Pio Baroja byl španělský romanopisec.

Pio Baroja vystudoval medicínu, ale lékařskou praxi provozoval krátce. Rozhodl se plně věnovat literární tvorbě. Hodně cestoval nejen po Španělsku, ale navštívil i řadu evropských zemí. Několikrát pobýval v Paříži. Veřejného života se neúčastnil, jeho baskický původ ho stavěl do opozice k monarchii, ale i k republice. Před občanskou válkou odešel do Paříže, po vítězství frankismu se do Španělska vrátil, ale nadále žil v ústraní.


Dílo Pia Baroji je velmi rozsáhlé. Patří k němu 98 sebraných spisů, převážně románů, ale také novely,povídky, eseje a úvahy, životopisy nebo paměti. Je rovněž autorem veršů a dramat.

První období autorovy tvorby je nejvýznamnější. Romány z této doby umělecky nejlépe ztvárňují Barojův myšlenkový svět a nejpřesvědčivěji dokumentují jeho uměleckou metodu.
Ten záměrně opomíjí obvyklé kompoziční principy románového žánru a uvolňuje dějovou linii. Z hlediska literárního jazyka patří Baroja k největším mistrům moderní španělské prózy.

Romány:
Autor své romány řadil zpravidla do trilogií, většinou volně spojených:
Tierra vasca - (Baskická země):
La casa de Aizgorri – 190, (Dům rodu Aizgorriů)
El mayorazgo de Labraz – 1903, (Dědičný pán labrazský), česky 1906.
Zalacaín el Aventurero – 1909, (Dobrodruh Zalacain)

La vida fantástica (Fantastický život):

Aventuras, inventos y mixtificiones de Silvestre Paradox – 1901, (Dobrodružství, vynálezy a mystifikace Silvera Paradoxe)

Camino de perfección – 1902, (Cesta k dokonalosti)
Paradox, rey – 1906, (Paradox králem)

La lucha por la vida (Boj o život), česky 1970 – trilogie s tematikou madridského podsvětí:
La busca – 1904, (Lačnost)
Mala hierba – 1904, (Verbež)
Aurora roja – 1915, (Rudá jitřenka)

El pasado (Minulost):
La feria de los discretos – 1905, (Jarmark chytrých)
Los últimos románticos - 1906, Poslední romantikové)
Las tragedias grotescas – 1907, (Groteskní tragédie)

Další trilógie:
La raza – 1908 – 11, (Plémě)
Las ciudades – 1910 – 20, (Města)
El mar – 1911 – 30, (Moře)
Las agonias de nuestro tiempo – 1926 – 27, (Agonie naší doby)
La selva oscura – 1931 – 32, (Tmavý les)
La juventud perdida - 1934 – 37, (Ztracené mládí)

Barojovy trilogie čerpají náměty čerpají především ze španělské současnosti, ale autor se zajímal i o historii Španělska, zvláště 19. století. Jeho problematiku zachytil v souboru 22 románů pod označením:

Memorias de un hombre de acción – 1913 – 35, (Paměti muže). Jejich ústřední postavou je jeho vlastní předek.

Další významné Barojovy romány, z nichž některé vycházely bez zařazení do větších celků:
La dama errante – 1908, (Bludná dáma)
César o nada – 1910, (César, nebo nic)

Las inquietudes de Shanti Andia – 1911, ( Dobrodružný život S. Andii), česky Sedm záhad – 1977

El cabo de las tormentas – 1932, (Mys bouří)
El cantor vagaundo – 1950, (Potulný zpěvák)

Eseje a úvahy vyšly v souborech:
El tabladdo de Arlequín – 1903, (Harlekýnovo jeviště)
Juventud, egolatria – 1917, (Mládí – sebezbožňování)
Divagaciones apasionadas – 1924, (Vášnivé blábolení)

Memorias – vycházely v letech 1944 – 55. Osmisvazkové paměti