Valerij Brjusov byl ruský spisovatel, dramatik, překladatel, jeden ze zakladatelů ruského symbolismu.

Valerij Brjusov se narodil v bohaté kupecké rodině. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání, studoval historii a antickou filologii. Ovládal téměř dvacet jazyků. Po revoluci přednášel na univerzitě v Moskvě, spolupracoval s vydavatelstvím Světová literatura.

V. J. Brjusov zemřel v roce 1924 na zápal plic.


Valerij Brjusov začal literárně tvořit již v dětství. V devadesátých letech 19. století byl jedním z redaktorů symbolistického časopisu Vesy. Se skupinou mladých básníků vydal tři sborníky symbolistických básní včetně překladů z francouzštiny.

Je autorem četných programových sbírek od:
Dekadence –
Skvosty – 1895
To jsem já – 1897

Symbolismu -
Třetí stráž – 1900
Městu a světu – 1903
Věnec – 1906
Všechny melodie – 1909

Filozofické reflexe –
Zrcadlo stínů – 1912
Sedm barev duhy – 1916

K neoklasicistické poetice –
Okamžik – 1922
Dálky – 1922.

Experimentoval s tzv. vědeckou poezií, ve které převažuje objektivní racionalismus, např. o jaderné energii, teorii relativity aj.

Splněný slib – 1901 – 07, poema o posmrtném spojení milenců

Psychologické romány s historickými náměty:
Ohnivý anděl – 1908
Oltář vítězství – 1913

Zájem o psychologické problémy ho vedl k napsání mnoha novel.

Dramatická tvorba:
Země – 1904, dekadentní utopická hra s vizí zániku civilizace ve světě zbaveném kyslíku
Diktátor – hra mohla být uveřejněna pro svůj obsah až v osmdesátých letech

Brjusov překládal latinskou, západoevropskou a východní poezii, velký zájem měl o poezii arménskou. Pracoval i jako kritik a v oblasti literární vědy.