zavřít
Miroslav Vejlupek
přidej profesi
Věk:
64
Narození:
29. 1. 1952 , Domažlice, Československo
Znamení:
vodnář   |  aktuální horoskop
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

28 se líbí, 1 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Miroslav Vejlupek (Čerchovský) se narodil 29. ledna 1952 v Domažlicích. Středoškolského vzdělání se mu dostalo na Odborném učilišti Českého svazu spotřebních družstev v Praze-Klánovicích (1972) a na Střední knihovnické škole v Praze, konzultačním středisku v Plzni (1977). Po čtyřletém profesionálním působení v kulturní a osvětové sféře abdikoval na funkci ředitele kulturního a osvětového zařízení v Horšovském Týně a prošel řadou především dělnických zaměstnání. Vyhnul se mechanismům komerce a zasazoval se o nekomerční pojetí umění, přičemž své literární, publicistické, literáně-organizátorské a editorské aktivity směroval na Chodsko a do prácheňského regionu. Vejlupkovy tvůrčí začátky se datují do roku 1973, kdy publikoval v plzeňskéPravdě povídku Pavlův slavnostní den. Od té doby četli jeho články, glosy, črty, fejetony, eseje a povídky čtenáři Nového Domažlicka, Pravdy,Zemědělských novin, Družstevních novin a periodik Z Chodského hradua Literární fórum, později čtvrtletníků H_aluze, Dokořán a Spektrum. Příležitostně publikoval také v měsíčníku Host a v elektronických Libereckých listech (www.libereckelisty.cz), v obtýdeníku Tvar, týdenících Literární noviny, Obrys-Kmen a Písecké postřehy a v denících Mladá fronta DNES,Písecké listy, Jihočeské listy, Písecký deník, Plzeňský deník,Českobudějovický deník, Domažlický deník, Neviditelný pes (www.neviditelnypes.cz), Pozitivní noviny (www.pozitivni-noviny.cz)a Britské listy (www.blisty.cz), dále v almanachu on-line Wagon (www.almanachwagon.cz), dvouměsíčníku Téma (www.gasbag.wz.cz/téma), v časopisu Divoké víno (www.divokevino.cz), v literárně-publicistickém bloguSubjektivník (www.subjektivnik.blogspot.com) a na portálu Literární Západ (www.literarnizapad.cz). Koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let redigoval na Domažlicku závodní časopisy Jednotného zemědělského družstva Meclov a Výrobního družstva Nábytkář Domažlice. V letech 2002 – 2004 a 2007 – 2010 byl redaktorem internetové literární revue Chůdové kořeny. V letech 2004 – 2010 Vejlupek editoval internetový „projekt nezapomenuté literatury“ Taxus Bohemica, v jehož Edici hostů uspořádal a k vydání připravil řadu elektronických literárních sborníků. Ve stejné době byl administrátorem a editorem e-projektu Kybernétés aneb Cesty regionalismu třetího tisíciletí, kam uvedl řadu osobitých spisovatelů a výtvarníků. V letech 2006 – 2007 působil Vejlupek jako editor literární části internetového projektuSubjektivník. V roce 1979 vyšla Vejlupkovi v plzeňském Západočeském nakladatelství knižní prvotina Chlapi se nebojí a dva roky nato próza Hlava plná mozolů. Potom se v oficiální literatuře na dlouho odmlčel a po celá osmdesátá léta distribuoval pouze samizdatové strojopisy esejistických textů s tématikou chodské historie a kultury. Vejlupkův návrat na literární scénu se pojí s rokem 1998, kdy vydává prozaický triptych Vyvřeliny a poté sbírku povídek Nemocný život (1999). Na Internetu zveřejnil prózu Zahrada v jeskyni, výběr kratších próz Z balad, triptych U Ošuntělého fraku, sbírku esejů Klec z hedvábí, esejCo dovoleno spisovateli… a čtyři díly souboru Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate: sborník archivních dokumentů Literatura a kyberprostor, a příběh a po něm monografie Osobnost Theofila Halamy, Osobnost Čestmíra Vidmana a Osobnost Kláry Hůrkové. Soubor vyšel též tiskem. Poslední Vejlupkovou publikací tištěnou je Cílová rovina, výběr z textů let 1998 – 2009 (MiradiX, Písek 2010). Nejrozsáhlejší Vejlupkovu prózu, tetralogii Země podvedená, vydal Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek v internetové Edici hostů (2007). O dva roky později vyšel román na CD-ROM v píseckém vydavatelství MiradiX. Na CD-ROM dále vyšly tituly Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka, Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví (oba MiradiX, Písek 2010), Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života, Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART a také cyklus drobných próz Stoly (všechny Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek, 2011). Už jako kmenový autor vydavatelství MiradiX s.r.o. zaměřil se Vejlupek v dalším období na tvorbu esejů s literárně-historickou tematikou. Postupně vyšly Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka (Písek, 2012), Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara, Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda, Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor (všechny Písek, 2013).Miroslav Vejlupek byl ze zakládajících členů a v letech 2001 – 2003 jednatelem uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART se sídlem v Písku. V letech 2000 – 2004 editoval jeho internetový literárně-výtvarný projekt Litterate 28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Vejlupek je členem Českého esperantského svazu a Prácheňského syndikátu V-ART Horažďovice – Písek. Rozešel se s občanským sdružením Obec spisovatelů (1999 – 2003) a s občanským sdružením Středisko západočeských spisovatelů (1998 – 2003). Krédo: „Zdá se, že je na čase začít objevovat mechanismy fungování společenství pomocí prostředků exaktní vědy a instrumentáře technických experimentů. Na druhé straně se ozývají … také hlasy, nepřinese-li nám to pouze další utrpení, nebo zda nás to nezbaví čehosi, co by snad mělo zůstat nepoznané, neovlivňované. Je potřeba těchto hlasů. V societě, v níž zaznívají společně s hlasy referujícími o nových objevech, není nutné obávat se zneužití vědy ani jejího omezování. Neboť lze jen stěží rozhodnout, kdo má pravdu. Societa žije svým vlastním životem, jenž my nemůžeme globálně řídit, jelikož jej nemůžeme detailně poznat. Život society plyne a my participujeme.“ (Jozef Kelemen: Budoucí Altamira) Miroslav Vejlupek žil do svých dvaatřiceti let v rodném kraji, v letech 1987 – 2002 v Písku, odkud přesídlil na venkov do klatovského Pošumaví. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Miroslav Vejlupek (Čerchovský) se narodil 29. ledna 1952 v Domažlicích. Středoškolského vzdělání se mu dostalo na Odborném učilišti Českého svazu spotřebních družstev v Praze-Klánovicích (1972) a na Střední knihovnické škole v Praze, konzultačním středisku v Plzni (1977). Po čtyřletém profesionálním působení v kulturní a osvětové sféře abdikoval na funkci ředitele kulturního a osvětového zařízení v Horšovském Týně a prošel řadou především dělnických zaměstnání. Vyhnul se mechanismům komerce a zasazoval se o nekomerční pojetí umění, přičemž své literární, publicistické, literáně-organizátorské a editorské aktivity směroval na Chodsko a do prácheňského regionu. Vejlupkovy tvůrčí začátky se datují do roku 1973, kdy publikoval v plzeňskéPravdě povídku Pavlův slavnostní den. Od té doby četli jeho články, glosy, črty, fejetony, eseje a povídky čtenáři Nového DomažlickaPravdy,Zemědělských novinDružstevních novin a periodik Z Chodského hraduLiterární fórum, později čtvrtletníků H_aluzeDokořán a Spektrum. Příležitostně publikoval také v měsíčníku Host a v elektronických Libereckých listech (www.libereckelisty.cz), v obtýdeníku Tvar, týdenících Literární novinyObrys-Kmen a Písecké postřehy a v denících Mladá fronta DNES,Písecké listyJihočeské listyPísecký deníkPlzeňský deník,Českobudějovický deníkDomažlický deníkNeviditelný pes (www.neviditelnypes.cz)Pozitivní noviny (www.pozitivni-noviny.cz)Britské listy (www.blisty.cz), dále v almanachu on-line Wagon (www.almanachwagon.cz), dvouměsíčníku Téma (www.gasbag.wz.cz/téma), v časopisu Divoké víno (www.divokevino.cz), v literárně-publicistickém bloguSubjektivník (www.subjektivnik.blogspot.com) a na portálu Literární Západ (www.literarnizapad.cz). Koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let redigoval na Domažlicku závodní časopisy Jednotného zemědělského družstva Meclov a Výrobního družstva Nábytkář Domažlice. V letech 2002 – 2004 a 2007 – 2010 byl redaktorem internetové literární revue Chůdové kořeny. V letech 2004 – 2010 Vejlupek editoval internetový „projekt nezapomenuté literatury“ Taxus Bohemica, v jehož Edici hostů uspořádal a k vydání připravil řadu elektronických literárních sborníků. Ve stejné době byl administrátorem a editorem e-projektu Kybernétés aneb Cesty regionalismu třetího tisíciletí, kam uvedl řadu osobitých spisovatelů a výtvarníků. V letech 2006 – 2007 působil Vejlupek jako editor literární části internetového projektuSubjektivník. V roce 1979 vyšla Vejlupkovi v plzeňském Západočeském nakladatelství knižní prvotina Chlapi se nebojí a dva roky nato próza Hlava plná mozolů. Potom se v oficiální literatuře na dlouho odmlčel a po celá osmdesátá léta distribuoval pouze samizdatové strojopisy esejistických textů s tématikou chodské historie a kultury. Vejlupkův návrat na literární scénu se pojí s rokem 1998, kdy vydává prozaický triptych Vyvřeliny a poté sbírku povídek Nemocný život (1999). Na Internetu zveřejnil prózu Zahrada v jeskyni, výběr kratších próz Z balad, triptych U Ošuntělého fraku, sbírku esejů Klec z hedvábí, esejCo dovoleno spisovateli… a čtyři díly souboru Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate: sborník archivních dokumentů Literatura a kyberprostor, a příběh a po něm monografie Osobnost Theofila HalamyOsobnost Čestmíra Vidmana a Osobnost Kláry Hůrkové. Soubor vyšel též tiskem. Poslední Vejlupkovou publikací tištěnou je Cílová rovina, výběr z textů let 1998 – 2009 (MiradiX, Písek 2010). Nejrozsáhlejší Vejlupkovu prózu, tetralogii Země podvedená, vydal Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek v internetové Edici hostů (2007). O dva roky později vyšel román na CD-ROM v píseckém vydavatelství MiradiX. Na CD-ROM dále vyšly tituly Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci DomažlickaPomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví (oba MiradiX, Písek 2010), Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr životaLiteratura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART a také cyklus drobných próz Stoly (všechny Prácheňský syndikát V-ART Horažďovice – Písek, 2011). Už jako kmenový autor vydavatelství MiradiX s.r.o. zaměřil se Vejlupek v dalším období na tvorbu esejů s literárně-historickou tematikou. Postupně vyšly Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka (Písek, 2012), Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara, Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda, Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor (všechny Písek, 2013).

Miroslav Vejlupek byl ze zakládajících členů a v letech 2001 – 2003 jednatelem uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART se sídlem v Písku. V letech 2000 – 2004 editoval jeho internetový literárně-výtvarný projekt Litterate 28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Vejlupek je členem Českého esperantského svazu a Prácheňského syndikátu V-ART Horažďovice – Písek. Rozešel se s občanským sdružením Obec spisovatelů (1999 – 2003) a s občanským sdružením Středisko západočeských spisovatelů (1998 – 2003). Krédo: „Zdá se, že je na čase začít objevovat mechanismy fungování společenství pomocí prostředků exaktní vědy a instrumentáře technických experimentů. Na druhé straně se ozývají … také hlasy, nepřinese-li nám to pouze další utrpení, nebo zda nás to nezbaví čehosi, co by snad mělo zůstat nepoznané, neovlivňované. Je potřeba těchto hlasů. V societě, v níž zaznívají společně s hlasy referujícími o nových objevech, není nutné obávat se zneužití vědy ani jejího omezování. Neboť lze jen stěží rozhodnout, kdo má pravdu. Societa žije svým vlastním životem, jenž my nemůžeme globálně řídit, jelikož jej nemůžeme detailně poznat. Život society plyne a my participujeme.“ (Jozef Kelemen: Budoucí Altamira) Miroslav Vejlupek žil do svých dvaatřiceti let v rodném kraji, v letech 1987 – 2002 v Písku, odkud přesídlil na venkov do klatovského Pošumaví.

  • Miroslav Vejlupek: Znak, etikum, evoluce

    Parlamentnílisty.cz, 27. 11. 2016 Snad před třinácti, snad před čtrnácti lety provedl navštěvovaný literární web průzkum v několika městských knihovnách. Knihovníci odpověděli na otázku, kolikrát v roce si čtenáři vypůjčili tu kterou knihu toho kterého spisovatele klasika. Ta čísla byla znepokojivě malá a převažovala mezi nimi - nula. Žijící klasik pak redakci sepsul: „O takových věcech se nemá vůbec psát!“ … více