Dominik Tatarka byl slovenský spisovate.

Dominik Tatarka se narodil v početné rolnické rodině, jeho otec však padl v první světové válce. Dominik za pomoci stipendia vystudoval na Karlově univerzitě v Praze obory francouzština a čeština. Krátce pobyl na pařížské Sorbonně.

Za 2. světové války vyučoval Dominik Tatarka na gymnáziu. Zapojil se do Slovenského národního povstání a partyzánské činnosti. Po válce pracoval jako novinář, byl funkcionářem Svazu československých spisovatelů.

Jako komunista se Dominik Tatarka v prvních poválečných letech spojoval ve svých názorech s komunistickou vizí, od poloviny padesátých let se stal kritikem totalitnícho režimu. Postavil se proti okupaci Československa v roce 1968, spolupracoval s českými disidenty. Jako jeden z mála Slováků podepsal Chartu 77. Za svou činnost byl pronásledován, jeho díla byla stažena, nesměl publikovat a jeho tvorba osmdesátých let vycházela jen v exilu.


Próza:
Začáteční povídková tvorba Dominika Tatarky byla uveřejňována zpočátku časopisecky.

V úzkosti hľadania - 1942, souborné vydání povídek. Základním tematem povídek je ohrožení člověka člověkem a pocit vzájemného neporozumění.

Panna zázračnica - 1944, dílo vyznívá optimističtěji, ideou je síla tvořivé aktivity, jako principu svobodné seberealizace člověka.

Farská republika - 1948, v tomto románu se autor zaměřil na ovzduší totalitního Slovenského státu za druhé světové války.

Rozhovory bez konca - 1959, román o osamělosti člověka a jejímu překonání lidskou účastí

Démon súhlasu - 1963, traktát z konce stalinské epochy, jímž ohlásil naprostý rozchod s komunistickou linií.

Písačky - 1984 - 88, trilogie vzniklá v samizdatovém období obsahuje formou deníkového záznamu úvahy o smrti, samotě v odcizené společnosti i o erotických zážitcích.

Navrácačky - 1988, kniha vpomínek

Tatarkovo dílo doplňují eseje a kritiky, které byly vydány v souborech:
Hovory o kulture a obcovaní - 1995
Kultúra ako obcovanie - 1996