Rubén Darío byl nikaragujský básník, zakladatel hispanoamerického modernismu.
Rubén Darío se narodi v chudé rodině. Učil se krejčím, ale za vydatné pomoci příbuzenstva, které ho finančně podporovalo, vystudoval střední školu. Poté odešel do Chile a pracoval jako novinář. Rovněž byl evropským dopisovatelem argentického deníku La Nación, řadu let působil v diplomatických službách.
Po vypuknutí 1. světové války odjel Rubén Dario do New Yorku, kde se angažoval v mírovém hnutí. Vedl bohémský život a podlomené zdraví mu přivodilo předčasnou smrt.
Dílo Rubéna Daría:
Ruben Darío psal básně již od dětství a to ve stylu autorů, které právě četl. První sbírku vydal v devatenácti letech v Chile. Cesty do Evropy a poznání francouzské literatury ho inspirovali k modernistické estetice. V Buenos Aires, kde v letech 1893 – 96 působil jako kolumbijský konzul, se stal vůdčím představitelem obrodného hnutí hispanoamerického básnictví, nazvaného „modernismus“. Modernisté chtěli obrodit hispanoamerickou poezii, zbavit ji všednosti.
Světské sekvence – 1896. Jejich estetika vyznávala mj. kult formy, zářivé barvy, nezvyklé tvary či krásu exotických krajin. Sbírka se stala biblí modernistů.
Zpěvy života a naděje – 1905, vrcholné Daríovo dílo, soubor padesáti devíti lyrických skladeb, věnovaný Nikaragui a Argentině.
V dalších autorových dílech se stále více uplatňuje reflexe, otázky po smyslu života. Nové podněty znamenají obrat k intimnější lyrice např. v dílech:
Toulavý zpěv – 1907
Básně podzimu a jiné básně – 1910
Darío je rovněž autorem vlastního životopisu.