zavřít
Růžena Grebeníčková

překladatelka, literární teoretička

Narození:
1. 11. 1925 , Sušice
Úmrtí:
20. 7. 1997  ve věku 71 let,  Praha  †
Znamení:
štír  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

PhDr. Růžena Grebeníčková, CSc. byla česká literární teoretička a překladatelka. Grebeníčková je uváděna mezi deseti nejvýznamnějšími evropskými literárními teoretiky 20. století. V roce 1985 obdržela Herderovu cenu za výrazný přínos literární komparatistice. Její sestra Eva Grebeníčková (1927–2000) byla grafička a výtvarnice. Mládí Narodila se a rané dětství strávila v Sušici, ale záhy se s rodiči přestěhovala do Přerova, neboť její otec, zemědělský inženýr Anton Grebeníček (1897–1964), tam získal učitelské místo. Její matka Josefa, roz. Patlejchová (1898–1991), která měla v Přerově modistství (naposledy ve Wilsonově ulici), proslula výrokem: „Nevyvěšovala jsem do výlohy Hitlera, tak nemusím věšet ani Gottwalda.“ Spolu se sestrou se již před 2. světovou válkou učila kromě němčiny také francouzsky a rusky, neboť její matka, která strávila učednická léta ve Vídni a znala např. ruské klasiky Puškina, Tolstého a Dostojevského jen z německých překladů, chtěla dcerám poskytnout co nejširší jazykové vzdělání. V roce 1942 založila a vedla studentskou divadelní skupinu, pro kterou zdramatizovala Hlaváčka, Lva Blatného, Lermontova a Nervala. V Přerově absolvovala reálné gymnasium. Vzhledem k uzavření vysokých škol během německého protektorátu se po maturitě vyučila ještě modistkou. Studium V letech 1945–1949 studovala filosofii, romanistiku a srovnávací literatury na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Navštěvovala přednášky Karla Krejčího (literární komparatistika), Arnošta Kolmana (logika), Jana Blahoslava Čapka (přehled vývoje české literatury), Jana Patočky (filosofie), Václava Černého, Jana Mukařovského (např. teorie jevištní recitace) a dalších. Během studia vstoupila do KSČ (1946), odkud byla po čtvrtstoletí během normalizačních „obrodných procesů“ vyškrtnuta (1971). V roce 1949 stanula před tzv. čestným soudem filosofické fakulty kvůli schvalování pamfletu na Nezvala (který napsali studenti Viktor Matys a Zdeněk Pachovský) a musela přerušit studium a vyučovat na základní škole v dnes již zaniklém Jenišově Újezdě v severních Čechách. V roce 1952 obdržela doktorát (PhDr.) za práci Cervantesova dramaturgie. Příspěvek k problematice renesanční ideologie. Zaměstnání Rok vyučovala na FAMU dějiny literatury a estetiky (koncem 40. let?). V roce 1953 byla prof. Dolanským přijata jako vědecká aspirantka do Slovanského ústavu (SlÚ) ČSAV (až do roku 1957). Disciplinární potrestání z roku 1949 se mimo jiné projevilo i v tom, že se musela začít věnovat ruské literatuře místo dosud převládajícího zájmu o literatury románské. Grebeníčková k tomu s odstupem poznamenala: „Byla to doba, kdy leckdo přešel radši na druhou stranu, když mě měl ve Valentinské potkat.“ V roce 1961 se stala kandidátkou věd (CSc.) za práci Literární názory českých radikálních demokratů a revoluční demokratická kritika česká. Od roku 1964 až do penzionování v roce 1981 byla vědeckou pracovnicí Ústavu jazyků a literatur (ÚJaL) ČSAV, později přejmenovaného na Ústav české a světové literatury (ÚČSL). Rodina Z manželství s filosofem Karlem Kosíkem vzešly tři děti (Antonín, Irena a Štěpán). Literárněvedná činnost Zabývala se ruskou, německou, rakouskou, francouzskou a českou literaturou 18. až 20. století. Čeští radikální demokraté Spolu s manželem Karlem Kosíkem se podílela na znovuohodnocení českých radikálních demokratů, především Karla Sabiny a Josefa Václava Friče. K. H. Mácha V návaznosti na práce o romantismu, ale nemalou měrou také pod vlivem působivé adaptace Máje E. F. Burianem, se věnovala zpočátku Máchovým vztahům k německé literatuře. V roce 1974 se vydala po stopách Máchova italského deníku do Itálie s olomouckou profesorkou matematiky Boženou Věchtovou, druhou část cesty absolvovala s literární vědkyní Miladou Chlíbcovou v roce 1976. Ve strojopise se dochovaly dvě nedokončené studie o této cestě (druhou začala psát s několikaletým odstupem poté, co se první verze ve velké pracovně někam ztratila). K Máchovskému výročí v roce 1986 připravovala pro Severočeské nakladatelství rozsáhlý komentář k Máji, nakladatel ale od smlouvy po čase odstoupil a vysvětloval to prudce zamítavou reakcí z Prahy. Rukopis tohoto komentáře, který byl podle některých svědků ve finální podobě, v pozůstalosti nalezen nebyl (není ovšem vyloučeno, že si ho někdo vypůjčil a nevrátil). Autorské šifry Práce z přelomu 50.—60. let minulého století podepisovala propůjčeným jménem výtvarnice Heleny Matoušové. O dekádu později v 70. a 80. letech příležitostně psala a překládala díky „pokrývačům“ pod dosud zjištěnými jmény Miloslav Jehlička, Jaroslav Kudrna, Věra Saudková a Jiřina Táborská. Pro Lopatkův samizdatový Kritický sborník používala pseudonym Aleš Hauzner a různé šifry, které přiděloval sám editor s rafinovaným záměrem navýšit tak uměle počet přispěvatelů, aby zmátl StB (ta však byla již delší dobu v mentální agonii, takže se k pochopení této hry vůbec nedostala). Ocenění díla V roce 1968 dostala spolu s Oldřichem Králíkem od Československého spisovatele cenu A. M. Píšy za sborník Realita slova Máchova (1967). V roce 1985 obdržela Herderovu cenu za rozsáhlé dílo v oboru literární vědy a literární publicistiky, které dosahovalo celoevropského literárního horizontu a za neúnavnou činnost, jíž vytvořila v kulturním životě středoevropský most mezi západoevropskou a východoevropskou literaturou. Za výbor studií Literatura a fiktivní světy I., který edičně připravil Michael Špirit, obdržela v roce 1996 cenu Nadace Českého literárního fondu za nejlepší literárněvědné dílo. Dílo Růženy Grebeníčkové - Čeští radikální demokraté o literatuře. (Výbor ze statí K. Sabiny, J. V. Friče, V. Vávry Haštalského, J. Knedlhanse Liblínského, J. E. Sojky a E. Vávry.) Uspořádala a doslovem, poznámkami a rejstříkem opatřila Růžena Grebeníčková. Kritická knihovna, 14. Praha, Československý spisovatel 1954 - Realita slova Máchova. Sborník pojednání. Redigovali a uspořádali Růžena Grebeníčková a Oldřich Králík. Praha, Československý spisovatel 1967 - "Nesouměřitelný výtvor (Goethův Faust)", in: Kniha o Faustovi. Navrhl, uspořádal a výbor z Goethova Fausta přeložil Jindřich Pokorný. Komentáře napsali Jindřich Pokorný, Barbara Köpplová a Růžena Grebeníčková. Ostatní překlady pořídila Růžena Grebeníčková. Praha, Mladá fronta 1982, s. 61–175. - Literatura a fiktivní světy I., (výbor statí), ed. Michael Špirit, Český spisovatel, Praha 1996 (druhý svazek nevyšel, neboť nakladatelství zaniklo) - Tělo a tělesnost v evropském myšlení, Prostor, Praha 1997 Prameny - Viktor Kudělka (vk), „Grebeníčková, Růžena“, in: Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. Biograficko-bibliografický slovník, ed. Milan Kudělka – Zdeněk Šimeček a kol., Edice Slovanské knihovny, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1972, str. 132–133. - Peter Wunderli, „Růžena Grebeníčková, Herder-Preisträgerin 1985“, in: Musil-Forum 11–12, 1985–1986, pp. 98–100. - Alena Filipová, „Velký stůl pod okny“ (Vzpomínka), in: Literární noviny VIII/48, 3. 12. 1997, s. 10. - Lenka Klusáková, „Zemřela Růžena Grebeníčková“, in: Česká literatura 45, 1997, č. 5, s. 556–558. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

PhDr. Růžena Grebeníčková, CSc. byla česká literární teoretička a překladatelka.

Grebeníčková je uváděna mezi deseti nejvýznamnějšími evropskými literárními teoretiky 20. století. V roce 1985 obdržela Herderovu cenu za výrazný přínos literární komparatistice. Její sestra Eva Grebeníčková (1927–2000) byla grafička a výtvarnice.

Mládí
Narodila se a rané dětství strávila v Sušici, ale záhy se s rodiči přestěhovala do Přerova, neboť její otec, zemědělský inženýr Anton Grebeníček (1897–1964), tam získal učitelské místo. Její matka Josefa, roz. Patlejchová (1898–1991), která měla v Přerově modistství (naposledy ve Wilsonově ulici), proslula výrokem: „Nevyvěšovala jsem do výlohy Hitlera, tak nemusím věšet ani Gottwalda.“

Spolu se sestrou se již před 2. světovou válkou učila kromě němčiny také francouzsky a rusky, neboť její matka, která strávila učednická léta ve Vídni a znala např. ruské klasiky Puškina, Tolstého a Dostojevského jen z německých překladů, chtěla dcerám poskytnout co nejširší jazykové vzdělání.

V roce 1942 založila a vedla studentskou divadelní skupinu, pro kterou zdramatizovala Hlaváčka, Lva Blatného, Lermontova a Nervala.

V Přerově absolvovala reálné gymnasium. Vzhledem k uzavření vysokých škol během německého protektorátu se po maturitě vyučila ještě modistkou.

Studium
V letech 1945–1949 studovala filosofii, romanistiku a srovnávací literatury na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze.

Navštěvovala přednášky Karla Krejčího (literární komparatistika), Arnošta Kolmana (logika), Jana Blahoslava Čapka (přehled vývoje české literatury), Jana Patočky (filosofie), Václava Černého, Jana Mukařovského (např. teorie jevištní recitace) a dalších.

Během studia vstoupila do KSČ (1946), odkud byla po čtvrtstoletí během normalizačních „obrodných procesů“ vyškrtnuta (1971).

V roce 1949 stanula před tzv. čestným soudem filosofické fakulty kvůli schvalování pamfletu na Nezvala (který napsali studenti Viktor Matys a Zdeněk Pachovský) a musela přerušit studium a vyučovat na základní škole v dnes již zaniklém Jenišově Újezdě v severních Čechách.

V roce 1952 obdržela doktorát (PhDr.) za práci Cervantesova dramaturgie. Příspěvek k problematice renesanční ideologie.

Zaměstnání
Rok vyučovala na FAMU dějiny literatury a estetiky (koncem 40. let?).

V roce 1953 byla prof. Dolanským přijata jako vědecká aspirantka do Slovanského ústavu (SlÚ) ČSAV (až do roku 1957). Disciplinární potrestání z roku 1949 se mimo jiné projevilo i v tom, že se musela začít věnovat ruské literatuře místo dosud převládajícího zájmu o literatury románské. Grebeníčková k tomu s odstupem poznamenala: „Byla to doba, kdy leckdo přešel radši na druhou stranu, když mě měl ve Valentinské potkat.“

V roce 1961 se stala kandidátkou věd (CSc.) za práci Literární názory českých radikálních demokratů a revoluční demokratická kritika česká.

Od roku 1964 až do penzionování v roce 1981 byla vědeckou pracovnicí Ústavu jazyků a literatur (ÚJaL) ČSAV, později přejmenovaného na Ústav české a světové literatury (ÚČSL).

Rodina
Z manželství s filosofem Karlem Kosíkem vzešly tři děti (Antonín, Irena a Štěpán).

Literárněvedná činnost
Zabývala se ruskou, německou, rakouskou, francouzskou a českou literaturou 18. až 20. století.

Čeští radikální demokraté
Spolu s manželem Karlem Kosíkem se podílela na znovuohodnocení českých radikálních demokratů, především Karla Sabiny a Josefa Václava Friče.

K. H. Mácha
V návaznosti na práce o romantismu, ale nemalou měrou také pod vlivem působivé adaptace Máje E. F. Burianem, se věnovala zpočátku Máchovým vztahům k německé literatuře.

V roce 1974 se vydala po stopách Máchova italského deníku do Itálie s olomouckou profesorkou matematiky Boženou Věchtovou, druhou část cesty absolvovala s literární vědkyní Miladou Chlíbcovou v roce 1976. Ve strojopise se dochovaly dvě nedokončené studie o této cestě (druhou začala psát s několikaletým odstupem poté, co se první verze ve velké pracovně někam ztratila).

K Máchovskému výročí v roce 1986 připravovala pro Severočeské nakladatelství rozsáhlý komentář k Máji, nakladatel ale od smlouvy po čase odstoupil a vysvětloval to prudce zamítavou reakcí z Prahy. Rukopis tohoto komentáře, který byl podle některých svědků ve finální podobě, v pozůstalosti nalezen nebyl (není ovšem vyloučeno, že si ho někdo vypůjčil a nevrátil).

Autorské šifry
Práce z přelomu 50.—60. let minulého století podepisovala propůjčeným jménem výtvarnice Heleny Matoušové. O dekádu později v 70. a 80. letech příležitostně psala a překládala díky „pokrývačům“ pod dosud zjištěnými jmény Miloslav Jehlička, Jaroslav Kudrna, Věra Saudková a Jiřina Táborská. Pro Lopatkův samizdatový Kritický sborník používala pseudonym Aleš Hauzner a různé šifry, které přiděloval sám editor s rafinovaným záměrem navýšit tak uměle počet přispěvatelů, aby zmátl StB (ta však byla již delší dobu v mentální agonii, takže se k pochopení této hry vůbec nedostala).

Ocenění díla
V roce 1968 dostala spolu s Oldřichem Králíkem od Československého spisovatele cenu A. M. Píšy za sborník Realita slova Máchova (1967).

V roce 1985 obdržela Herderovu cenu za rozsáhlé dílo v oboru literární vědy a literární publicistiky, které dosahovalo celoevropského literárního horizontu a za neúnavnou činnost, jíž vytvořila v kulturním životě středoevropský most mezi západoevropskou a východoevropskou literaturou.

Za výbor studií Literatura a fiktivní světy I., který edičně připravil Michael Špirit, obdržela v roce 1996 cenu Nadace Českého literárního fondu za nejlepší literárněvědné dílo.

Dílo Růženy Grebeníčkové
- Čeští radikální demokraté o literatuře. (Výbor ze statí K. Sabiny, J. V. Friče, V. Vávry Haštalského, J. Knedlhanse Liblínského, J. E. Sojky a E. Vávry.) Uspořádala a doslovem, poznámkami a rejstříkem opatřila Růžena Grebeníčková. Kritická knihovna, 14. Praha, Československý spisovatel 1954
- Realita slova Máchova. Sborník pojednání. Redigovali a uspořádali Růžena Grebeníčková a Oldřich Králík. Praha, Československý spisovatel 1967
- "Nesouměřitelný výtvor (Goethův Faust)", in: Kniha o Faustovi. Navrhl, uspořádal a výbor z Goethova Fausta přeložil Jindřich Pokorný. Komentáře napsali Jindřich Pokorný, Barbara Köpplová a Růžena Grebeníčková. Ostatní překlady pořídila Růžena Grebeníčková. Praha, Mladá fronta 1982, s. 61–175.
- Literatura a fiktivní světy I., (výbor statí), ed. Michael Špirit, Český spisovatel, Praha 1996 (druhý svazek nevyšel, neboť nakladatelství zaniklo)
- Tělo a tělesnost v evropském myšlení, Prostor, Praha 1997

Prameny
- Viktor Kudělka (vk), „Grebeníčková, Růžena“, in: Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. Biograficko-bibliografický slovník, ed. Milan Kudělka – Zdeněk Šimeček a kol., Edice Slovanské knihovny, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1972, str. 132–133.
- Peter Wunderli, „Růžena Grebeníčková, Herder-Preisträgerin 1985“, in: Musil-Forum 11–12, 1985–1986, pp. 98–100.
- Alena Filipová, „Velký stůl pod okny“ (Vzpomínka), in: Literární noviny VIII/48, 3. 12. 1997, s. 10.
- Lenka Klusáková, „Zemřela Růžena Grebeníčková“, in: Česká literatura 45, 1997, č. 5, s. 556–558.

Hledáte také jako: Růžena Grebeníčk
Rychlá navigace:novinky |diskuse