Boris Polevoj, vlastním jménem Boris Kampov, byl ruský novinář a prozaik.

Boris Polevoj vystudoval na technické škole, novinářem se stal od konce 20. let 20. století. V praxi mu svědčil dokument a literatura faktu.

Boris Polevoj byl dlouholetým funkcionářem Svazu sovětských spisovatelů a šéfredaktorem časopisu Junosť. Za 2. světové války působil jako frontový dopisovatel a účastnil se norimberského procesu.


Boris Polevoj psal vedle dokumentů a literatury faktu také cestopisné črty a prózy.

Memuary všivogo čelověka - 1927, Všivákovy paměti, debut
Gorjačij cech - 1940, Výheň

Povesť o nastojaščem čeloveke - 1946, Příběh opravdového člověka, toto klíčové dílo napsal Polevoj v době norimberského procesu. Jde o příběh letce Alexeje Meresjeva, který byl za války sestřelen. Osmnáct dní se s těžkým zranění plazil lesem, až byl zachráněn dvěma chlapci z vesnice. Život Meresjeva byl zachráněn, letci však museli lékaři amputovat obě nohy. Dokázal se všal postavit k této tragédii přímo a pevnou vůlí dosáhl návratu k letectvu. Román byl velmi populární, vyšel v nákladu více než dvou miliónů výtisků. S. Prokofjev složil na jeho základě operu.

V konce koncov - 1969, česky pod názvem Norimberský deník
Siluety - 1978, vzpomínková kniha
Doktorka Viera