Oldřich Mikulášek

básník

Narození:
26. 5. 1910 , Přerov
Úmrtí:
13. 7. 1985  ve věku 75 let,  Brno  †
Znamení:
blíženci  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

8 se líbí, 2 se nelíbí

Oldřich Mikulášek byl básník protiromantické, výsostně lyrické poezie s dramatickým napětím. Oldřich Mikulášek vystudoval obchodní školu v Přerově, vystřídal různá zaměstnání, např. pracoval jako fakturista, správce cihelny na železnici, sběrač inzerátů, krátce ve Zlíně jako litograf a leptač. Teprve od roku 1937 působil jako redaktor, např. v Lidových novinách, Svobodných novinách, v Československém rozhlasu, Rovnosti či v Hostu do domu. V meziválečných letech publikoval Oldřich Mikulášek své básně v Obzoru, Kritickém měsíčníku, Bloku, Kvartu aj. Od roku 1965 se věnoval pouze literatuře. V roce 1967 utrpěl těžký úraz, který ho dlouhodobě upoutal na lůžko a po vyléčení mu stejně znesnadnil pohyb. Dílo Oldřicha Mikuláška: Verše Oldřicha Mikuláška jsou velice osobité, jazykově bohaté, obrazově silné a přesvědčivé. V jeho poezii se objevuje stoupající sklon k dramatičnosti, k existenciálnímu prožitku lidství. Tento "uzlový bod lidství" nikdy z jeho poezie nezmizel, i když po roce 1948, nebyl v souladu s tím, co se od básnictví žádalo tj. oslava horoucího, nového, radostného a optimistického života. Verše začal psát Mikulášek již v mládí. Černý bílý ano ne - 1931, knížka veršů, kterou mu jako dvacetiletému vydal přítel Jaroslav Koplík, za války popravený nacisty. Ve sbírkách z první poloviny 40. let v podstatě navazuje na halasovskou linii moderní české lyriky. Jsou psány pravidelným rýmovaným veršem, motivy mají symbolickou platnost (tráva, déšť, krev aj.): Marné milování - 1940 Křídlovka - 1941 Tráva se raduje - 1942 Podle plotu - 1946 Pulsy - 1947, ve sbírce se objevují protikladné motivy tragiky a radosti. Autor se přiklání k volnému verši. Krajem táhne prašivec - 1957, rozsáhlá pětidílná skladba v níž Mikulášek využívá látky a metafory lidové písně. Horucí zpěvy - 1955 Divoké kačeny - 1955 Ortely a milosti - 1958, ortely (bolesti, žaly, smrt), milosti (životní aktivita). Významnými sbírkami 60. let jsou: Svlékání hadů - 1963 To království tvé - 1966 Šokovaná růže - 1969 V sedmdesátých letech nesměla být u nás Mikuláškova tvorba publikována.Až v roce 1981 vyšly dvě sbírky shrnující: Verše z let 1971 - 73: Žebro Adamovo Verše z let 1973 - 75: Velké černé ryby a dlouhý bílý chrt V letech před smrtí vydal Mikulášek sbírky s verši milostnými a kontemplativními: Sólo pro dva dechy - 1983 Čejčí pláč - 1984 Agogh - 1980 v zahraničí, 1989 v ČR, sbírka je básnikovou reakcí na tzv. normalizaci. Král lítosti a smutku Agogh soudí přetechnizovaný svět, plný nejistoty a prázdnoty. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Oldřich Mikulášek byl básník protiromantické, výsostně lyrické poezie s dramatickým napětím.

Oldřich Mikulášek vystudoval obchodní školu v Přerově, vystřídal různá zaměstnání, např. pracoval jako fakturista, správce cihelny na železnici, sběrač inzerátů, krátce ve Zlíně jako litograf a leptač. Teprve od roku 1937 působil jako redaktor, např. v Lidových novinách, Svobodných novinách, v Československém rozhlasu, Rovnosti či v Hostu do domu.

V meziválečných letech publikoval Oldřich Mikulášek své básně v Obzoru, Kritickém měsíčníku, Bloku, Kvartu aj. Od roku 1965 se věnoval pouze literatuře. V roce 1967 utrpěl těžký úraz, který ho dlouhodobě upoutal na lůžko a po vyléčení mu stejně znesnadnil pohyb.

Dílo Oldřicha Mikuláška:

Verše Oldřicha Mikuláška jsou velice osobité, jazykově bohaté, obrazově silné a přesvědčivé. V jeho poezii se objevuje stoupající sklon k dramatičnosti, k existenciálnímu prožitku lidství. Tento "uzlový bod lidství" nikdy z jeho poezie nezmizel, i když po roce 1948, nebyl v souladu s tím, co se od básnictví žádalo tj. oslava horoucího, nového, radostného a optimistického života.

Verše začal psát Mikulášek již v mládí.
Černý bílý ano ne - 1931, knížka veršů, kterou mu jako dvacetiletému vydal přítel Jaroslav Koplík, za války popravený nacisty.

Ve sbírkách z první poloviny 40. let v podstatě navazuje na halasovskou linii moderní české lyriky. Jsou psány pravidelným rýmovaným veršem, motivy mají symbolickou platnost (tráva, déšť, krev aj.):

Marné milování - 1940
Křídlovka - 1941
Tráva se raduje - 1942
Podle plotu - 1946

Pulsy - 1947, ve sbírce se objevují protikladné motivy tragiky a radosti. Autor se přiklání k volnému verši.

Krajem táhne prašivec - 1957, rozsáhlá pětidílná skladba v níž Mikulášek využívá látky a metafory lidové písně.

Horucí zpěvy - 1955
Divoké kačeny - 1955
Ortely a milosti - 1958, ortely (bolesti, žaly, smrt), milosti (životní aktivita).

Významnými sbírkami 60. let jsou:
Svlékání hadů - 1963
To království tvé - 1966
Šokovaná růže - 1969

V sedmdesátých letech nesměla být u nás Mikuláškova tvorba publikována.Až v roce 1981 vyšly dvě sbírky shrnující:

Verše z let 1971 - 73:
Žebro Adamovo

Verše z let 1973 - 75:
Velké černé ryby a dlouhý bílý chrt

V letech před smrtí vydal Mikulášek sbírky s verši milostnými a kontemplativními:
Sólo pro dva dechy - 1983
Čejčí pláč - 1984

Agogh - 1980 v zahraničí, 1989 v ČR, sbírka je básnikovou reakcí na tzv. normalizaci. Král lítosti a smutku Agogh soudí přetechnizovaný svět, plný nejistoty a prázdnoty.