zavřít
Vavřinec z Březové

překladatel, kronikář

Narození:
1370 , Březová u Kutné Hory
Úmrtí:
1437  ve věku 67 let,  Praha  †
Znamení:
-
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

1 se líbí, 1 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Vavřinec z Březové byl spisovatel doby husitské, historik husitského hnutí. Vavřinec z Březové, syn Václava z Březové, se narodil v rodině nižšího feudála. V roce 1390 dosáhl hodnosti bakaláře svobodných umění na pražské univerzitě. Ačkoli mu bylo teprve dvacet let, požádal papeže o povolení, aby směl přes nedostatečný věk přijmout církevní obřad. Tehdy se za něho přimlouvala také královna Žofie. Bulou Bonifáce IX. z 12. března 1391 byl Vavřinci z Březové prominut nedostatečný věk a uděleno povolení. Na základě papežova svolení přijal 17.5.1391 místo na faře v Lounech. Úřad lounského faráře však Vavřinec z Březové osobně nevykonával. Žil nadále v Praze a věnoval se dalšímu studiu. V roce 1392 se Vavřinec z Březové několikrát objevuje jako svědek při právních řízeních v církevních záležitostech v Praze. Vykonávání úřadu v Lounech přenechával svému zástupci, sám užíval pouze důchodů z fary. I když se to nesrovnávalo s cirkevními kanóny, byla to tehdy věc praxe zcela běžná, a ani Vavřinec z Březové nebyl žádnou výjimkou. 22.března 1394 ukončil Vavřinec studia na artistické fakultě a dosáhl hodnosti mistra svobodných umění. Nedal se však vysvětit na kněze. Svému duchovnímu úřadu se nevěnoval. Požádal pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna o souhlas s dalším studiem. Dosáhl povolení k nepřítomnosti na pět let u úřadů faráře v Lounech a oltářníka oltáře sv. Václava ve svatovítském kostele v Praze.Téhož roku se dal zapsat na právnickou fakultou. Není známo, zda studium práv dokončil. Vavřinec z Březové neměl zájem o vlastní výkon svěřeného duchovního úřadu. Staral se zřejmě o zvelebení svého kostela a současně svých příjmů. V roce 1396 dosáhl prostřednictvím Jíry z Roztok pro některé lounské měšťany králova souhlasu k darování úroku k oltáři v Lounech. Příslušnou listinu si dal zapsat do úředních knih. O šest let později si podjáhen Vavřinec z Březové, tehdy již farář v Běcharech u Libáně, vyžádal od papeže souhlas, aby mohl vedle toho úřadu, který mnoho nevynášel, přijmout ještě jedno církevní beneficium, nebo je vyměnit za jakákoli dvě jiná. A to vše i přes to, že nebyl vysvěcen na kněze. Dvě beneficia si směl podržet tři roky. Papežské svolení Vavřinec z Březové dokonale využil a postupně získal a směnil několik církevních úřadů. Přitom se nikdy dlouhodobě nevzdálil z Prahy. V letech 1402 a 1403 se stal majitelem domu na Starém Městě, v roce 1406 vlastnil opět jiný staroměstský dům. Po roce 1407 již v pramenech chybějí jakékoli zmínky o církevních beneficiích Vavřince z Březové. Nehodlal se však zřejmě věnovat církevní kariéře, proto zaměřil svůj zájem ke královskému dvoru. Alespoň v některých svých dílech se nazývá služebníkem Václava IV. Jedno ze svých děl - Světovou kroniku, napsal pro královského komorníka Jana z Eisenberku. Vzhledem ke vzdělání a schopnostem Vavřince z Březové se dá předpokládat, že našel uplatnění v královské kanceláři. Toto místo získal zřejmě díky přímluvě příbuzného Jíry z Roztok, který byl dvořanem a nějaký čas i nejvyšším lovčím Václava IV. Král projevoval svoji přízeň Vavřinci již dříve. Když v roce 1413 Jíra z Roztok zemřel, získali po něm mistr Vavřinec z Březové, Jindřich z Lažan a Laut z Hlazovic úrok na Mělníce, na Novém Městě Pražském a ve vsi Brozánky. Tyto úroky jim daroval král. Proti tomuto daru však vystoupila královna Žofie, neboť byl Mělník jejím věnným městem. Proti se postavil i syn Jíry z Roztok, Petr z Drahobuzevsi. V nastálém sporu zastupoval Vavřinec i oba spoluobdarované a spor vyhrál. Díky nastálým nepokojům a bouřím však Vavřinec ze sporu bezprostřední zisk neměl. Jako mistr artistické fakulty náležel Vavřinec z Březové k univerzitní obci. Z tohoto titulu se v lednu roku 1411 zúčastnil Husovy? slavnostní disputace na fakultě, prvního od vydání Dekretu kutnohorského a po odchodu cizinců z pražské univerzity. Vavřince z Březové představil Hus jako přítele pana Jíry z Roztok a přirovnával ho k filozofu Plútarchovi. Toto je zatím poslední zpráva o působnosti Vavřince z Březové na pražské univerzitě v době předhusitské. Nedochovaly ani žádné pozůstatky jeho pedagogické činnosti. Po vypuknutí husitských bouří žil Vavřinec z Březové nadále v Praze. To dosvědčuje sám ve svém díle a potvrzují to i úřední prameny. V roce 1431 oslavil Vavřinec z Březové vítězství husitských vojsk nad křižáky u Domažlic. Současně však vyjádřil i touhu po míru. V posledních letech husitských válek také obrací svoji pozornost k zajištění majetkových poměrů a k zvelebení svých statků. Pečlivě sledoval jednání basilejského koncilu a snažil se spolu s ostatními univerzitními mistry podle svých možností přispět k jeho zdárnému zakončení, samozřejmě s uznáním českých požadavků. Je dochován jeho projev, který jménem deputace Karlovy univerzity pronesl v květnu 1433 k poslům basilejského koncilu při jejich návštěvě v Praze. Po bitvě u Lipan nastoupil na český trůn král Zikmund. V roce 1436 se na něho obrátili Novoměstští se žádostí o obnovení a potvrzení privilégií, která udělili Novému Městu Pražskému Karel IV. i Václav IV. Tato privilégia byla zničena při jednom z vpádů Staroměstských na Nové Město. Staroměstští popírali, že by Nové Město někdy takové právo mělo. Ke sporu byl přizván Vavřinec z Březové, který se v té době těšil velké vážnosti. Ten privilégia v době nesvárů obou měst překládal do češtiny a měl tedy dosvědčit před králem jejich existenci. Na základě Vavřincova svědectví dal Zikmund vyhledat příslušné záznamy a privilégia Novému Městu obnovil. V roce 1437 je Vavřinec z Březové jmenován mezi mistry svobodných umění pražské univerzity v jedné ze dvou instrukcí, které dostali z univerzity čeští poslové k basilejskému koncilu. To je poslední bezpečný údaj o Vavřinci z Březové. Jakýsi Vavřinec z Nymburka složil satirická skládání na Zikmunda. Tato skládání byla nesprávně přisouzena Vavřinci z Březové. Později, když byl Zikmund přijat za českého krále, mistra pokáral. Ale nakonec mu vše prominul. V roce 1421 byl při dobytí Berouna upálen Vavřinec z Nymburka. Někteří historici se domnívají, že se jednalo o Vavřince z Březové. Avšak údaje o Vavřince z Březové končí rokem 1437, kdy se pravděpodobně uchýlil do ústraní nebo zanedlouho zemřel. Přes svou činnost se Vavřinec z Březové nezapsal do dějin jako významná politická osobnost. Je však znám jako autor literárních a historických děl. Díky svému postavení a hmotnému zajištění měl dostatek možností i času, aby se mohl věnovat literární práci. K té mu nechyběly ani další předpoklady dané vzděláním i osobními schopnostmi, takže se zde uplatnil v různých oblastech. Některé jeho vlastní nebo jím přeložené a zpracované spisy se v pozdějších dobách dočkaly i značného rozšíření a popularity. Jeho nejvýznamnější díla neztratila dodnes nic na své hodnotě a přitažlivosti. Dílo Vavřince z Březové: Vznik jednotlivých děl Vavřince z Březové nelze, bohužel, přesně datovat. Pokud lze na základě dochovaných prací soudit, začínal asi jako překladatel některých, ve středověku populárních, spisů. Vavřinec z Březové přitahuje moderní badatele nejen jako autor významných historických a populárních literárních děl, ale i jako jedna z mála známých prokazatelně literárně činných osobností první poloviny 15. století. Proto mu mnozí neváhali přisoudit již celou řadu nejrůznějších anonymních děl, která vznikla v Čechách na konci 14. a v první polovině15. století. Bývá mu neprávem přisuzováno autorství Budyšínského rukopisu. Vavřincovy spisy se dají považovat za věrohodné. Kniehy snového vykládanie - nejstarší Vavřincovo dílo, překlad ve středověku velmi rozšířeného snáře Araba Achmeta ben Sirina. Vavřinec z Březové ho ale přeložil z latinského zpracování Somniarium Slalaidae, pořízeného ve druhé polovině 12. století Leem Tuscanem. V historické literatuře je rozšířen názor, že Vavřinec z Březové pořídil snář pro krále Václava IV. Avšak text, který vedl k tomu úsudku, převzal překladatel již ze své předlohy - což zmíněnou úvahu zcela vylučuje. Vlastním přínosem Vavřince z Březové je předmluva ke snáři, v níž se autor pokouší řešit otázku, zda se má věřit snům. Hledá vztah některých snů k tělesnému stavu a povaze člověka i k astronomickým jevům. Dále pak uvádí příklady významných snů "z historie": sny biblické, "pohanské příhody" a "sny křesťanské". Své příklady čerpá z bible, ze sv. Augustina, z Isidora Sevillského, Livia, Catona. Snář Vavřince z Březové, nejstarší spis toho druhu v českém jazyce, byl velmi rozšířen zvláště na počátku novověku, kdy jej Václav Hájek z Libočan vydal tiskem. Cestopis tzv. Jana Mandevilla - překlad ve středověku populárního cestopisu se stal dalším velice oblíbeným a rozšířeným spisem Vavřince z Březové. Tento spis neznámého autora, který patrně ani nebyl cestovatelem, vznikl v Lutychu ve druhé polovině 14. století jako kompilace z řady pramenů. Jsou v něm fantasticky popisovány orientální země a města, způsob života lidí, náboženství apod. Středověké čtenáře upoutával především líčením úžasných orientálních překladů, stejně jako různých stvůr, ještěrů a jiných podivných tvorů. Spis, který má daleko do solidní poučné literatury, se stal jednou z nejpopulárnějších knih, čtených na konci 14. a v první polovině 15. století. To dokládá počet dochovaných rukopisů, kterých se dochovalo několik set, a později i řada starých vydání. Francouzský originál byl záhy přeložen do řady evropských jazyků. Píseň o vítězství u Domažlic – pojednání o bitvě u Domažlic, Báseň vznešené Koruny české Husitská kronika …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Vavřinec z Březové byl spisovatel doby husitské, historik husitského hnutí.

Vavřinec z Březové, syn Václava z Březové, se narodil v rodině nižšího feudála. V roce 1390 dosáhl hodnosti bakaláře svobodných umění na pražské univerzitě. Ačkoli mu bylo teprve dvacet let, požádal papeže o povolení, aby směl přes nedostatečný věk přijmout církevní obřad. Tehdy se za něho přimlouvala také královna Žofie. Bulou Bonifáce IX. z 12. března 1391 byl Vavřinci z Březové prominut nedostatečný věk a uděleno povolení. Na základě papežova svolení přijal 17.5.1391 místo na faře v Lounech. Úřad lounského faráře však Vavřinec z Březové osobně nevykonával. Žil nadále v Praze a věnoval se dalšímu studiu.

V roce 1392 se Vavřinec z Březové několikrát objevuje jako svědek při právních řízeních v církevních záležitostech v Praze. Vykonávání úřadu v Lounech přenechával svému zástupci, sám užíval pouze důchodů z fary. I když se to nesrovnávalo s cirkevními kanóny, byla to tehdy věc praxe zcela běžná, a ani Vavřinec z Březové nebyl žádnou výjimkou.

22.března 1394 ukončil Vavřinec studia na artistické fakultě a dosáhl hodnosti mistra svobodných umění. Nedal se však vysvětit na kněze. Svému duchovnímu úřadu se nevěnoval. Požádal pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna o souhlas s dalším studiem. Dosáhl povolení k nepřítomnosti na pět let u úřadů faráře v Lounech a oltářníka oltáře sv. Václava ve svatovítském kostele v Praze.Téhož roku se dal zapsat na právnickou fakultou. Není známo, zda studium práv dokončil.

Vavřinec z Březové neměl zájem o vlastní výkon svěřeného duchovního úřadu. Staral se zřejmě o zvelebení svého kostela a současně svých příjmů. V roce 1396 dosáhl prostřednictvím Jíry z Roztok pro některé lounské měšťany králova souhlasu k darování úroku k oltáři v Lounech. Příslušnou listinu si dal zapsat do úředních knih.

O šest let později si podjáhen Vavřinec z Březové, tehdy již farář v Běcharech u Libáně, vyžádal od papeže souhlas, aby mohl vedle toho úřadu, který mnoho nevynášel, přijmout ještě jedno církevní beneficium, nebo je vyměnit za jakákoli dvě jiná. A to vše i přes to, že nebyl vysvěcen na kněze. Dvě beneficia si směl podržet tři roky. Papežské svolení Vavřinec z Březové dokonale využil a postupně získal a směnil několik církevních úřadů. Přitom se nikdy dlouhodobě nevzdálil z Prahy. V letech 1402 a 1403 se stal majitelem domu na Starém Městě, v roce 1406 vlastnil opět jiný staroměstský dům.

Po roce 1407 již v pramenech chybějí jakékoli zmínky o církevních beneficiích Vavřince z Březové. Nehodlal se však zřejmě věnovat církevní kariéře, proto zaměřil svůj zájem ke královskému dvoru. Alespoň v některých svých dílech se nazývá služebníkem Václava IV. Jedno ze svých děl - Světovou kroniku, napsal pro královského komorníka Jana z Eisenberku. Vzhledem ke vzdělání a schopnostem Vavřince z Březové se dá předpokládat, že našel uplatnění v královské kanceláři. Toto místo získal zřejmě díky přímluvě příbuzného Jíry z Roztok, který byl dvořanem a nějaký čas i nejvyšším lovčím Václava IV. Král projevoval svoji přízeň Vavřinci již dříve.

Když v roce 1413 Jíra z Roztok zemřel, získali po něm mistr Vavřinec z Březové, Jindřich z Lažan a Laut z Hlazovic úrok na Mělníce, na Novém Městě Pražském a ve vsi Brozánky. Tyto úroky jim daroval král. Proti tomuto daru však vystoupila královna Žofie, neboť byl Mělník jejím věnným městem. Proti se postavil i syn Jíry z Roztok, Petr z Drahobuzevsi. V nastálém sporu zastupoval Vavřinec i oba spoluobdarované a spor vyhrál. Díky nastálým nepokojům a bouřím však Vavřinec ze sporu bezprostřední zisk neměl.

Jako mistr artistické fakulty náležel Vavřinec z Březové k univerzitní obci. Z tohoto titulu se v lednu roku 1411 zúčastnil Husovy? slavnostní disputace na fakultě, prvního od vydání Dekretu kutnohorského a po odchodu cizinců z pražské univerzity. Vavřince z Březové představil Hus jako přítele pana Jíry z Roztok a přirovnával ho k filozofu Plútarchovi. Toto je zatím poslední zpráva o působnosti Vavřince z Březové na pražské univerzitě v době předhusitské. Nedochovaly ani žádné pozůstatky jeho pedagogické činnosti.

Po vypuknutí husitských bouří žil Vavřinec z Březové nadále v Praze. To dosvědčuje sám ve svém díle a potvrzují to i úřední prameny.

V roce 1431 oslavil Vavřinec z Březové vítězství husitských vojsk nad křižáky u Domažlic. Současně však vyjádřil i touhu po míru. V posledních letech husitských válek také obrací svoji pozornost k zajištění majetkových poměrů a k zvelebení svých statků. Pečlivě sledoval jednání basilejského koncilu a snažil se spolu s ostatními univerzitními mistry podle svých možností přispět k jeho zdárnému zakončení, samozřejmě s uznáním českých požadavků. Je dochován jeho projev, který jménem deputace Karlovy univerzity pronesl v květnu 1433 k poslům basilejského koncilu při jejich návštěvě v Praze.

Po bitvě u Lipan nastoupil na český trůn král Zikmund. V roce 1436 se na něho obrátili Novoměstští se žádostí o obnovení a potvrzení privilégií, která udělili Novému Městu Pražskému Karel IV. i Václav IV. Tato privilégia byla zničena při jednom z vpádů Staroměstských na Nové Město. Staroměstští popírali, že by Nové Město někdy takové právo mělo. Ke sporu byl přizván Vavřinec z Březové, který se v té době těšil velké vážnosti. Ten privilégia v době nesvárů obou měst překládal do češtiny a měl tedy dosvědčit před králem jejich existenci. Na základě Vavřincova svědectví dal Zikmund vyhledat příslušné záznamy a privilégia Novému Městu obnovil.

V roce 1437 je Vavřinec z Březové jmenován mezi mistry svobodných umění pražské univerzity v jedné ze dvou instrukcí, které dostali z univerzity čeští poslové k basilejskému koncilu. To je poslední bezpečný údaj o Vavřinci z Březové.

Jakýsi Vavřinec z Nymburka složil satirická skládání na Zikmunda. Tato skládání byla nesprávně přisouzena Vavřinci z Březové. Později, když byl Zikmund přijat za českého krále, mistra pokáral. Ale nakonec mu vše prominul.

V roce 1421 byl při dobytí Berouna upálen Vavřinec z Nymburka. Někteří historici se domnívají, že se jednalo o Vavřince z Březové. Avšak údaje o Vavřince z Březové končí rokem 1437, kdy se pravděpodobně uchýlil do ústraní nebo zanedlouho zemřel.

Přes svou činnost se Vavřinec z Březové nezapsal do dějin jako významná politická osobnost. Je však znám jako autor literárních a historických děl. Díky svému postavení a hmotnému zajištění měl dostatek možností i času, aby se mohl věnovat literární práci. K té mu nechyběly ani další předpoklady dané vzděláním i osobními schopnostmi, takže se zde uplatnil v různých oblastech. Některé jeho vlastní nebo jím přeložené a zpracované spisy se v pozdějších dobách dočkaly i značného rozšíření a popularity. Jeho nejvýznamnější díla neztratila dodnes nic na své hodnotě a přitažlivosti.

Dílo Vavřince z Březové:

Vznik jednotlivých děl Vavřince z Březové nelze, bohužel, přesně datovat. Pokud lze na základě dochovaných prací soudit, začínal asi jako překladatel některých, ve středověku populárních, spisů. Vavřinec z Březové přitahuje moderní badatele nejen jako autor významných historických a populárních literárních děl, ale i jako jedna z mála známých prokazatelně literárně činných osobností první poloviny 15. století. Proto mu mnozí neváhali přisoudit již celou řadu nejrůznějších anonymních děl, která vznikla v Čechách na konci 14. a v první polovině15. století. Bývá mu neprávem přisuzováno autorství Budyšínského rukopisu. Vavřincovy spisy se dají považovat za věrohodné.

Kniehy snového vykládanie - nejstarší Vavřincovo dílo, překlad ve středověku velmi rozšířeného snáře Araba Achmeta ben Sirina. Vavřinec z Březové ho ale přeložil z latinského zpracování Somniarium Slalaidae, pořízeného ve druhé polovině 12. století Leem Tuscanem. V historické literatuře je rozšířen názor, že Vavřinec z Březové pořídil snář pro krále Václava IV. Avšak text, který vedl k tomu úsudku, převzal překladatel již ze své předlohy - což zmíněnou úvahu zcela vylučuje. Vlastním přínosem Vavřince z Březové je předmluva ke snáři, v níž se autor pokouší řešit otázku, zda se má věřit snům. Hledá vztah některých snů k tělesnému stavu a povaze člověka i k astronomickým jevům. Dále pak uvádí příklady významných snů "z historie": sny biblické, "pohanské příhody" a "sny křesťanské". Své příklady čerpá z bible, ze sv. Augustina, z Isidora Sevillského, Livia, Catona. Snář Vavřince z Březové, nejstarší spis toho druhu v českém jazyce, byl velmi rozšířen zvláště na počátku novověku, kdy jej Václav Hájek z Libočan vydal tiskem.

Cestopis tzv. Jana Mandevilla - překlad ve středověku populárního cestopisu se stal dalším velice oblíbeným a rozšířeným spisem Vavřince z Březové. Tento spis neznámého autora, který patrně ani nebyl cestovatelem, vznikl v Lutychu ve druhé polovině 14. století jako kompilace z řady pramenů. Jsou v něm fantasticky popisovány orientální země a města, způsob života lidí, náboženství apod. Středověké čtenáře upoutával především líčením úžasných orientálních překladů, stejně jako různých stvůr, ještěrů a jiných podivných tvorů. Spis, který má daleko do solidní poučné literatury, se stal jednou z nejpopulárnějších knih, čtených na konci 14. a v první polovině 15. století. To dokládá počet dochovaných rukopisů, kterých se dochovalo několik set, a později i řada starých vydání. Francouzský originál byl záhy přeložen do řady evropských jazyků.

Píseň o vítězství u Domažlic – pojednání o bitvě u Domažlic, Báseň vznešené Koruny české
Husitská kronika