zavřít
Pavel Josef Šafařík

básník, historik, jazykovědec

Narození:
13. 5. 1795 , Kobeliarov na východním Slovensku
Úmrtí:
26. 6. 1861  ve věku 66 let,  Praha  †
Znamení:
býk  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
česká
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

14 se líbí, 9 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Pavel Josef Šafařík byl historik a jazykovědec, významný představitel slavistiky, básník. Pavel Josef Šafařík se narodil jako syn evangelického faráře v Kobeliarově na východním Slovensku. První vzdělání získal u svého otce. V roce 1805 odešel na gymnázium do Rožňavy a později do Dobšiné. Už za studií na německém evangelickém lyceu v Kežmaroku psal P. J. Šafařík básně v duchu jungmanovské generace. V roce 1814 vydal knížku básní Tatranská múza s lýrou slovanskou. V roce 1815 odešel P. J. Šafařík na teologická studia do Jeny. Věnoval se však nejvíce jazykozpytu, dějepisu, filozofii a estetice. Po dvou letech se vrátil do Bratislavy, kde se stal vychovatelem v šlechtické rodině, s níž pobýval i v Pešti. V Bratislavě vzniklo přátelství P. J. Šafaříka s Františkem Palackým, tehdy rovněž vychovatelem. Prvním výsledkem jejich spolupráce byl spis z roku 1818 Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie. Na podzim roku 1819 nastoupil P. J. Šafařík místo profesora na pravoslavném gymnáziu v Novém Sadu, později se stal jeho ředitelem. V roce 1825 byl pro své náboženské přesvědčení propuštěn, čímž mu byla téměř znemožněna existence. V roce 1833 byly získány ze soukromé sbírky pořádané Františkem Palackým prostředky, aby se mohl P. J. Šafařík odstěhovat s rodinou do Prahy a začít vědeckou práci. Existenční zajištění našel jako redaktor Světozoru a v letech 1837 - 47 v nevděčném úřadu cenzora beletrie. Přitom byl v letech 1838 - 43 redaktorem časopisu Českého muzea a zároveň kustodem v Univerzitní knihovně. V roce 1848 byl P. J. Šafařík spolu s Františkem Palackým předsedou Slovanského sjezdu a stoupencem austroslavistického programu. Šafařík se věnoval v 50. letech 19. století své vědecké práci. Byl ve styku se všemi tehdejšími evropskými slavisty a historiky Slovanstva. V mnohých otázkách byl uznávanou autoritou. Dílo Pavla Josefa Šafaříka Svou literární tvorbu zahájil Pavel Josef Šafařík básněmi v duchu preromantismu: Tatranská Múza s lýrou slovanskou - 1814 Spolu s Františkem Palackým je autorem literárně estetické studie, v níž vyzdvihli užívání časomíry: Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie - 1818 Těžištěm Šafaříkova díla jsou jeho práce vědecké v oboru slavistiky: Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí - 1826 v Novém Sadu, vycházejí z pojetí jednoho slovanského národního kmene a dvou hlavních odvětví s vlastními nářečími, tj. jednotlivými slovanskými jazyky. Později toto dílo přepracoval, posmrtně však vyšla jen jeho část: Dějiny jihoslovanské literatury - 1864 O Původu Slovanů podle Vavřince Surowieckého - 1828, kritický spis novosadského období Srbská čítánka čili historické a kritické osvětlení srbského nářečí - 1833, studie psaná rovněž v srbském prostředí Slovanské starožitnosti - 1837, hlavní Šafaříkovo dílo podávající doklady o indoevropském původu Slovanů a líčící dějiny slovanských národů do přijetí křesťanství. Starožitnosti se staly na dlouhou dobu základní učebnicí slávistiky na univerzitách. Spis byl doplněn národopisnou mapou Slovanský zeměvid, dále údaji o sídlech slovanských národů, jejich počtu a jazycích ve spise Slovanský národopis. Díla věnovaná staroslovenštině zejména v oblasti jihoslovanské. Památky dřevního písemnictví u Jihoslovanů - 1851 Památky hlaholského písemnictví - 1853 O původu a vlasti hlaholice - 1858, Šafařík opravil tvrzení Dobrovského, že cyrilice je starší než hlaholice P. J. Šafařík se věnoval i staré češtině: Nejstarší památky českého jazyka - 1840, společně s F. Palackým Výbor z literatury české - 1845, uvádí stať Počátky staročeské mluvnice Pavel Josef Šafařík překládal i z cizích literatur - Schillerova Marie Stuartovna, Aristofanova Oblaka aj. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Pavel Josef Šafařík byl historik a jazykovědec, významný představitel slavistiky, básník.

Pavel Josef Šafařík se narodil jako syn evangelického faráře v Kobeliarově na východním Slovensku. První vzdělání získal u svého otce. V roce 1805 odešel na gymnázium do Rožňavy a později do Dobšiné.

Už za studií na německém evangelickém lyceu v Kežmaroku psal P. J. Šafařík básně v duchu jungmanovské generace. V roce 1814 vydal knížku básní Tatranská múza s lýrou slovanskou.

V roce 1815 odešel P. J. Šafařík na teologická studia do Jeny. Věnoval se však nejvíce jazykozpytu, dějepisu, filozofii a estetice. Po dvou letech se vrátil do Bratislavy, kde se stal vychovatelem v šlechtické rodině, s níž pobýval i v Pešti.

V Bratislavě vzniklo přátelství P. J. Šafaříka s Františkem Palackým, tehdy rovněž vychovatelem. Prvním výsledkem jejich spolupráce byl spis z roku 1818 Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie.

Na podzim roku 1819 nastoupil P. J. Šafařík místo profesora na pravoslavném gymnáziu v Novém Sadu, později se stal jeho ředitelem. V roce 1825 byl pro své náboženské přesvědčení propuštěn, čímž mu byla téměř znemožněna existence.

V roce 1833 byly získány ze soukromé sbírky pořádané Františkem Palackým prostředky, aby se mohl P. J. Šafařík odstěhovat s rodinou do Prahy a začít vědeckou práci. Existenční zajištění našel jako redaktor Světozoru a v letech 1837 - 47 v nevděčném úřadu cenzora beletrie. Přitom byl v letech 1838 - 43 redaktorem časopisu Českého muzea a zároveň kustodem v Univerzitní knihovně.

V roce 1848 byl P. J. Šafařík spolu s Františkem Palackým předsedou Slovanského sjezdu a stoupencem austroslavistického programu.

Šafařík se věnoval v 50. letech 19. století své vědecké práci. Byl ve styku se všemi tehdejšími evropskými slavisty a historiky Slovanstva. V mnohých otázkách byl uznávanou autoritou.

Dílo Pavla Josefa Šafaříka

Svou literární tvorbu zahájil Pavel Josef Šafařík básněmi v duchu preromantismu:
Tatranská Múza s lýrou slovanskou - 1814

Spolu s Františkem Palackým je autorem literárně estetické studie, v níž vyzdvihli užívání časomíry:
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie - 1818

Těžištěm Šafaříkova díla jsou jeho práce vědecké v oboru slavistiky:

Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí - 1826 v Novém Sadu, vycházejí z pojetí jednoho slovanského národního kmene a dvou hlavních odvětví s vlastními nářečími, tj. jednotlivými slovanskými jazyky.

Později toto dílo přepracoval, posmrtně však vyšla jen jeho část:
Dějiny jihoslovanské literatury - 1864

O Původu Slovanů podle Vavřince Surowieckého - 1828, kritický spis novosadského období

Srbská čítánka čili historické a kritické osvětlení srbského nářečí - 1833, studie psaná rovněž v srbském prostředí

Slovanské starožitnosti - 1837, hlavní Šafaříkovo dílo podávající doklady o indoevropském původu Slovanů a líčící dějiny slovanských národů do přijetí křesťanství. Starožitnosti se staly na dlouhou dobu základní učebnicí slávistiky na univerzitách. Spis byl doplněn národopisnou mapou Slovanský zeměvid, dále údaji o sídlech slovanských národů, jejich počtu a jazycích ve spise Slovanský národopis.

Díla věnovaná staroslovenštině zejména v oblasti jihoslovanské.
Památky dřevního písemnictví u Jihoslovanů - 1851
Památky hlaholského písemnictví - 1853

O původu a vlasti hlaholice - 1858, Šafařík opravil tvrzení Dobrovského, že cyrilice je starší než hlaholice

P. J. Šafařík se věnoval i staré češtině:
Nejstarší památky českého jazyka - 1840, společně s F. Palackým
Výbor z literatury české - 1845, uvádí stať Počátky staročeské mluvnice

Pavel Josef Šafařík překládal i z cizích literatur - Schillerova Marie Stuartovna, Aristofanova Oblaka aj.