zavřít
Kenzaburó Óe

prozaik

Věk:
81
Narození:
31. 1. 1935 , Oso na ostrově Šikoku, Japonsko
Znamení:
vodnář   |  aktuální horoskop
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
japonská
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

1 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Kenzaburo Óe je japonský prozaik, nositel Nobelovy ceny. Kenzaburo Óe se narodil v rodině statkáře. Studoval francouzštinu na univerzitě v Tokiu. Byl silně ovlivněn Jean Paulem Sartrem, o jehož díle psal disertační práci a se kterým se osobně setkal při svých cestách po Evropě. Ještě jako student psal Kenzaburo Óe povídky, ovlivněný současnou francouzskou a americkou literaturou. Hodně cestoval, navštívil např. Rusko, Čínu a Evropu. Jedním z vnitřních podnětů k psaní mu bylo i osobní trauma, narození hendikepovaného syna Hirakiho v roce 1963. Kenzaburo Óe je považován za prvního moderního japonského spisovatele, který přispěl k posunu japonské literatury z její tradiční uzavřenosti. Přispěla k tomu jeho hluboká znalost světových literatur. V roce 1994 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Dílo Kenzaburo Óea: V prvních prózách se Óe zaměřil na mladou generaci, která se těžko vyrovnávala s poválečnou situací. Vyjádřil pocity deziluze nad ztrátou starého světa a jeho hodnot, tápání mladých mezi různými tendencemi. Zmatky poválečné doby očima příslušníka mladé inteligence líčí: Chov - 1958, povídka Naše doba - 1959, román Mladík, který se opozdil - 1961, vrcholné dílo tohoto období, román psaný "ich formou". V osudech "ztracené generace" představuje japonskou mládež, obklopenou vysokou zdí, neschopnou kvalitních lidských vztahů. V některých prózách z šedesátých let, ovlivněný existencialismem, se zaměřil i na postavy z okraje společnosti. Narození postiženého syna inspirovalo autora k hlubšímu poznání vztahu otce a syna: Osobní zkušenost - 1964, próza Novely: Otče, kam jdeš - 1967 Řekněte mi, jak máme přežít své šílenství -1969 Den, kdy on sám setře mé slzy - 1972 Dalším velkým tématem Kenzaburo Óea, nad kterým se zamýšlel po celý život, je nebezpečí atomové bomby: Zápisky z Hirošimy - 1965, sbírka reportáží Budoucnosti, která nemůže nic vědět - 1983, povídkový soubor Japonská literatura atomové bomby - 1983, patnáctidílný esejistický soubor V poslední době upoutal autor svou trilogií, v níž se na příbězích hlavního hrdiny Kogita vzájemně proplétají realita s fikcí, autobiografické prvky, úvahy nad životem a smrtí ad. Podvržené dítě - 2000 Dítě se smutnou tváří - 2002 Sbohem má kniho - 2005 …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Kenzaburo Óe je japonský prozaik, nositel Nobelovy ceny.

Kenzaburo Óe se narodil v rodině statkáře. Studoval francouzštinu na univerzitě v Tokiu. Byl silně ovlivněn Jean Paulem Sartrem, o jehož díle psal disertační práci a se kterým se osobně setkal při svých cestách po Evropě.

Ještě jako student psal Kenzaburo Óe povídky, ovlivněný současnou francouzskou a americkou literaturou. Hodně cestoval, navštívil např. Rusko, Čínu a Evropu. Jedním z vnitřních podnětů k psaní mu bylo i osobní trauma, narození hendikepovaného syna Hirakiho v roce 1963.

Kenzaburo Óe je považován za prvního moderního japonského spisovatele, který přispěl k posunu japonské literatury z její tradiční uzavřenosti. Přispěla k tomu jeho hluboká znalost světových literatur. V roce 1994 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

Dílo Kenzaburo Óea:

V prvních prózách se Óe zaměřil na mladou generaci, která se těžko vyrovnávala s poválečnou situací. Vyjádřil pocity deziluze nad ztrátou starého světa a jeho hodnot, tápání mladých mezi různými tendencemi.

Zmatky poválečné doby očima příslušníka mladé inteligence líčí:
Chov - 1958, povídka
Naše doba - 1959, román

Mladík, který se opozdil - 1961, vrcholné dílo tohoto období, román psaný "ich formou". V osudech "ztracené generace" představuje japonskou mládež, obklopenou vysokou zdí, neschopnou kvalitních lidských vztahů.

V některých prózách z šedesátých let, ovlivněný existencialismem, se zaměřil i na postavy z okraje společnosti.

Narození postiženého syna inspirovalo autora k hlubšímu poznání vztahu otce a syna:
Osobní zkušenost - 1964, próza

Novely:
Otče, kam jdeš - 1967
Řekněte mi, jak máme přežít své šílenství -1969
Den, kdy on sám setře mé slzy - 1972

Dalším velkým tématem Kenzaburo Óea, nad kterým se zamýšlel po celý život, je nebezpečí atomové bomby:

Zápisky z Hirošimy - 1965, sbírka reportáží
Budoucnosti, která nemůže nic vědět - 1983, povídkový soubor
Japonská literatura atomové bomby - 1983, patnáctidílný esejistický soubor

V poslední době upoutal autor svou trilogií, v níž se na příbězích hlavního hrdiny Kogita vzájemně proplétají realita s fikcí, autobiografické prvky, úvahy nad životem a smrtí ad.

Podvržené dítě - 2000
Dítě se smutnou tváří - 2002
Sbohem má kniho - 2005

Mohli by vás také zajímat…