Paul Éluard byl francouzský básník.

Paul Éluard, vlastním jménem Eugéne Emile - Paul Grindel, již od mládí trpěl tuberkulózou a léčil se často ve Švýcarsku. První světovou válku prožil na frontě jako zdravotník. V té době se stal antimilitaristou. Po seznámení s A.Bretonem a L. Aragonem se stal ústřední postavou pařížské dadaistické skupiny. Později se připojil ke skupině surrealistů.

Paul Éluard byl levicového smýšlení, s přestávkou , v letech 1933 - 1942, i členem komunistické strany. Za okupace pracoval v ilegálním hnutí. Po 2. světové válce se angažoval jako přesvědčený humanista.


Paul Éluard debutoval antimilitaristickými básněmi:
Básně pro mír - 1918

V období jeho dadaistické tvorby vznikly sbírky:
Nezbytnosti života - 1921
Neštěstí nesmrtelných - 1922, spolu s M. Ernstem

Surealismem jsou poznamenány sbírky:
Hlavní město bolesti - 1926
Láska poezie - 1923
Bezprostřední život - 1932
Veřejná růže - 1934

Události druhé polovny třicátých let, válka ve Španělsku a nebezpečí rozmáhajícího se fašismu měly vliv i na autorovu tvorbu. V jeho sbírkách se objevuje často téma bratrství a solidarity lásky a revoluce:
Svobodné ruce - 1937
Otevřená kniha - 1938

Za okupace se v jeho sbírkách objevuje téma boje za svobodu a lidskou důstojnost:
Poezie a pravda - 1942
Na dostaveníčku s Němci - 1944

Hlubokým humanismem jsou prodchnuty Éluardovy sbírky:
Kdybych mohl říci vše - 1951
Fénix - 1951