Vasilij Pavlovič Aksjonov patří mezi ruské spisovatele, žijící od 80. let v exilu v USA.

Vasilij P. Aksjonov je synem spisovatelky Jevgenije S. Ginzburgové, která žila několik let ve vyhnanství a v Magadami tam s ní žil nějakou dobu i její syn. Aksjonovův otec, stranický funkcionář, byl také odvezen do gulagu.

Aksjonov vystudoval medicínu v Leningradě, kde provozoval svou praxi. Do roku 1960 poté v Moskvě. Roku 1959 zahájil vlastní literární činnost v časopise Junosť, kde otiskl svou první větší prózu Kolegi. Na sjezdy Sovětských spisovatelů byl delegován od roku 1965, roku 1971 pouze s hlasem poradním. V roce 1979 byl jako hlavní vydavatel almanachu Metropol napadán, sám vystoupil ze Svazu spisovatelů a 22.7. 1980 byl donucen k vycestování. Usadil se v USA, žije ve Washingtonu.

:
Próza:

Kolegi – 1960, (č. Kolegové – 1962). První větší autorova próza, která byla v dramatické úpravě samého Aksjonova často uváděna jako divadelní hra nebo film.

V další tvorbě se zabýval často mládeží:

Zvëzdnyj bilet – 1961, (Hvězdný lístek, č. Lístek procviknutý hvězdami – 1964). V románě představuje mladé lidi , kteří zaujímají ke světu protestní postoj, mají rádi západní literaturu i hudbu a zajímají se o abstraktní malířství. Ukazuje život městské mládeže formou v té době v SSSR neobvyklou.

Apel´siny iz Marroko – 1963 (č. Pomeranče z Maroka – 1965). Vyprávění založené na 18 různých osobních výpovědích.

Ve své další tvorbě upouští Aksjonov od přísné realistické formy výpovědi a snaží se spojit klasickou vypravěčskou techniku s metodami literární avantgardy 20. let:

Žal´,čto vas nebylo s nami – 1965, (č. Škoda, že jste nebyli s námi).Novela.
Zatovarennaja bočkotara – 1968, (Nahromaděné sudy, č. Sudy osudu – 1971)

Vsegda v prodaže (č. Vždycky na prodej – 1965), v ruštině neprodukovaná hra, koncem 60. let byla s úspěchem uváděna v divadle Sovremennik.

Ljubov k električestvu – 1971, (Láska k elektřině). Román o inženýrovi a v letech 1905 – 1908 teroristovi L. Krasinovi je paralelou k nepokojům ve Francii roku 1968. Autor v něm popisuje inteligenci jako celek a jednotlivce v jeho nejaktivnější životní fázi.

Moj deduška – pamjatnik – 1972, (Můj dědeček pomník, č. jak jsem zachránil fotbalovou republiku – 1975). Fantastická novela určená dětem.

Poiski žanra – 1978, (Hledání žánru). Hrdinou této prózy je automobilista na cestě za dobrodružstvím. Poslední větší próza uveřejněná v SSSR.
Ožog – 1980, (Popálenina). Nejrozsáhlejší novela na níž autor pracoval šest let.

Ostrov Krym – 1981, příběh je stavěn na fikci, jakoby Krym nebyl v roce 1922 obsazen Rudou armádou, ale vyvíjel se svobodně jako západní země.Řeší problémy emigracea jejího vztahu k sovětské vlasti.

Vasilij P. Aksjonov se v USA již od začátku aktivně účastnil kulturního života . Perestrojka mu umožnila od roku 1989 i zveřejňování svých děl v SSSR a roku 1991 mu byla udělena Kručonychova cena v Chersonu.