Jarmila Svatá, provdaná Fuksová, byla autorkou poetických próz.

Jarmila Svatá pocházela z úřednické rodiny. Studovala na obchodní akademii v Kolíně, poté krátce pracovala jako úřednice. Prostřednictvím svého bratrance K. Teiga se seznámila s pražskou uměleckou avantgardou kolem Devětsilu. Hrála v Osvobozeném divadle, Divadle Vlasty Buriana a na jiných avantgarních scénách.

Již od 20. let přispívala Jarmila Svatá črtami, fejetony a satirickými glosami do různých novin a časopisů např. A - Zet, České slovo, Lidové noviny aj.

Po sňatku v roce 1932 se Jarmila Svatá věnovala pouze literární činnosti.


Prozaická tvorba Jarmily Svaté vznikla z kontaktů s uměleckou avantgardou 20. let. Je pro ni charakteristické poetizující vidění skutečnosti, fantazie a satirický nadhled.

Próza:

Andělčina kariéra - prvotina 1932, parodie na dívčí romány a současně autorčina ironická autobiografie.

Sedm kamarádů slečny Vivian - 1938, i v tomto díle uplatnila Svatá svůj smysl pro situační komiku a vypravěčskou lehkost.

Petr zbláznil město - 1944, groteskní příběh o lvu, který uprchl ze Zoo. Přirozenou povahou zvířete jsou poměřovány konvence a mravní postoje měšťácké společnosti.

Pět dnů - 1959, dojemný příběh děvčátka ztraceného v chaosu květnové revoluce. Autorka zde konfrontuje dětské samozřejmé vidění světa se sobectvím a přetvářkou dospělých-

Milenci SS smrti - 1945, reportáž podle vyprávění bývalého vězně v koncentračním táboře Mauthausen V. Václavíka

Nenapravitelní - 1946, drama

V prózách pro děti se uplatnil sklon Jarmily Svaté k poetizaci všedních předmětů lidského a přírodního světa:
Dvanáct pohádek - 1958