Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura, byl básník a prozaik, dramatik, publicista a knihovník.

Jiří Mahen pocházel ze staré evangelické rodiny pekaře spřízněného s rodinou spisovatele Vladislava Vančury. V početné rodině poznal v dětství bídu, těžko se protloukal během studií na gymnáziu a FF UK v Praze.

Jiří Mahen patřil ke skupině anarchistů kolem S. K. Neumanna. Od roku 1902 publikoval v Novém kultu a dalších anarchistických a socialistických časopisech.

Od roku 1907 působil Mahen jako suplent na středních školách na Moravě, od roku 1910 se trvale usadil v Brně. Byl zde mnohostranně aktivní - v letech 1910 - 19 působil jako redaktor LIdových novin, v letech 1918 - 22 jako režisér a dramaturg brněnského Národního divadla a od roku 1920 do roku 1924 učil na brněnské konzervatoři. Od roku 1921 byl knihovníkem a posléze ředitelem brněnské Městské knihovny.

Jiří Mahen sympatizoval s poválečnou literární generací, zvláště s Vítězslavem Nezvalem a Františkem Halasem, kteří byli jeho žáky a doživotními přáteli.

V důsledku německé okupace a osobní deprese spáchal Jiří Mahen sebevraždu.


Dílo JIřího Mahena je žánrově a tematicky velice pestré, Anarchistická orientace ho vedla k tématům vzpoury jako symbolu touhy po svobodě a sociální spravedlnosti. Nejvýznamnější je Mahenova činnost dramatická.

Drama:
Jánošík - 1910, tragédie na motivy slovenské lidové pověsti
Ulička odvahy - 1917, komedie ze studentského prostředí
Mrtvé moře - 1918, příběh o protestanském písmákovi z období protireformace

Protiválečné sociálně kritické hry:
Nebe, peklo, ráj - 1919
Dezertér - 1923

Husa na provázku - 1925, šest filmových povídek psaných v duchu poetického scénického lyrismu. Název převzalo v roce 1967 experimentální brněnské divadlo

Nasredin čili Nedokonalá pomsta - 1928, pohádková komedie

Mahen napsal více než dvacet dramat, otázkám divadla věnoval i značnou část své publicistiky:
Před oponou - 1920
Režisérův zápisník - 1923

Poezie:
Balady - 1908, cyklus milostné lyriky psaný formou francouzské balady

Později se Mahen vracel k poezii jen příležitostně.

Próza:
Kamarádi svobody - 1909, v románu vylíčil autor atmosféru svých studentských let
Díže - 1911, drobné lyrizované prózy
Měsíce - 1920 - uvolněná imaginace ve stylu poetismu
Nejlepší dobrodružství - 1929, pokus o surrealistický román
Rybářská knížka - 1921, vztah k přírodě a autorův zájem o rybaření

Výraznou pozornost otázkám knihovnictví a umění věnoval Jiří Mahen ve svých esejích:
Kapitola o poválečné generaci - 1934