Mihai Eminescu, vlastním jménem Mihai Eminovici, byl rumunský spisovatel, básník, prozaik, sběratel lidové slovesnosti.

Mihai Eminescu se narodil v početné rodině drobného bojara. Zpočátku studoval na gymnáziu, ale studium přerušil a cestoval jako herec a nápověda s kočovnou společností.

Po opětném navázání styků s rodinou se Mihai Eminescu opět vrátil ke studiím a vystudoval i univerzitu (Vídeň, Berlín, Jena). Poté pracoval jako ředitel knihovny, školní inspektor a redaktor. Od roku 1877 žil a působil v Bukurešti.

V době pobytu ve Vídni byl Mihai Eminescu členem vlasteneckého spolku Mladé Rumunsko.
V posledních letech svého života trpěl nevyléčitelnou chorobou, čímž byla ovlivněna i jeho tvůrčí aktivita.


Mihai Eminescu je pokládán za jednoho z klasiků rumunské literatury, za tvůrce básnického jazyka a veršových forem.

Poezie:
Eminescu psal básně již v době studií. Byly vydávány časopisecky a za jeho života z nich byla vydána jediná sbírka:
Básně – 1883

Autorova pozdně romantická lyrika obsahuje symbolistní prvky a klade otázky ke smyslu lidské existence a dějin.

Poemy:
Císař a proletář
Memento mori

Světlonoš (Hyperion) – lyrickoepická filozofická poema. Autorovo vrcholné dílo bylo inspirováno rumunskou pohádkou Dívka ze zlaté zahrady. Jde o nerovnou lásku mezi pozemskou princeznou a jitřní hvězdou Světlonošem. Vyjadřuje neslučitelnost pomíjivého pozemského světaa Věčného světa kosmického.

Lyrickoepické básně:
Dopisy – cyklus básní v nichž autor kritizuje chování rumunské společnosti po revoluci 1848

Odešla láska – básně milostné
Pohádka o lese – přírodní lyrika
Princ z lípy – básně inspirované folklorem

Próza:
Nečetná, různorodá próza je inspirovaná lidovými pohádkami, německými romantiky i vlastními zážitky.Uvádí i fantastická témata putování v čase a prostoru.

Ubohý Dionýs – 1872 – 73, první fantastická novela v rumunské literatuře

Eminescu ovlivnil další generace básníků a vytvořil model filozoficko – fantastické novely.