zavřít
Řehoř Hrubý z Jelení

spisovatel, překladatel, humanista

Narození:
přidej datum narození, pravděpodobně Lounsko
Úmrtí:
7. 3. 1514,  Praha  †
Znamení:
-
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

1 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Řehoř Hrubý z Jelení byl tolerantní utrakvista, nebyl veřejně činný a věnoval se jen literatuře a překladatelské práci. Jako humanista harmonicky spojil domácí reformační tradici s myšlenkami italské renesance. Na počátku 16. století se přestěhoval do Prahy. Jeho manželka byla katolička, syn Zikmund se proslavil jako vydavatel antických klasiků v Basileji. Jiné podrobnosti o osobním životě Řechoře Hrubého nejsou známy. Řehoř Hrubý, ačkoli sám nedostudoval, podporoval všechny humanistické snahy na pražské univerzitě, tehdy velmi zaostávající za evropským průměrem. Jeho zásluhou získal humanistické vzdělání a stal se spisovatelem Václav Písecký, pozdější Zikmundův vychovatel. Řehoř Hrubý udržoval styky s domácími humanisty, zvláště s Janem Šlechtou ze Všehrd, českým sekretářem krále Vladislava II. v Budíně, a jeho prostřednictvím se Hrubý setkal i s uherskými a italskými humanisty. Jan Šlechta, podobně jako Řehoř Hrubý, usiloval o zvelebení pražské univerzity. Dílo Řehoře Hrubého z Jelení: Hrubého dílo je převážně překladatelské. Většina jeho děl zůstala v rukopisech, jen málo jich bylo tištěno. Rukopisné práce jsou shrnuty do 4 sborníků z roku 1511 a 1510 a dva z roku 1516, kdy byly vydány posmrtně. O tom, že žádný nemuož uražen býti od jiného než sám od sebe - 1497 - jde o nejstarší Hrubého překlad díla Jana Zlatoústého, knižně vyšel v roce 1501 v Plzni Knihy dvoje o lékařství proti štěstí a neštěstí - 1497, překlad díla Franceska Petrarky, jsou to filozofické úvahy namířené proti tehdejšímu shonu po blahobytu o klesání na duchu při životních těžkostech Hrubému byla blízká stoická filozofie a byl mu velmi blízký Cicero (žil v letech 106 př. n. l. - 43 n.l.). Přeložil jeho spisy: Laelius čili Knihy o přátelství Paradoxa čili Kusové hodní podivení Sborník - 1512, obsahuje překlady latinských děl italských humanistů, vedle Petrarky i dílo Erasma Rotterdamského Chvála bláznovství - 1513, překlad díla Erasma Rotterdamského, satira zesměšňující lidskou hloupost a bez ohledu na to, o jakou církev jde, je zaměřena proti církevní a náboženské praxi Napomenutí Pražanům - 1513, jde o poměrně nejsamostatnější dílo Řehoře Hrubého. Je určeno radě Starého Města v době, kdy Praha hledala velitele pro své vojsko. Hrubý radí Pražanům, jakého si mají vybrat vojevůdce. Praha jako matka měst má být i hlavou panstva. V tomto díle jsou také vyjádřeny Hrubého názory na válku. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Řehoř Hrubý z Jelení byl tolerantní utrakvista, nebyl veřejně činný a věnoval se jen literatuře a překladatelské práci. Jako humanista harmonicky spojil domácí reformační tradici s myšlenkami italské renesance.

Na počátku 16. století se přestěhoval do Prahy. Jeho manželka byla katolička, syn Zikmund se proslavil jako vydavatel antických klasiků v Basileji. Jiné podrobnosti o osobním životě Řechoře Hrubého nejsou známy.

Řehoř Hrubý, ačkoli sám nedostudoval, podporoval všechny humanistické snahy na pražské univerzitě, tehdy velmi zaostávající za evropským průměrem. Jeho zásluhou získal humanistické vzdělání a stal se spisovatelem Václav Písecký, pozdější Zikmundův vychovatel.

Řehoř Hrubý udržoval styky s domácími humanisty, zvláště s Janem Šlechtou ze Všehrd, českým sekretářem krále Vladislava II. v Budíně, a jeho prostřednictvím se Hrubý setkal i s uherskými a italskými humanisty. Jan Šlechta, podobně jako Řehoř Hrubý, usiloval o zvelebení pražské univerzity.

Dílo Řehoře Hrubého z Jelení:

Hrubého dílo je převážně překladatelské. Většina jeho děl zůstala v rukopisech, jen málo jich bylo tištěno.

Rukopisné práce jsou shrnuty do 4 sborníků z roku 1511 a 1510 a dva z roku 1516, kdy byly vydány posmrtně.

O tom, že žádný nemuož uražen býti od jiného než sám od sebe - 1497 - jde o nejstarší Hrubého překlad díla Jana Zlatoústého, knižně vyšel v roce 1501 v Plzni

Knihy dvoje o lékařství proti štěstí a neštěstí - 1497, překlad díla Franceska Petrarky, jsou to filozofické úvahy namířené proti tehdejšímu shonu po blahobytu o klesání na duchu při životních těžkostech

Hrubému byla blízká stoická filozofie a byl mu velmi blízký Cicero (žil v letech 106 př. n. l. - 43 n.l.). Přeložil jeho spisy:
Laelius čili Knihy o přátelství
Paradoxa čili Kusové hodní podivení

Sborník - 1512, obsahuje překlady latinských děl italských humanistů, vedle Petrarky i dílo Erasma Rotterdamského

Chvála bláznovství - 1513, překlad díla Erasma Rotterdamského, satira zesměšňující lidskou hloupost a bez ohledu na to, o jakou církev jde, je zaměřena proti církevní a náboženské praxi

Napomenutí Pražanům - 1513, jde o poměrně nejsamostatnější dílo Řehoře Hrubého. Je určeno radě Starého Města v době, kdy Praha hledala velitele pro své vojsko. Hrubý radí Pražanům, jakého si mají vybrat vojevůdce. Praha jako matka měst má být i hlavou panstva. V tomto díle jsou také vyjádřeny Hrubého názory na válku.