Pavol Dobšinsky byl slovenský básník, folklorista, překladatel, publicista a literární kritik.

Pavol Dobšinský se narodil v rodině evangelického faráře. Po gymnáziu studoval na evangelickém lyceu v Levoči, kde se zapojil do činnosti Jednoty mládeže slovenské.
Studia ukončil kandidátskou kněžskou zkouškou.

V letech 1850 – 52 byl Pavol Dobšinsky tajemníkem evangelického faráře, etnografa a sběratele lidových textů Samuela Reussa, který podnítil Dobšinského zájem o lidovou slovesnost. Poté působil Dobšinský mj. jako pomocný redaktor Slovenských pohľadov, jako kaplan v Brezně a Rožňavskom Bystrom, byl profesorem slovenského jazyka a literatury na lyceu v Banskej Štiavnici, kde redigoval časopis Sokol. Od roku 1861 byl farářem v Drienčanech.


Literární začátky Pavola Dobšinského sahají již do dob jeho studií v Levoči. Zpočátku psal vlastenecké a alegorické básně inspirované lidovou poezií. Později upravoval do veršované formy lidové pověsti a anekdoty, publikované časopisecky a v almanachu:

Kormon
Zlatý pluh
Nedobytná Hrádková
Zakliata Mariena
Slovenskí valaši

Věnoval se i sbírce ústní prozaické lidové slovesnosti.

Slovenské povesti – 1858 – 61. Soubor fantastických povídek, které autor vydal spolu s A. H. Škultétym.

Prostonárodné slovenské povesti – 1880 – 83, č. výběr Zakletý les – 1964. Jde o osmisvazkové dílo, které patří k vrcholu autorova sběratelského úsilí. Kromě fantastických povídek jsou tu zastoupeny i anekdotické a zvířecí příběhy, místní pověsti, novelistické příběhy aj. Vyjadřovací prostředky odpozoroval autor ze živé lidové řeči. Texty před publikováním výrazně podřídil mravnostní cenzúře, tím je zbavil nevázané erotičnosti a šťavnatého humoru.

Další vydání lidových vyprávění přispěly k upevnění postavení slovenského spisovného jazyka a staly se základními díly slovenské folkloristiky.

Zborník slovenských národných piesní, povestí, prísloví, porekadiel, hádek, hier, obyčejov a povier – 1874

Prostonárodné obyčaje, povery a hry slovenské – 1880

Pavol Dobšinský rovněž překládal díla romantických básníků (Byron, Mickiewicz) a klasiků světové literatury (W. Shakespeare, J. J. Rousseau), patřil i k popředním literárním kritikům.