let, zážitky z krátkého, ale na události bohatého působení v 1. světové válce a nakonec i z činnosti v komunistické avantgardě. Rovněž se v jeho tvorbě objevoval jeho osobní sklon k satiře a ironii. Próza: Básnické knižní prózy: Robinsonáda - 1926, soubor povídek Dinah - 1928, povídka, ve které se autor projevil jako stoupenec poetismu jako v románě Rinaldino - 1927, román, část autobiografie maloměstského studenta a pak studenta v Praze Rozchod! - 1934, proza z války, jde o věc realistickou, básník sám jen pozoruje a zaznamenává. Za něho básní dvě autentické postavy, jeho skuteční kamarádi, malíř Hubáček a přírodovědec Purkyně. Popírají vojnu, její drezúru, a přitakávají svobodě. Epištoly k nesmělým milencům - 1941, humorná próza Konrádovy vážné prozaické práce ze 30. let poskytují vždy průchod satirickým tónům: Ve směru uhlopříčky - 1930, kniha próz Dvojí stín - 1930, povídka Středozemní zrcadlo - 1935, alegorická próza, rozměrnější povídka psaná formou fantastické politické grotesky Postele bez nebes - 1939, román evokuje atmosféru maloměsta za balkánské války Pozdější prózy: Lyrizované novinářské prózy a fejetony, ve kterých autor dává hold svým přátelům: Perokresby - 1953 Nevzpomínky - 1963 Z rodné květnice - 1942 Břeh snů - 1944 Tkáno z kopřiv - 1948, soukromý tisk Pavel a Hedvika - 1975, vydáno posmrtně Reportáže z cest: Co na srdci - 1951, ze Sovetského svazu Projíždíš novým Polskem - 1952 Z cest po Jugoslávii vyšlo několik knih. Místo rudých růží - 1949, próza na paměť záchranné čety, která zahynula při důlním neštěstí Na černé hodince - 1953, kniha pojednává o Náchodsku Doprovody - 1950, kniha spojující vzpomínky a sloupky Aforistické a ostře satiricky vyhrocené myšlenky o umění shrnul Karel Konrád v dílech: Postní krůpěje - 1945 Zápisník z dovolené - 1949 Epigramy - 1958 Poezie: Po raných lyrických básních psal Konrád satirické básně a epigramy. Ty byly vytlačeny posléze satirickou prózou včetně několika soudniček. K poezii se nakrátko, ale zdařile, vrátil v knížce říkadel a hříček Kočko, kočko kočkatá - 1968. Mezi avantgardními autory 20. a 30. let 20. století byl Karel Konrád nejvýznamějším představitelem básnické prózy. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Karel Konrád byl prozaik a fejetonista se sklonem k ironii a satiře, významný představitel básnické prózy.

Karel Konrád se narodil v Lounech v rodině kupce. Po maturitě na lounksé reálce byl v roce 1917 odveden do armády, z výcviku byl však ze zdravotních důvodů propuštěn do civilu. Jako dobrovolník se zúčastnil několik měsíců vojenského obsazování Slovenska.

Po návratu složil Karel Konrád na gymnáziu v Jindřichově Hradci doplňovací maturitu a začal studovat na filozofické fakultě. Studium však nedokončil a pobýval jako společník u básníka Sovy.

Od září 1922 učil Karel Konrád na obecné škole, ale po necelém půlroce byl propuštěn pro své komunistické smýšlení. Potom se zabýval jen novinářstvím a literaturou.

Karel Konrád byl členem Devětsilu, pracoval jako redaktor Rudého práva, v časopisech Trn, Přestávka Divadla Vlasty Buriana aj.

Karel Konrád podnikl cesty do Francie a Itálie, po 2. světové válce i do Jugoslávie, Řecka, Polska a Sovětského svazu. O svých cestách psal reportáže.

Do roku 1948 pracoval Karel Konrád v Rudém právu a poté zastával vysoké funkce v zestátněném filmu.

Příjemnou Konrádovou zvláštností byla jeho schopnost trvalých a vroucích vztahů k lidem. Jeho ženou byla dcera literárního kritika Bohumila Polana - Milena. Jeho hluboké přátelské vztahy předurčily jeho jemnocitné vykladačství mnoha básníků a umělců vůbec.

Dílo Karla Konráda:

Hlavními inspiračními zdroji Karla Konráda byly jeho osobní zážityky ze studentských let, zážitky z krátkého, ale na události bohatého působení v 1. světové válce a nakonec i z činnosti v komunistické avantgardě. Rovněž se v jeho tvorbě objevoval jeho osobní sklon k satiře a ironii.

Próza:
Básnické knižní prózy:

Robinsonáda - 1926, soubor povídek
Dinah - 1928, povídka, ve které se autor projevil jako stoupenec poetismu jako v románě
Rinaldino - 1927, román, část autobiografie maloměstského studenta a pak studenta v Praze

Rozchod! - 1934, proza z války, jde o věc realistickou, básník sám jen pozoruje a zaznamenává. Za něho básní dvě autentické postavy, jeho skuteční kamarádi, malíř Hubáček a přírodovědec Purkyně. Popírají vojnu, její drezúru, a přitakávají svobodě.

Epištoly k nesmělým milencům - 1941, humorná próza

Konrádovy vážné prozaické práce ze 30. let poskytují vždy průchod satirickým tónům:
Ve směru uhlopříčky - 1930, kniha próz
Dvojí stín - 1930, povídka

Středozemní zrcadlo - 1935, alegorická próza, rozměrnější povídka psaná formou fantastické politické grotesky

Postele bez nebes - 1939, román evokuje atmosféru maloměsta za balkánské války

Pozdější prózy:
Lyrizované novinářské prózy a fejetony, ve kterých autor dává hold svým přátelům:
Perokresby - 1953
Nevzpomínky - 1963

Z rodné květnice - 1942
Břeh snů - 1944
Tkáno z kopřiv - 1948, soukromý tisk
Pavel a Hedvika - 1975, vydáno posmrtně

Reportáže z cest:
Co na srdci - 1951, ze Sovetského svazu
Projíždíš novým Polskem - 1952

Z cest po Jugoslávii vyšlo několik knih.

Místo rudých růží - 1949, próza na paměť záchranné čety, která zahynula při důlním neštěstí
Na černé hodince - 1953, kniha pojednává o Náchodsku
Doprovody - 1950, kniha spojující vzpomínky a sloupky

Aforistické a ostře satiricky vyhrocené myšlenky o umění shrnul Karel Konrád v dílech:
Postní krůpěje - 1945
Zápisník z dovolené - 1949
Epigramy - 1958

Poezie:
Po raných lyrických básních psal Konrád satirické básně a epigramy. Ty byly vytlačeny posléze satirickou prózou včetně několika soudniček. K poezii se nakrátko, ale zdařile, vrátil v knížce říkadel a hříček Kočko, kočko kočkatá - 1968.

Mezi avantgardními autory 20. a 30. let 20. století byl Karel Konrád nejvýznamějším představitelem básnické prózy.