Miloš Jirko (20. ledna 1900 Němetice u Valašského Meziříčí – 24. června 1961 Praha) byl český redaktor, básník, knihovník a překladatel.

Po studiích na gymnáziu ve Valašském Meziříčí (1911–1919), které byly přerušeny vojenskou službou v I. světové válce, studoval moderní filologii na Karlově univerzitě v Praze a v Bratislavě, kde studia v roce 1924 ukončil. Do roku 1930 redaktorem Českého slova, do roku 1940 knihovníkem hlavního města Prahy, kdy byl zatčen a až do konce války vězněn jako člen domácího odboje. V pražské knihovně pracoval i v letech 1945–1948.

Přispíval do Cesty, Června, Kmene, Hosta, Severu a východu, Lumíru, Lidových novin. Jeho poezie je poznamenána senzualismem. Překládal také z němčiny (např. Erich Maria Remarque) Duben (Básně 1919)
Cesta (Básně 1920)
Znící svět (Básně 1922)
Vyloupené milování (1924)
K staré vlajce (Básně 1925)
Vraždící pianola (1928)
Zraje réva (Básně 1932)
Modrý jas (1936)
Vězeň u okna (Básně 1945)
A přece! (Básně 1946)
Hvězdy a pouta (Básně 1950, kniha obsahuje sbírky Vězeň u okna, A přece!)
Hořící šalvěj (Básně 1959)
Ptáci se vracejí (výbor z poezie, 1961)