Karel Vladislav Zap byl český historik a popularizátor vědy.

Již za svých univerzitních studií se Karel Vladislav Zap setkal s výzanmnými osobnosti českého obrození. J. Jungmann, J.S. Presl, V. Hanka a F. Palacký velmi silně ovlivnili jeho národní orientaci.

Po ukončení studií se stal Karel Zap účetním úředníkem. Od roku 1836 působil ve Lvově, který byl v 19. století součástí rakouské Halíče. Zde se seznámil s významnými osobnostmi polského a ukrajinského kulturního a vědeckého života. Zprávy ze Lvova publikoval Zap v Květech českých, Vlastimilu, České včele a v časopise Českého musea.

Karel Vladislav Zap si vzal za manželku dceru polského šlechtice Jana Wiśniowského. Styky, které Záp navázal v Polsku a na Ukrajině udržoval k oboustrannému prospěchu i po svém návratu do Prahy v roce 1845.

V Praze působil jako středoškolský profesor. Svůj volný čas věnoval různorodé činnosti. Měl snahu prospět národu, především jeho vzdělanosti. Od roku 1849 učil češtinu, pak i dějepis, začal vydávat učebnice. Stal se zakladatelem a v letech 1854 - 1868 i prvním redaktorem Památek archeologických a místopisných, do nichž přispěl řadou článků o románských a gotických památkách a jejich ochraně. Psal např. o Týnu, chrámech sv. Jiří a sv. Víta, Karlštejně, Táboru atd.


Popsání hlavního města Království českého Prahy - 1835, prvotina
Všeobecný zeměpis - 1846-47, dodatky 1851, monumentální geografický přehled
Starožitnosti a památky země české - 1863
Historickoumělecké památky pražské - 1864-68

Českomoravská kronika - 1862-72, nejdůležitější Zapovo dílo, autor předvedl nejširší veřejnosti výsledky českých historických poznatků o minulosti národa až do roku 1526, dílo bylo doprovázeno bohatým ilustračním materiálem. Karel Zap toto dílo nedokončil. Jeho pokračovatelem byl nejdříve od roku 1874 český novinář Josef Kořán a od roku 1888 nastoupili A. Rezek a J. Svátek