Lidija Alexejevna Alexejeva byla ruská básnířka, překladatelka.

Lidija A. Alexejeva, roz. Develová, provdaná Ivannikovová, se narodila v rodině plukovníka v generálním štábu. Její předkové byli hugenoti. Vyrůstala v Sevastopolu a v listopadu 1920 emigrovala s rodiči do Bělehradu. Zde vystudovala na univerzitě slavistiku a poté až do roku 1944 vyučovala na ruském gymnáziu srbský jazyk a literaturu.

V letech 1937 – 49 byla L. A. Alexejeva provdána za spisovatele M. Ivannikova. Uprchla bez něho koncem roku 1944 před Rudou armádou, pět let strávila v uprchlickém táboře v Rakousku a v roce 1948 přesídlila do New Yorku. 11 let pracovala jako prodavačka, poté 18 let v newyorské veřejné knihovně.

Od roku 1949 uveřejňovalaL. A. Alexejeva pod pseudonymem pravidelně své verše v časopisech např. Vozrožděnije, Grani nebo Novyj žurnal.


Poezie:
Základním tématem poezie Lidije A. Alexejevy je přijmout Bohem darovaný život s jeho zdánlivým nedostatkem bezpečí i s jeho strastmi. Přesto upírá pozornost i na věci pozitivní a přívětivé. Ty nachází v přírodě, kterou popisuje s pestrostí a precizností.

Malenkije rasskazy - 1953
Lesnoje solnce – 1954, první sbírka lyrických básní vydaná ve Frankfurtu
V puti – 1959 New York
Prozračnyj sled – 1964 New York
Vremja razluk – 1971 New York
Stichi – 1980 New York

Slëzy bludnogo syna, (Slzy ztraceného syna) – překlad církevního zpěvu Ivana Gunduliče z roku 1622, vydaný v Kanadě. Překlad měl velký úspěch.