Čingis Ajtmatov, kirgizsky a rusky píšící prozaik, dramatik, publicista, veřejný činitel a diplomat, se narodil 12. prosince 1928 ve vesnici Seker v Kirgizštinu.

Dětství Ajtmatova poznamenala otcova smrt – byl obětí politických represí třicátých let min. stol. V 16 letech se stal tajemníkem šekerského vesnického sovětu. Po válce absolvoval vysokou školu zemědělskou. Pracoval na pokusné živočišné farmě Kirgizského vědecko-výzkumného institutu.

Ajtmatov vystudoval Literární institut v Moskvě a věnoval se zprvu novinářské a poté spisovatelské tvorbě. Později působil jako velvyslanec Ruské federace v Lucembursku, poté jako velvyslanec Kirgizie v Belgii, Holandsku a Lucembursku.

Pro Ajtmatovu prózu jsou příznačné dramaticky a tragicky vypjaté kolize, témata mravního hledání, romantičnost příběhů i dějová poutavost. Jeho tvorba vyznačuje myšlenkové hloubky a pramenící v hledání pravdy, dobra a krásy na cestách mytologického vidění světa.


Džamila – 1958 – novela, kterou francouzský spisovatel L. Argon nazval nejkrásnější
novelou o lásce. Je to poetický příběh mladé ženy z kirgizské vesnice v době války.

Můj topolek v rudém šátku – 1962
Mateřské pole – 1962
Vojákův syn – 1962
Sbohem živote – 1965
Bílá loď – 1970
Jeřábi v předjaří – 1975
Strakatý pes na břehu – 1977 – mytologická novela
Den delší než století – 1982 – v románu se pojí mýty, legendy i science fiction
Popraviště – 1986 – román, rekviem prodchnutý mytickým viděním světa
Výstup na Fudžijamu – 1972 – drama
Znamení Kasandry – 1994

V roce 1990 byla publikována tzv. zakázána kapitola z díla Bílý oblak Čingischána.