Miroslav Vejlupek Čerchovský je spoluzakladatelem uměleckého uskupení Občanské sdružení V–ART se sídlem v Písku a edituje jeho internetový literárně–výtvarný projekt Litterate.

Středoškolského vzdělání se mu dostalo na Odborném učilišti Českého svazu spotřebních družstev v Praze–Klánovicích (obor kuchař – číšník, 1972) a na Střední knihovnické škole v Praze (obor kulturně výchovná činnost, 1977). Po čtyřletém profesionálním působení v kulturní a osvětové sféře prošel řadou dělnických zaměstnání.

Vejlupkovy publicistické a literární začátky se datují do roku 1973, kdy publikoval v plzeňské Pravdě svoji první povídku. Od té doby četli jeho glosy, povídky, črty a fejetony čtenáři Nového Domažlicka, Pravdy, Zemědělských novin, Družstevních novin a periodika Z Chodského hradu, později čtvrtletníků Dokořán a Spektrum. Příležitostně publikoval také v měsíčníku Host a www.libereckelisty.cz, obtýdeníku Tvar, týdeníku Obrys–Kmen a Písecké postřehy a v denících Mladá fronta Dnes, Písecké listy, Jihočeské listy a Plzeňský deník (Kultura). Koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let redigoval dva závodní časopisy na Domažlicku.

Vejlupek je členem Syndikátu novinářů ČR, Českého esperantského svazu a sekce Nanovědy a nanotechnologie při České společnosti nových materiálů a technologií. V roce 2003 se rozešel s občanským sdružením Obec spisovatelů (členem od r. 1999) a občanským sdružením Středisko západočeských spisovatelů (členem od r. 1998).

V roce 1979 vyšla Vejlupkovi v plzeňském Západočeském nakladatelství knižní prvotina Chlapi se nebojí a dva roky nato próza Hlava plná mozolů. Potom se na dlouho odmlčel. Jeho návrat do literatury se pojí s rokem 1998, kdy vydává vlastním nákladem prozaický triptych Vyvřeliny a poté sbírku povídek Nemocný život (1999).

Na Internetu zveřejnil prózu Zahrada v jeskyni, výběr kratších próz Z balad, sbírku esejů Klec z hedvábí, esej Co dovoleno spisovateli a tři díly rozsáhlého souboru Dějiny literárně–výtvarného útvaru Litterate: sborník archivních dokumentů Literatura a kyberprostor, a příběh a nekonvenční monografie Osobnost Theofila Halamy a Osobnost Čestmíra Vidmana (2002). Český rozhlas – stanice České Budějovice zdramatizoval jeho povídku Věk čirosti (2000).