Josef Lada byl malíř a ilustrátor, jevištní výtvarník, karikaturista, scénograf a autor moderních pohádek pro děti. Po vzoru Josefa Mánesa a Mikoláše Alše vytvořil stylizovaný obraz české vesnice a jejích obyvatel s podtextem laskavého humoru.

Josef Lada pocházel ze čtyř dětí, jeho otec byl vyučený švec. Téměř o 17 let starší bratr František velmi ovlivnil jeho fantazii. Josef Lada rád zpíval lidové písně, zvlášt za doprovodu sestry Marie. Druhorozená sestra Antonie musela ze sociálních důvodů odejít z domova a pracovat ve městě jako služka.

Josef Lada chodil do hrusické školy, ale učení ho moc nebavilo, kromě kreslení a přírodopisu. Učil se malířem pokojů, ale tato práce byla pro něj příliš namáhavá, proto se nakonec vyučil knihařem-zlatičem.

V roce 1904 týdeník Máj uveřejnil dvě kresbičky Josefa Lady. Téhož roku začal navštěvovat kreslířské kurzy profesora Jakesche. Po dalším roce dostal výuční list a usadil se natrvalo v Praze, kde se pokoušel živit jako kreslíř a karikaturista. Konečně na třetí pokus byl přijat k řádnému studiu na Uměleckoprůmyslové škole. Žáci této školy však nesměli publikovat, předměty ho nebavily a tak po půl roce ze školy odešel.

Josef Lada začal ilustrovat knížky pro děti, dostával zakázky a těch přibývalo. Své kresby uveřejňoval v časopisech Besídka malých, Humoristické listy, Šibeničky a jiné. Byl stálým spolupracovníkem časopisů nakladatelství Melantrich, redigoval přílohu deníku České slovo - Kvítko z čertovy zahrátky.

Josef Lada ilustroval četné knihy Jaroslava Haška, J. Š. Kubína, Jana Nerudy a jiných spisovatelů. V roce 1926 vznikaly první ilustrace Švejka pro nakladatelství Adolfa Synka.

V roce 1923 se Josef Lada po dlouholeté známosti oženil s Hanou Budějovickou. S ní měl dvě dcery, z nichž mladší Eva zahynula při náletu na Prahu 14. února 1945. Pro svoji dceru udělal návrh na pomník na Olšanských hřbitovech, který je zde na hrobě Ladovy rodiny dodnes. Manželka Hana zemřela v roce 1951, on sám o šest let později. Je pochován na Olšanských hřbitovech. Dcera Alena byla také známou ilustrátorkou. V roce 1963 vydala knihu Můj táta Josef Lada. Zemřela roku 1992.


Josef Lada byl především malíř, ale celý život tvořil s symbióze výtvarného a literárního projevu. Jeho kresby doprovázely verše pro děti od Seiferta či Hrubína, lidovou poezii, např. Říkadla nebo Halekačky naší Kačky, i umělecko-naučné publikace - Svět zvířat, Veselý přírodopis.

Základem Ladových prací pro děti byla vyprávění jeho vlastním dětem. Vycházel ze známého vesnického prostředí, folklorní tradice, perzonifikuje svět zvířat, pracuje s nadsázkou.

Moje abeceda - 1910, ilustrovaná knížka pro začínající školáky, vydává se dodnes

Kalamajka - 1913, vydal spolu s Jaroslavem Haškem, obsahuje Ladovy říkanky s kresbami a Haškovy krátké anekdotické příběhy

Ladův veselý přírodopis - 1917
Vlkova svatba - 1919
Říkadla našeho Kadla - 1928
Ezopské bajky - 1931, převyprávění Ezopových bajek
Halekačky naší Kačky - 1932, lidová poezie

O kocourku Mikešovi
- O Mikešovi, Příhody kocourka, kterž mluvil - 1934
- Do světa - 1935
- Cirkus Mikeš & Kludský - 1936
- Zlatý domov - 1936

O chytré kmotře lišce - 1937
Straky na vrbě - 1940
Ku! Ku! Je po mně vztáhněte ruku! - 1941
O Klikotoči, Koloběhu a Koloději - 1941
Veselé kresby Josefa Lady - 1949
Josef Lada dětem - 1952
Říkadla - 1955, lidová poezie
Mikeš - 1958
Můj přítel Švejk - 1969
O statečném králíčkovi - 1969
Ladovy pohádky - 1971

Adresát Jiří Mahen: korespondence z let 1918 - 1937 - vydáno v roce 1964

K tvůrcům moderních pohádek se přiřadil zasazením pohádkových klasických postupů do realistických příběhů ze současnosti:
Bubáci a hastrmani - 1939
Pohádky naruby - 1939
Nezbedné pohádky - 1946

Autorův život a jeho názory:
Vzpomínky z dětství - 1937
Kronika mého života - 1942

Ve třicátých letech se Josef Lada věnoval i divadelnímu výtvarnictví, kdy maloval pro scénu Národního divadla.

Po 2. světové válce spolupracoval Josef Lada s kresleným a dokumentárním filmem. Jako umělec získal uznání i v zahraničí, vystavoval v mnoha cizích zemích.