zavřít
Jiří Karásek ze Lvovic

básník, prozaik, dramatik a překladatel

Narození:
24. 1. 1871 , Praha - Smíchov
Úmrtí:
5. 3. 1951  ve věku 80 let,  Praha  †
Znamení:
vodnář  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

8 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Jiří Karásek ze Lvovic, vlastním jménem Josef Karásek, byl básník, prozaik, dramatik a překladatel, představitel české dekadence. Jiří Karásek ze Lvovic se narodil se v chudé pražské měšťácké rodině. Po absolvování malostranského gymnázia a složení maturity v roce 1889, nedokončil studia teologie v Praze a po ročním pobytu v Bavorsku pracoval od roku 1892 jako poštovní úředník. Až ve stáří byl jmenován ředitelem Poštovního úřadu a archivu. Zřejmě bez prokazatelné spojitosti s jakýmkoli šlechtickým rodem si Jiří Karásek ke jménu připojil přídomek ze Lvovic. Chtěl tak zvýraznit svou individualitu a výlučnost a odpor ke všemu všednímu. V rámci tehdy populární autostylizace se považoval, i když neprůkazně, za potomka královehradeckého rodu, z něhož pocházel známý český astronom a matematik Cyprián Lvovický ze Lvovic (žil v letech 1524-1574) a od něhož odvozoval svoje přízvisko "ze Lvovic". Zpočátku ale podepisoval své příspěvky do časopisů svým skutečným jménem Josef Karásek. V 90. letech 19. století používal jméno Jiří Karásek a teprve na úplném přelomu 19. a 20. století si připojil titul ze Lvovic. O literární tvorbu se Karásek snažil již za svých gymnaziálních studií, za kterých se seznámil s Arnoštem Procházkou. Při svých prvních literárních pokusech se dle vlastních slov inspiroval dílem Jaroslava Vrchlického. Velmi brzy začal psát i literární kritiky - v roce 1892 začal přispívat do Literárních listů. V roce 1894 založil Jiří Karásek ze Lvovic spolu s Arnoštem Procházkou časopis Moderní revue, ve kterém byla uveřejňována zejména česká a francouzská dekadentní tvorba. První číslo časopisu Moderní revue se setkalo s rozporuplnou reakcí veřejnosti. Mladí dekadentní autoři s šokující odvahou rušili jedno tabu za druhým a kochali se svými uvolněnými názory. Otáčeli se zády ke společnosti, vychvalovali sexuální uvolněnost a pohrdali konzervativní morálkou.Kolem tohoto časopisu se shromáždila velká část nastupující básnické generace, pozdějších velikánů české literatury - Otokar Březina, S. K. Neumann, Karel Hlaváček, Viktor Dyk a Antonín Sova. V Moderní revue se Karásek snažil prosazovat nový typ literární tvorby a vydatně k tomu přispíval svými četnými básněmi, prózami, dramaty a eseji. Časopis spoluredigoval až do jejího zániku v roce 1925. Dále přispíval do Vesny, Nivy, Literárních rozhledů, rozprav Aventina nebo Fronty. Redaktorsky se dále podílel na Okultní a spiritistické revui, Novém hlasu a Českém bibliofilu. Jiří Karásek ze Lvovic proslul i jako sběratel - shromáždil okolo 38 000 grafik a další tisíce knih. Své sbírky věnoval České obci sokolské. V současné době tyto sbírky spravuje Památník národního písemnictví, který z nich čas od času pořádá výstavy. Jiří Karásek ze Lvovic zemřel téměř zapomenutý v Praze v roce 1951 na zápal plic. Zůstal po něm odkaz připomínající jak výstřelky dekadentní větve moderny, tak sílu romantického příběhu, který nás unáší do světa záhad a mystérií. Dílo Jiřího Karáska ze Lvovic: Jiří Karásek ze Lvovoic byl impresionistickým literárním a výtvarným kritikem. Ve svých polemikách a esejích obhajoval výlučnost a subjektivnost umělecké tvorby proti normativnosti a tendenčnosti. Vyznával především anarchisticko-individualistické, protispolečenské a aristokratické postoje. Tento ve svém soukromí spíše tichý a nevýbojný člověk plnil svá prozaická i básnická díla popisem různých neřestí a zvráceností. Jeho veškeré dílo prostupovaly i homosexuální motivy, což se ne vždy setkávalo s příznivým ohlasem. Navíc bylo v té době na homosexuály nahlíženo jako na pachatele trestné činnosti nejen v Rakousku-Uhersku a pozdějším Československu, ale i v jiných zemích Evropy. Na každého autora je možné pohlížet mnoha způsoby a jeho dílo hodnotit z různých hledisek, ale právě ty nejkritizovanější básně Jiřího Karáska se dodnes čtou, což je nejlepší odpovědí na výtky jeho literárních odpůrců. Svůj význam si zachovává i Karáskova činnost kritická, jíž dal základ nástupu kritické generace počátku 20. století. Snažil se aplikovat metodu estetického, sociologického a psychologického rozboru v duchu tehdejšího vědeckého přístupu. Později se přikláněl ke stylu Anatola France a zdůrazňuje osobní zaujetí jedinečností díla, jeho náladou a autorovými osobními stanovisky. Básnické sbírky: Ve svých básních vyjadřuje Jiří Karásek své zhnusení všedností a naprosté nenaplnění jeho očekávání životem. V poněkud stylizované poloze píše básně plné smutku, snění a melancholie, vrhající bahno na měšťáckou společnost, v níž trávil celý svůj život. Odvážným slovníkem a tabuizovanými tématy šokuje čtenáře, mate je převtělováním do mnoha odlišných charakterů a budí opovržení popisováním kontroverzních oblastí lidské sexuality. Tato rozporuplná a rozervaná poezie potvrzovala paradoxnost dekadentních postojů, schopných vzbudit nanejvýš negaci a pohrdání. Zazděná okna - 1894 Sodoma - 1895, sbírka byla konfiskována pro svůj mravně závadný obsah Kniha aristokratická - 1896 Sexus necans - 1897 Próza: Karáskova symbolisticky dekadentní próza vycházela ze stejných kořenů a postojů jako dílo poetické. Jejím hlavním cílem bylo poukázat na marnost lidského života a při absenci pestrého děje vyjadřovat pohnutky autorovy duše. Hrdinové jeho děl z té doby jsou vyjímeční, rozvrácení a citliví jedinci, jejichž introvertní nálady podrobuje hloubkové analýze. Legenda o melancholickém princi - 1897 Gotická duše - 1900, román, Hlavní hrdina žije ve světě snů a vizí a prochází podivným labyrintem vlastní duše, hledajíce nějaký smysl. Toulá se prostorami pražských barokních chrámů a hledá Boha, aby ho spasil. Nenachází však a poté co nevyslechne ani volání jakéhosi „národního uvědomění“, upadá jeho duše do zatracení. V atmosféře staré Prahy jsou zde předkládány a řešeny závažné filosofické otázky lidské identity a vztahu jednotlivce k národu. Navzdory tradičně dekadentnímu pohrdání nacionalismem propojuje Karásek ideu češství se snovým odtržením od reality a výrazně tak ovlivnil tehdejší debaty o českém vlastenectví. Trilogie tří mágů - Román Manfreda Macmillana - 1907 - Scarabeus - 1908 - Ganymedes - 1925 Ztracený ráj - 1938, román s autobiografickými prvky Povídky s nábožensko-mystickými motivy: Když počátkem 20. století začala dekadence ztrácet svůj význam a opodstatněnost, zmírnil i Karásek své provokativní projevy. Vsadil na dějovost a tajuplnost příběhů z pražských barokních paláců. Uchyluje se k jisté formě novoromantismu a hledá tak jinou formu úniku od měšťácké šedi. Jedním z jeho hlavních zdrojů inspirace je magická přitažlivost Prahy jako města záhad a bizarních příběhů. Tříkrálová legenda Košíček Dorotein Růže svatého Šebastiána Františkánská legenda Jan chlapečka Ježíše Legenda o Sodomovi - 1920 Legenda o ctihodné Marii Elektě z Ježíše - 1922 Genenda - 1928, motiv nenaplněné lásky a touhy Zlověstná madona - Staroměstské romaneto - hororová povídka Drama: Spojovat Jiřího Karáska ze Lvovic s dramatickou tvorbou a operou není zcela běžnou věcí. Bývá připomínán jako básník, autor prozaických děl a kritik. Své divadelní kusy sám nazýval lyrikou. Většinu svých dramatických děl vytvořil autor v prvním a druhém desetiletí 20. století, kdy vrcholily jeho přátelské styky s herci Národního divadla Ivo Raićem a Eduardem Tesařem. Hořící duše - 1899 Apollonius z Tyany - 1905, hra byla i zhudebněna, autorem jednoaktové opery Žena a bůh byl skladatel Karel Boleslav Jirák. Opera byla poprvé uvedena v roce 1928 v Brně. Do dnešních dnů se dochoval jen jediný soudobý životopis Apollonia z Tyany. Jeho autorem je Flavius Filostratus (žil asi v letech 170-245). V Karáskově dramatu se objevují události zachycené ve Filostratově knize, avšak hlavní téma svého dramatu, kterým je Apolloniova smrt, zpracoval Karásek zcela podle svých představ a potřeb. Sen o říši krásy - 1907 Ceasare Borgia - 1907 Král Rudolf - 1915 Další dílo: Bezcesti - 1893 Stojaté vody - 1895 Mimo život - 1897 Ideje zítřku - 1898 Renesanční touhy v umění - 1902 Impresionisté a ironikové - 1903 Hovory se smrtí - 1904 Lásky absurdné - 1904 Chimérické výpravy - 1906 Umění jako kritika života - 1906 Sen o říši krásy - 1907 Endymion - 1909 Jan Neruda - 1911 Posvátné ohně - 1911 Ostrov vyhnanců - 1912 Spisy Jiřího Karáska - 1902-12, 17 dílů Obrácení Raymunda Lulla -1919 Zlatý triptych - 1919 Barokové oltáře - 1922 Básnické spisy - 1922 Zastřený obraz - 1923 Nad obrazem Marie Magdaleny v Hradčanské Loretě - 1925 Dafnino hoře - 1926 Tvůrcové a epigoni - 1927 Háj Mylittin - 1926 Boží převozník - 1928 Žena a bůh - 1928 Písně tulákovy o životě a smrti - 1930 Cesta mystická - 1932 Sebrané spisy Jiřího Karáska - 1921-32, 19 dílů Malostranský bibliofil - 1933 Posmrtně vydané dílo: Smrt Salomina - 1970 Ocúny noci - 1984 Vzpomínky - 1994 Upřímné pozdravy z kraje květů a zapadlých snů - 2006, první vydání souboru korespondence Jiřího Karáska ze Lvovic adresované překladatelce Marii Kalašové, s kterou se pro její rozhled, nadání a citlivého ducha přátelilo mnoho uměleckých osobností domácí i evropské scény. Dopisy se vyznačují vytříbeným literárním stylem a reflektují soudobé poměry v umělecké komunitě i osamělý život svého autora. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Jiří Karásek ze Lvovic, vlastním jménem Josef Karásek, byl básník, prozaik, dramatik a překladatel, představitel české dekadence.

Jiří Karásek ze Lvovic se narodil se v chudé pražské měšťácké rodině. Po absolvování malostranského gymnázia a složení maturity v roce 1889, nedokončil studia teologie v Praze a po ročním pobytu v Bavorsku pracoval od roku 1892 jako poštovní úředník. Až ve stáří byl jmenován ředitelem Poštovního úřadu a archivu.

Zřejmě bez prokazatelné spojitosti s jakýmkoli šlechtickým rodem si Jiří Karásek ke jménu připojil přídomek ze Lvovic. Chtěl tak zvýraznit svou individualitu a výlučnost a odpor ke všemu všednímu. V rámci tehdy populární autostylizace se považoval, i když neprůkazně, za potomka královehradeckého rodu, z něhož pocházel známý český astronom a matematik Cyprián Lvovický ze Lvovic (žil v letech 1524-1574) a od něhož odvozoval svoje přízvisko "ze Lvovic". Zpočátku ale podepisoval své příspěvky do časopisů svým skutečným jménem Josef Karásek. V 90. letech 19. století používal jméno Jiří Karásek a teprve na úplném přelomu 19. a 20. století si připojil titul ze Lvovic.

O literární tvorbu se Karásek snažil již za svých gymnaziálních studií, za kterých se seznámil s Arnoštem Procházkou. Při svých prvních literárních pokusech se dle vlastních slov inspiroval dílem Jaroslava Vrchlického. Velmi brzy začal psát i literární kritiky - v roce 1892 začal přispívat do Literárních listů.

V roce 1894 založil Jiří Karásek ze Lvovic spolu s Arnoštem Procházkou časopis Moderní revue, ve kterém byla uveřejňována zejména česká a francouzská dekadentní tvorba. První číslo časopisu Moderní revue se setkalo s rozporuplnou reakcí veřejnosti. Mladí dekadentní autoři s šokující odvahou rušili jedno tabu za druhým a kochali se svými uvolněnými názory. Otáčeli se zády ke společnosti, vychvalovali sexuální uvolněnost a pohrdali konzervativní morálkou.Kolem tohoto časopisu se shromáždila velká část nastupující básnické generace, pozdějších velikánů české literatury - Otokar Březina, S. K. Neumann, Karel Hlaváček, Viktor Dyk a Antonín Sova. V Moderní revue se Karásek snažil prosazovat nový typ literární tvorby a vydatně k tomu přispíval svými četnými básněmi, prózami, dramaty a eseji. Časopis spoluredigoval až do jejího zániku v roce 1925. Dále přispíval do Vesny, Nivy, Literárních rozhledů, rozprav Aventina nebo Fronty. Redaktorsky se dále podílel na Okultní a spiritistické revui, Novém hlasu a Českém bibliofilu.

Jiří Karásek ze Lvovic proslul i jako sběratel - shromáždil okolo 38 000 grafik a další tisíce knih. Své sbírky věnoval České obci sokolské. V současné době tyto sbírky spravuje Památník národního písemnictví, který z nich čas od času pořádá výstavy.

Jiří Karásek ze Lvovic zemřel téměř zapomenutý v Praze v roce 1951 na zápal plic. Zůstal po něm odkaz připomínající jak výstřelky dekadentní větve moderny, tak sílu romantického příběhu, který nás unáší do světa záhad a mystérií.

Dílo Jiřího Karáska ze Lvovic:

Jiří Karásek ze Lvovoic byl impresionistickým literárním a výtvarným kritikem. Ve svých polemikách a esejích obhajoval výlučnost a subjektivnost umělecké tvorby proti normativnosti a tendenčnosti. Vyznával především anarchisticko-individualistické, protispolečenské a aristokratické postoje. Tento ve svém soukromí spíše tichý a nevýbojný člověk plnil svá prozaická i básnická díla popisem různých neřestí a zvráceností. Jeho veškeré dílo prostupovaly i homosexuální motivy, což se ne vždy setkávalo s příznivým ohlasem. Navíc bylo v té době na homosexuály nahlíženo jako na pachatele trestné činnosti nejen v Rakousku-Uhersku a pozdějším Československu, ale i v jiných zemích Evropy.

Na každého autora je možné pohlížet mnoha způsoby a jeho dílo hodnotit z různých hledisek, ale právě ty nejkritizovanější básně Jiřího Karáska se dodnes čtou, což je nejlepší odpovědí na výtky jeho literárních odpůrců.

Svůj význam si zachovává i Karáskova činnost kritická, jíž dal základ nástupu kritické generace počátku 20. století. Snažil se aplikovat metodu estetického, sociologického a psychologického rozboru v duchu tehdejšího vědeckého přístupu. Později se přikláněl ke stylu Anatola France a zdůrazňuje osobní zaujetí jedinečností díla, jeho náladou a autorovými osobními stanovisky.

Básnické sbírky:
Ve svých básních vyjadřuje Jiří Karásek své zhnusení všedností a naprosté nenaplnění jeho očekávání životem. V poněkud stylizované poloze píše básně plné smutku, snění a melancholie, vrhající bahno na měšťáckou společnost, v níž trávil celý svůj život. Odvážným slovníkem a tabuizovanými tématy šokuje čtenáře, mate je převtělováním do mnoha odlišných charakterů a budí opovržení popisováním kontroverzních oblastí lidské sexuality. Tato rozporuplná a rozervaná poezie potvrzovala paradoxnost dekadentních postojů, schopných vzbudit nanejvýš negaci a pohrdání.

Zazděná okna - 1894
Sodoma - 1895, sbírka byla konfiskována pro svůj mravně závadný obsah
Kniha aristokratická - 1896
Sexus necans - 1897

Próza:
Karáskova symbolisticky dekadentní próza vycházela ze stejných kořenů a postojů jako dílo poetické. Jejím hlavním cílem bylo poukázat na marnost lidského života a při absenci pestrého děje vyjadřovat pohnutky autorovy duše. Hrdinové jeho děl z té doby jsou vyjímeční, rozvrácení a citliví jedinci, jejichž introvertní nálady podrobuje hloubkové analýze.

Legenda o melancholickém princi - 1897

Gotická duše - 1900, román, Hlavní hrdina žije ve světě snů a vizí a prochází podivným labyrintem vlastní duše, hledajíce nějaký smysl. Toulá se prostorami pražských barokních chrámů a hledá Boha, aby ho spasil. Nenachází však a poté co nevyslechne ani volání jakéhosi „národního uvědomění“, upadá jeho duše do zatracení. V atmosféře staré Prahy jsou zde předkládány a řešeny závažné filosofické otázky lidské identity a vztahu jednotlivce k národu. Navzdory tradičně dekadentnímu pohrdání nacionalismem propojuje Karásek ideu češství se snovým odtržením od reality a výrazně tak ovlivnil tehdejší debaty o českém vlastenectví.

Trilogie tří mágů
- Román Manfreda Macmillana - 1907
- Scarabeus - 1908
- Ganymedes - 1925

Ztracený ráj - 1938, román s autobiografickými prvky

Povídky s nábožensko-mystickými motivy:
Když počátkem 20. století začala dekadence ztrácet svůj význam a opodstatněnost, zmírnil i Karásek své provokativní projevy. Vsadil na dějovost a tajuplnost příběhů z pražských barokních paláců. Uchyluje se k jisté formě novoromantismu a hledá tak jinou formu úniku od měšťácké šedi. Jedním z jeho hlavních zdrojů inspirace je magická přitažlivost Prahy jako města záhad a bizarních příběhů.

Tříkrálová legenda
Košíček Dorotein
Růže svatého Šebastiána
Františkánská legenda
Jan chlapečka Ježíše

Legenda o Sodomovi - 1920
Legenda o ctihodné Marii Elektě z Ježíše - 1922
Genenda - 1928, motiv nenaplněné lásky a touhy

Zlověstná madona - Staroměstské romaneto - hororová povídka

Drama:
Spojovat Jiřího Karáska ze Lvovic s dramatickou tvorbou a operou není zcela běžnou věcí. Bývá připomínán jako básník, autor prozaických děl a kritik. Své divadelní kusy sám nazýval lyrikou. Většinu svých dramatických děl vytvořil autor v prvním a druhém desetiletí 20. století, kdy vrcholily jeho přátelské styky s herci Národního divadla Ivo Raićem a Eduardem Tesařem.

Hořící duše - 1899

Apollonius z Tyany - 1905, hra byla i zhudebněna, autorem jednoaktové opery Žena a bůh byl skladatel Karel Boleslav Jirák. Opera byla poprvé uvedena v roce 1928 v Brně. Do dnešních dnů se dochoval jen jediný soudobý životopis Apollonia z Tyany. Jeho autorem je Flavius Filostratus (žil asi v letech 170-245). V Karáskově dramatu se objevují události zachycené ve Filostratově knize, avšak hlavní téma svého dramatu, kterým je Apolloniova smrt, zpracoval Karásek zcela podle svých představ a potřeb.

Sen o říši krásy - 1907
Ceasare Borgia - 1907
Král Rudolf - 1915

Další dílo:
Bezcesti - 1893
Stojaté vody - 1895
Mimo život - 1897
Ideje zítřku - 1898
Renesanční touhy v umění - 1902
Impresionisté a ironikové - 1903
Hovory se smrtí - 1904
Lásky absurdné - 1904
Chimérické výpravy - 1906
Umění jako kritika života - 1906
Sen o říši krásy - 1907
Endymion - 1909
Jan Neruda - 1911
Posvátné ohně - 1911
Ostrov vyhnanců - 1912
Spisy Jiřího Karáska - 1902-12, 17 dílů
Obrácení Raymunda Lulla -1919
Zlatý triptych - 1919
Barokové oltáře - 1922
Básnické spisy - 1922
Zastřený obraz - 1923
Nad obrazem Marie Magdaleny v Hradčanské Loretě - 1925
Dafnino hoře - 1926
Tvůrcové a epigoni - 1927
Háj Mylittin - 1926
Boží převozník - 1928
Žena a bůh - 1928
Písně tulákovy o životě a smrti - 1930
Cesta mystická - 1932
Sebrané spisy Jiřího Karáska - 1921-32, 19 dílů
Malostranský bibliofil - 1933

Posmrtně vydané dílo:
Smrt Salomina - 1970
Ocúny noci - 1984
Vzpomínky - 1994

Upřímné pozdravy z kraje květů a zapadlých snů - 2006, první vydání souboru korespondence Jiřího Karáska ze Lvovic adresované překladatelce Marii Kalašové, s kterou se pro její rozhled, nadání a citlivého ducha přátelilo mnoho uměleckých osobností domácí i evropské scény. Dopisy se vyznačují vytříbeným literárním stylem a reflektují soudobé poměry v umělecké komunitě i osamělý život svého autora.