zavřít
Valentin Bernard Jestřábský

kazatel a spisovatel, římskokatolický kněz

Narození:
1630 , Ostrava
Úmrtí:
26. 12. 1719  ve věku 89 let,  Veverská Bítyška  †
Znamení:
-
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

2 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Valentin Bernard Jestřábský byl římskokatolický kněz a barokní spisovatel. Valentin Bernard Jestřábský pocházel z moravské Ostravy z chudé, ale zbožné rodiny. Po smrti otce se rodina přestěhovala do Uherského Hradiště, kde studoval na jezuitské škole. Mezi jeho učiteli byli i Martin Lassota a spisovatel Jiří Kruger. V Olomouci pak vystudoval filozofii a bohosloví. V roce 1663 byl vysvěcen na kněze. Dva roky působil Valentin Bernard Jestřábský jako kaplan v Lošticích a poté jako duchovní správce ve Střelicích. Od 18. března 1667 působil jako farář ve Veverské Bítyšce, kde zůstal až do své smrti. Za působení Bernarda Jestřábského ve Veverské Bítyšce dala na jeho přímluvu majitelka Veveří, hraběnka Marie Maxmiliana Terezie z Collatlů zbudovat nový postranní oltář ve farním chrámu. Jedním bočním oltářem však byla narušena v kostele souměrnost, proto dal v roce 1674 řeznický mistr a primator Ondřej Kupec na vlastní náklady vystavět druhý oltář. Péče Jestřabského se nesoustředila pouze k farnímu chrámu Páně, ale také ke starožitné kapli a ke kostelíčku Matky Boží. Vyhlásil proto sbírky na opravu obou staveb a z těchto sbírek byly budovy opraveny a vybudován i nový oltář. Další Jestřábského zásluhou bylo zakoupení důkladné knihy, do které se zapisovaly sňatky, křty i úmrtí občanů. Jeho úmyslem bylo, aby se matrika uchovala pro budoucí pokolení jako zdroj hodnověrných dějin. Valentin Bernard Jestřábský žil velmi skromně. Vstával ve 4 hodiny ráno a po modlitbách si připravoval kázání. I ve stravě byl velmi střídmý. Rád přijímal hosty a podle svých možností se jim věnoval. O Mariánských svátcích hostil chudé. Do své obytné světnice si nepouštěl žádnou ženu, sám si uklízel a stlal postel. Duchovní oblek nikdy neodkládal. Odpolední čas věnoval studiu, četbě a psaní knih. V 9 hodin večer již chodil spát. Bernard Jestřábský často chodil pěšky do Řičanského kostela k nemocným. Cesta trvala dvě hodiny, ale Jestřábský si nikdy nestěžoval, ačkoli poslední roky života velmi špatně chodil. Valentin Bernard Jestřábský zemřel ve věku 89 let. Je pochován před hlavním oltářem farního kostela sv. Jakuba. Na mramorové desce je vytesáno: Adm. R. D. Valentinus Bernardus Gestrzabsky Aichorno-Biteschensis Parochiae jubilatus parochus. Přítel Jestřábského, František Xaver Leffer, děkan svato-Petrský z Brna, mu dal v roce 1730 vyhotovit latinský hrobní nápis obsahující celý Jestřábského životopis. Tento náhrobní nápis se však nedochoval. Ač se vědělo podle zápisků chovaných v knize farního kostela ve Veverské Bítyšce, jaké spisy Jestřábský vydal, přece jen se na ně zapomnělo. Teprve zásluhou c. k. gymnaziálního profesora v Praze, dr. Jana V. Nováka, byly Jestřábského knihy po dvouletém namáhavém pátrání nalezeny. O nalezení všech Jestřábských knih pak v roce 1889 podal správu na schůzi Matice České. Dílo Valentina Bernarda Jestřábského: Valentin Bernard Jestřábský začal své dílo zveřejňovat tiskem až v roce 1699, poslední pak krátce před svojí smrtí. Ve svém díle se věnoval především homiletice a naučným dílům. Psal latinsky a česky. V latině sepsal dvě knihy kázání, české spisy byly zaměřeny na prostý lid. Velké množství spisů vydal anonymně a rozdával je zdarma. Latinská díla: Opus novum tripartitum concionum moralium - ad captum simplicis populi accommodatum - 1712, 3 svazky obsahují po 6 - 10 kázaních na všechny zasvěcené svátky a neděle a také řeči příležitostné. Kázaní sváteční obsahují také řeči o poutních místech a domácích Svatých. Jestřabský na tomto díle pracoval osmnáct let. Svazky jsou věnovány: první svazek Bohu druhý svazek svatému Petru a Pavlu a svatému Jakubu Většímu (patronům filialního kostela v Řičanech a farního ve Vev. Bítyšce) třetí svazek svatému Cyrillu a Metoději Concionator extemporaneus seu doctrina moralis per modum concionum in omnes Dominicas et festa totius anni distributa et pro captu simplicis populi compendio, una cum exhortationibus catecheticis, funebribus et nuptialibus conscripta .. - 1717, druhé dvousvazkové latinské dílo byla opět sbírka kázaní, nedělních i svátečních, katechetických, pohřebních a svatebních. Spis o 636 stránkách je věnován novému mučedníkovi Janu Sarkandrovi ze Skočova Spis tento o 636 stranách věnován jest novému mučeníku, kazateli a učiteli Janu Sarkandrovi ze Skočova. Ke každému kázaní je přidáno nějaké mravné naučení. Ta byli kazatelé povinni podle nařízení císařů Leopolda a Josefa I. připojovati ke svým kázáním. Toto dílo obsahuje věrouku i mravouku. Česká díla: Českých knih vydal Jestřabský tiskem celou řadu. Knihy byly určeny prostému selskému lidu pro jeho poučení a povznesení. Jestřábský si tohoto lidu vážil a chtěl na něj působit také spisy. Vydával je bezejmenně, podepisoval se pouze "jeden farář dioecesis Olomucensis, Moravo-Ostravský". Také je po většinou rozdával, nechtěl na nich vydělávat. Jazyk spisů není sice vzorný, ale lidu zcela srozumitelný. Knížka pobožná o svatých andělích - 1699, Jestřábský zde vysvětluje, co jsou svatí andělé, jak jsou na lidi laskavi, jak mnohá dobrodiní lidem činí a jak mají být od lidí váženi a ctěni. Ke konci obsahuje také pobožnosti k svatým andělům. Věnována je svatému archandělu Michalovi a strážným andělům. Stellarium novum - 1701, Knížka pobožná o blahorodičce Panně Marii. Zde Jestřábský poučuje, jak má býti od lidí ctěna a chválena bl. Boží Rodička P. Maria a pro které příčiny má býti ctěna a chválena. Věnována je Panně Marii, dceři patriarchy Jáchyma. Kniha je rozdělena na 6 dílů a každý díl ma 12 paprsků, které ukazují, jak mají lidé Pannu Marii ctít. V posledních dvou dílech je řada příkladů z dějin moravských a také ze zázračných poutních míst Marianských. Kazatel domácí proti 7 hlavním smrtelným hříchům - 1709, k tomu je přidáno po čtyřech hříších do nebe volajících. Kniha je věnována Pánu Bohu, Ježíši Kristu atd. Spis obsahuje 364 stran a Jestřábský na něm pracoval půl roku. Colloquium parthenium super canticum B. V. Mariae Magnificat - 1710, Rozmlouvání duchovní sv. Josefa s bl. Pannou Marií na její sv. píseň: "Velebí duše má Hospodina". Kniha je věnována sv. Josefu. Obsahuje 20 rozmluv, z nichž první jedná o panictví a panenství, jak je Bohu milé, ostatní vykládají smysl jednotlivých veršů písně "Magnificat". Colloquium ss. senum super canticum Simeonis - 1711, Rozmlouvání duchovní sv. Anny, prorokyně, se sv. Simeonem na sv. píseň jeho "Nyní propouštíš služebníka svého". Kniha je věnována sv. Simeonovi. Katechismus domácí pod titulem a rozmlouváním hospodáře s hostem - 1715, v předmluvě vysvětluje Jestřabský, že knihu napsal proto, že lidé na výklady kázaní brzy zapomínají a historie z kázaní všelijak převracejí. Vidění rozličné sedláčka sprostného - 1719, vypsání lidských obyčejů, mravů i činů, dobrých i zlých, chvalitebných i nechvalitebných. Jestřábský v knize vylíčil, jak je selský a vůbec robotný lid světu potřebný a užitečný. Ve své předmluvě uvádí, že je třeba si vážit stavu selského. Anděl vodí prostého, ale bohabojného sedláčka a ukazuje mu jako v obrázcích rozmanité věci světa. Vidění nebo obrazů je 37. Dílo bývá srovnáváno s dílem J. A. Komenského Labyrint srdce a ráj světa. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Valentin Bernard Jestřábský byl římskokatolický kněz a barokní spisovatel.

Valentin Bernard Jestřábský pocházel z moravské Ostravy z chudé, ale zbožné rodiny. Po smrti otce se rodina přestěhovala do Uherského Hradiště, kde studoval na jezuitské škole. Mezi jeho učiteli byli i Martin Lassota a spisovatel Jiří Kruger. V Olomouci pak vystudoval filozofii a bohosloví. V roce 1663 byl vysvěcen na kněze.

Dva roky působil Valentin Bernard Jestřábský jako kaplan v Lošticích a poté jako duchovní správce ve Střelicích. Od 18. března 1667 působil jako farář ve Veverské Bítyšce, kde zůstal až do své smrti.

Za působení Bernarda Jestřábského ve Veverské Bítyšce dala na jeho přímluvu majitelka Veveří, hraběnka Marie Maxmiliana Terezie z Collatlů zbudovat nový postranní oltář ve farním chrámu. Jedním bočním oltářem však byla narušena v kostele souměrnost, proto dal v roce 1674 řeznický mistr a primator Ondřej Kupec na vlastní náklady vystavět druhý oltář.

Péče Jestřabského se nesoustředila pouze k farnímu chrámu Páně, ale také ke starožitné kapli a ke kostelíčku Matky Boží. Vyhlásil proto sbírky na opravu obou staveb a z těchto sbírek byly budovy opraveny a vybudován i nový oltář.

Další Jestřábského zásluhou bylo zakoupení důkladné knihy, do které se zapisovaly sňatky, křty i úmrtí občanů. Jeho úmyslem bylo, aby se matrika uchovala pro budoucí pokolení jako zdroj hodnověrných dějin.

Valentin Bernard Jestřábský žil velmi skromně. Vstával ve 4 hodiny ráno a po modlitbách si připravoval kázání. I ve stravě byl velmi střídmý. Rád přijímal hosty a podle svých možností se jim věnoval. O Mariánských svátcích hostil chudé. Do své obytné světnice si nepouštěl žádnou ženu, sám si uklízel a stlal postel. Duchovní oblek nikdy neodkládal. Odpolední čas věnoval studiu, četbě a psaní knih. V 9 hodin večer již chodil spát.

Bernard Jestřábský často chodil pěšky do Řičanského kostela k nemocným. Cesta trvala dvě hodiny, ale Jestřábský si nikdy nestěžoval, ačkoli poslední roky života velmi špatně chodil.

Valentin Bernard Jestřábský zemřel ve věku 89 let. Je pochován před hlavním oltářem farního kostela sv. Jakuba. Na mramorové desce je vytesáno: Adm. R. D. Valentinus Bernardus Gestrzabsky Aichorno-Biteschensis Parochiae jubilatus parochus. Přítel Jestřábského, František Xaver Leffer, děkan svato-Petrský z Brna, mu dal v roce 1730 vyhotovit latinský hrobní nápis obsahující celý Jestřábského životopis. Tento náhrobní nápis se však nedochoval.

Ač se vědělo podle zápisků chovaných v knize farního kostela ve Veverské Bítyšce, jaké spisy Jestřábský vydal, přece jen se na ně zapomnělo. Teprve zásluhou c. k. gymnaziálního profesora v Praze, dr. Jana V. Nováka, byly Jestřábského knihy po dvouletém namáhavém pátrání nalezeny. O nalezení všech Jestřábských knih pak v roce 1889 podal správu na schůzi Matice České.

Dílo Valentina Bernarda Jestřábského:

Valentin Bernard Jestřábský začal své dílo zveřejňovat tiskem až v roce 1699, poslední pak krátce před svojí smrtí. Ve svém díle se věnoval především homiletice a naučným dílům. Psal latinsky a česky. V latině sepsal dvě knihy kázání, české spisy byly zaměřeny na prostý lid. Velké množství spisů vydal anonymně a rozdával je zdarma.

Latinská díla:
Opus novum tripartitum concionum moralium - ad captum simplicis populi accommodatum - 1712, 3 svazky obsahují po 6 - 10 kázaních na všechny zasvěcené svátky a neděle a také řeči příležitostné. Kázaní sváteční obsahují také řeči o poutních místech a domácích Svatých. Jestřabský na tomto díle pracoval osmnáct let. Svazky jsou věnovány:
první svazek Bohu

druhý svazek svatému Petru a Pavlu a svatému Jakubu Většímu (patronům filialního kostela v Řičanech a farního ve Vev. Bítyšce)

třetí svazek svatému Cyrillu a Metoději

Concionator extemporaneus seu doctrina moralis per modum concionum in omnes Dominicas et festa totius anni distributa et pro captu simplicis populi compendio, una cum exhortationibus catecheticis, funebribus et nuptialibus conscripta .. - 1717, druhé dvousvazkové latinské dílo byla opět sbírka kázaní, nedělních i svátečních, katechetických, pohřebních a svatebních. Spis o 636 stránkách je věnován novému mučedníkovi Janu Sarkandrovi ze Skočova Spis tento o 636 stranách věnován jest novému mučeníku, kazateli a učiteli Janu Sarkandrovi ze Skočova. Ke každému kázaní je přidáno nějaké mravné naučení. Ta byli kazatelé povinni podle nařízení císařů Leopolda a Josefa I. připojovati ke svým kázáním. Toto dílo obsahuje věrouku i mravouku.

Česká díla:
Českých knih vydal Jestřabský tiskem celou řadu. Knihy byly určeny prostému selskému lidu pro jeho poučení a povznesení. Jestřábský si tohoto lidu vážil a chtěl na něj působit také spisy. Vydával je bezejmenně, podepisoval se pouze "jeden farář dioecesis Olomucensis, Moravo-Ostravský". Také je po většinou rozdával, nechtěl na nich vydělávat. Jazyk spisů není sice vzorný, ale lidu zcela srozumitelný.

Knížka pobožná o svatých andělích - 1699, Jestřábský zde vysvětluje, co jsou svatí andělé, jak jsou na lidi laskavi, jak mnohá dobrodiní lidem činí a jak mají být od lidí váženi a ctěni. Ke konci obsahuje také pobožnosti k svatým andělům. Věnována je svatému archandělu Michalovi a strážným andělům.

Stellarium novum - 1701, Knížka pobožná o blahorodičce Panně Marii. Zde Jestřábský poučuje, jak má býti od lidí ctěna a chválena bl. Boží Rodička P. Maria a pro které příčiny má býti ctěna a chválena. Věnována je Panně Marii, dceři patriarchy Jáchyma. Kniha je rozdělena na 6 dílů a každý díl ma 12 paprsků, které ukazují, jak mají lidé Pannu Marii ctít. V posledních dvou dílech je řada příkladů z dějin moravských a také ze zázračných poutních míst Marianských.

Kazatel domácí proti 7 hlavním smrtelným hříchům - 1709, k tomu je přidáno po čtyřech hříších do nebe volajících. Kniha je věnována Pánu Bohu, Ježíši Kristu atd. Spis obsahuje 364 stran a Jestřábský na něm pracoval půl roku.

Colloquium parthenium super canticum B. V. Mariae Magnificat - 1710, Rozmlouvání duchovní sv. Josefa s bl. Pannou Marií na její sv. píseň: "Velebí duše má Hospodina". Kniha je věnována sv. Josefu. Obsahuje 20 rozmluv, z nichž první jedná o panictví a panenství, jak je Bohu milé, ostatní vykládají smysl jednotlivých veršů písně "Magnificat".

Colloquium ss. senum super canticum Simeonis - 1711, Rozmlouvání duchovní sv. Anny, prorokyně, se sv. Simeonem na sv. píseň jeho "Nyní propouštíš služebníka svého". Kniha je věnována sv. Simeonovi.

Katechismus domácí pod titulem a rozmlouváním hospodáře s hostem - 1715, v předmluvě vysvětluje Jestřabský, že knihu napsal proto, že lidé na výklady kázaní brzy zapomínají a historie z kázaní všelijak převracejí.

Vidění rozličné sedláčka sprostného - 1719, vypsání lidských obyčejů, mravů i činů, dobrých i zlých, chvalitebných i nechvalitebných. Jestřábský v knize vylíčil, jak je selský a vůbec robotný lid světu potřebný a užitečný. Ve své předmluvě uvádí, že je třeba si vážit stavu selského. Anděl vodí prostého, ale bohabojného sedláčka a ukazuje mu jako v obrázcích rozmanité věci světa. Vidění nebo obrazů je 37. Dílo bývá srovnáváno s dílem J. A. Komenského Labyrint srdce a ráj světa.