Miroslav Holub

básník, prozaik a esejista, vědec v oblasti imunologie

Narození:
13. 9. 1923 , Plzeň
Úmrtí:
14. 7. 1998  ve věku 74 let,  Praha  †
Znamení:
panna  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
česká
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

9 se líbí, 0 se nelíbí

Miroslav Holub byl vědec v oblasti imunologie, básník, prozaik a esejista. Miroslav Holub pocházel z rodiny právního úředníka a učitelky jazyků v Plzni. Maturoval na plzeňském gymnáziu v roce 1942. Do konce 2. světové války pracoval jako pomocný dělník na dráze. Po válce se Miroslav Holub přihlásil na Přírodovědnou fakultu UK, po roce ale přestoupil na lékařskou fakultu a promoval v roce 1953. Nejdříve pracoval na patologii v nemocnici na Bulovce v Praze, potom nastoupil jako vědecký pracovník v Mikrobiologickém ústavu ČSA a začal se věnovat imunologii. V roce 1970 byl odtud z politických důvodů propuštěn. Naštěstí se mohl Miroslav Holub ke svému oboru vrátit v roce 1972 v nově založeném Institutu klinické a experimentální medicíny, kde pracoval až do roku 1994. Po odchodu z IKEMu nastoupil jako vedoucí pracovník opět v Mikrobiologickém ústavu. To, že byl Miroslav Holub skutečnou vědeckou kapacitou, dokazuje titul kandidáta a doktora věd, čestný doktorát z americké univerzity v Oberlinu a řada stáží po celém světě. Impozantní je i počet vědeckých publikací - vydal jich přes 150. Vedle své vědecké činnosti se Miroslav Holub soustavně zabýval i literární tvorbou. Dílo Miroslava Holuba: Poezie: Holubovy básnické začátky spadají do období konce 2. světové války a záhy po válce, kdy uveřejňoval své básně v časopisech a sbornících Ohnice. Po několikaletém přerušení, kdy se věnoval pouze medicíně, přispíval do časopisu Květen spolu s dalšími tvůrci tzv. poezie všedního dne. Denní služba - 1958 Achilles a želva - 1960, s antickými metaforami Slabikář - 1961, zde autor odsuzuje zabraňování poznání v zájmu "pořádku", protože stálé poznávání je otázkou mravní Jdi otevřít dveře - 1961 Kam teče krev - 1963 Zcela nesoustavná zoologie - 1963 Tak zvané srdce - 1964 Ačkoli - 1969, sbírka je vrcholem autorovy tvorby. Kromě básní se tu objevuje i útvar lyrické prózy, jakýsi mini-esej. Dosud optimistický Miroslav Holub tu odhaluje prázdnotu pod povrchem věcí, zvláště v srpnu 1968. Beton - 1970 Po roce 190 se Miroslav Holub na několik let nuceně odmlčel, jeho sbírky nesměly až do roku 1981 vycházet. Naopak - vyšla až v roce 1982 Interferon čili o divadle - 1986, kniha scénických básní Po listopadu 1989 vydal Miroslav Holub již bez omezení závažné verše. Sagitální řez - 1989 Syndrom mizející plíce - 1990 Ono se letělo - 1994 Próza: Miroslav Holub byl rovněž originální prozaik. Své časté pobyty v USA zpracoval do dvou literárních cestopisů: Anděl na kolečkách - 1968 Žít v New Yorku - 1969 Aladinova lampa - 1996, z cest po Indii, Číně a zemí Východu Tři kroky po zemi - 1963, publicistické texty K principu rolničky - 1987, fejetony Maxwellův démon čili o tvořivosti - reflexe o vlastní literární praxi ne - Patrně - ne - 1989, aforistické texty Skrytá zášť věku - 1991 O příčinách porušení a zkázy těl lidských - 1996 Kromě prózy a poezie psal Miroslav Holub vynikající eseje a populárně naučné stati. Nejsoustavněji spolupracoval s časopisem Vesmír, jehož byl čtvrnáct let výkonným redaktorem. Holubovy eseje o vědě, poezii, civilizaci a o jejich vzájemných vztazích patří k tomu nejlepšímu, co bylo v esejistice napsáno. Holubovo literární dílo je v cizině hojně překládáno, dosud vyšlo v téměř čtyřiceti jazycích. Miroslav Holub sám překládal některé zahraniční literáty, např. Lewise Thomase, L. M. Warda a další. Po náhlé smrti roku 1998 Holubův nekrolog přinesla řada světových periodik. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Miroslav Holub byl vědec v oblasti imunologie, básník, prozaik a esejista.

Miroslav Holub pocházel z rodiny právního úředníka a učitelky jazyků v Plzni. Maturoval na plzeňském gymnáziu v roce 1942. Do konce 2. světové války pracoval jako pomocný dělník na dráze.

Po válce se Miroslav Holub přihlásil na Přírodovědnou fakultu UK, po roce ale přestoupil na lékařskou fakultu a promoval v roce 1953. Nejdříve pracoval na patologii v nemocnici na Bulovce v Praze, potom nastoupil jako vědecký pracovník v Mikrobiologickém ústavu ČSA a začal se věnovat imunologii. V roce 1970 byl odtud z politických důvodů propuštěn.

Naštěstí se mohl Miroslav Holub ke svému oboru vrátit v roce 1972 v nově založeném Institutu klinické a experimentální medicíny, kde pracoval až do roku 1994. Po odchodu z IKEMu nastoupil jako vedoucí pracovník opět v Mikrobiologickém ústavu.

To, že byl Miroslav Holub skutečnou vědeckou kapacitou, dokazuje titul kandidáta a doktora věd, čestný doktorát z americké univerzity v Oberlinu a řada stáží po celém světě. Impozantní je i počet vědeckých publikací - vydal jich přes 150. Vedle své vědecké činnosti se Miroslav Holub soustavně zabýval i literární tvorbou.

Dílo Miroslava Holuba:

Poezie:
Holubovy básnické začátky spadají do období konce 2. světové války a záhy po válce, kdy uveřejňoval své básně v časopisech a sbornících Ohnice. Po několikaletém přerušení, kdy se věnoval pouze medicíně, přispíval do časopisu Květen spolu s dalšími tvůrci tzv. poezie všedního dne.

Denní služba - 1958
Achilles a želva - 1960, s antickými metaforami

Slabikář - 1961, zde autor odsuzuje zabraňování poznání v zájmu "pořádku", protože stálé poznávání je otázkou mravní

Jdi otevřít dveře - 1961
Kam teče krev - 1963
Zcela nesoustavná zoologie - 1963
Tak zvané srdce - 1964

Ačkoli - 1969, sbírka je vrcholem autorovy tvorby. Kromě básní se tu objevuje i útvar lyrické prózy, jakýsi mini-esej. Dosud optimistický Miroslav Holub tu odhaluje prázdnotu pod povrchem věcí, zvláště v srpnu 1968.

Beton - 1970

Po roce 190 se Miroslav Holub na několik let nuceně odmlčel, jeho sbírky nesměly až do roku 1981 vycházet.

Naopak - vyšla až v roce 1982
Interferon čili o divadle - 1986, kniha scénických básní

Po listopadu 1989 vydal Miroslav Holub již bez omezení závažné verše.
Sagitální řez - 1989
Syndrom mizející plíce - 1990
Ono se letělo - 1994

Próza:
Miroslav Holub byl rovněž originální prozaik. Své časté pobyty v USA zpracoval do dvou literárních cestopisů:
Anděl na kolečkách - 1968
Žít v New Yorku - 1969

Aladinova lampa - 1996, z cest po Indii, Číně a zemí Východu
Tři kroky po zemi - 1963, publicistické texty
K principu rolničky - 1987, fejetony
Maxwellův démon čili o tvořivosti - reflexe o vlastní literární praxi
ne - Patrně - ne - 1989, aforistické texty
Skrytá zášť věku - 1991
O příčinách porušení a zkázy těl lidských - 1996

Kromě prózy a poezie psal Miroslav Holub vynikající eseje a populárně naučné stati. Nejsoustavněji spolupracoval s časopisem Vesmír, jehož byl čtvrnáct let výkonným redaktorem.

Holubovy eseje o vědě, poezii, civilizaci a o jejich vzájemných vztazích patří k tomu nejlepšímu, co bylo v esejistice napsáno.

Holubovo literární dílo je v cizině hojně překládáno, dosud vyšlo v téměř čtyřiceti jazycích. Miroslav Holub sám překládal některé zahraniční literáty, např. Lewise Thomase, L. M. Warda a další.

Po náhlé smrti roku 1998 Holubův nekrolog přinesla řada světových periodik.

Miroslav Holub v Magazínu Osobnosti