zavřít
Joseph Maria Benet I Jornet

dramatik

Věk:
76
Narození:
20. 6. 1940 , Barcelona, Španělsko
Znamení:
blíženci   |  aktuální horoskop
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Josep Maria Benet I Jornet je katalánský dramatik. J. M. Benet I Jornet vystudoval na Barcelonské univerzitě románskou filologii. Patří mezi nejznámější a nejplodnější autory tzv. generace 60. let. Ta se představila po smrti J. M. de Sagarra v roce 1961. V té době procházelo katalánské divadlo vleklou krizí a různá uskupení spolu s podněty ze zahraničí připravovaly půdu pro přeměnu divadelní tvorby. V roce 1963 v prvním ročníku soutěže o Cenu J. M.de Sagarra, byla odměněna Benetova hra Una vella coneguda olor – 1964, (Stará známá vůně). Dílo J. M. Beneta I Jorneta: Dramata: První hry vycházely ze španělského realistického divadla 50. let a na autobiografickém materiálu se autor snažil vyrovnat s poválečnou minulostí: Una vella, coneguda olor – 1964 Fantasia per a un auxiliar administratiu – uvedena 1964, vydána 1970, (Fantazie pro pomocného administrativního pracovníka) Triptych: Cancons perdudes - 1965, vydána 1970, (Ztracené písně). Po technické stránce odkaz k Brechtovu divadlu. Marc i Jofre o els alquimistes de la fortuna – uvedena 1966, (Mare a jofre neboli alchymisté bohatství). Nejzdařilejší část triptychu, která byla inspirována lidovou literaturou, dětskými časopisy a romány „pláště a meče“. La nau – uvedena 1968, (Loď). Autor zde zdařile spojil vědeckofantastickou tematiku s měšťáckou komedií. Berenáveu a les fosques – 1972,(Spočívali jste potmě). Autobiografická hra, ve které se autor opět vrátil do poválečného období.V ní se odpoutal od schémat a postupů realist. Španělského divadla. Hra neměla velký úspěch. To jej vedlo k experimentální tvorbě, v níž používal nejrůznější dramatické formy: La desaparició de Wendy – 1973, (Wendyho zmizení), dokumentující autorovo okouzlení divadlem již od dětských let, ukazuje na katalánskou divadelní tradici. Již dříve napsal několik divadelních her pro děti a mládež s postavami z pohádek, dětské literatury, komiksů a filmů: Taller de fantasia – La nit de les joguines – uvedena 1970, (Fantastická dílna – Noc hraček)Supertot – uvedena 1973 Rovněž uváděl i parodie starších měšťáckých katalánských dramat a divadelní adaptace. Revolta de bruixes – 1977, (Vzbouření čarodějnic). Ve hře ztvárnil jistou metafyzickou skutečnost. El manuserit d´Alí Bei – uvedena 1979, (Rukopis Alího Beje), v níž se inspiroval příběhem katalánského osvícenského vzdělance a dobrodruha Doméneca Badii i Leibicha, který se jako Alí Bej vydával za potomka proroka Mohameda, procestoval Afriku a dostal se až do Mekky. Ai carai! – 1990, (Ale sakra!) Carlota i la dona de neu – 1992, (Carlota a sněžná žena) Melodrama vyzkoušel v jedné ze svých nejlepších her: Desig – 1991, (Přání) …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Josep Maria Benet I Jornet je katalánský dramatik.

J. M. Benet I Jornet vystudoval na Barcelonské univerzitě románskou filologii. Patří mezi nejznámější a nejplodnější autory tzv. generace 60. let. Ta se představila po smrti J. M. de Sagarra v roce 1961. V té době procházelo katalánské divadlo vleklou krizí a různá uskupení spolu s podněty ze zahraničí připravovaly půdu pro přeměnu divadelní tvorby.

V roce 1963 v prvním ročníku soutěže o Cenu J. M.de Sagarra, byla odměněna Benetova hra
Una vella coneguda olor – 1964, (Stará známá vůně).

Dílo J. M. Beneta I Jorneta:
Dramata:
První hry vycházely ze španělského realistického divadla 50. let a na autobiografickém materiálu se autor snažil vyrovnat s poválečnou minulostí:

Una vella, coneguda olor – 1964

Fantasia per a un auxiliar administratiu – uvedena 1964, vydána 1970, (Fantazie pro pomocného administrativního pracovníka)

Triptych:
Cancons perdudes - 1965, vydána 1970, (Ztracené písně). Po technické stránce odkaz k Brechtovu divadlu.

Marc i Jofre o els alquimistes de la fortuna – uvedena 1966, (Mare a jofre neboli alchymisté bohatství). Nejzdařilejší část triptychu, která byla inspirována lidovou literaturou, dětskými časopisy a romány „pláště a meče“.

La nau – uvedena 1968, (Loď). Autor zde zdařile spojil vědeckofantastickou tematiku s měšťáckou komedií.

Berenáveu a les fosques – 1972,(Spočívali jste potmě). Autobiografická hra, ve které se autor opět vrátil do poválečného období.V ní se odpoutal od schémat a postupů realist. Španělského divadla. Hra neměla velký úspěch.

To jej vedlo k experimentální tvorbě, v níž používal nejrůznější dramatické formy:

La desaparició de Wendy – 1973, (Wendyho zmizení), dokumentující autorovo okouzlení divadlem již od dětských let, ukazuje na katalánskou divadelní tradici.

Již dříve napsal několik divadelních her pro děti a mládež s postavami z pohádek, dětské literatury, komiksů a filmů:

Taller de fantasia – La nit de les joguines – uvedena 1970, (Fantastická dílna – Noc hraček)Supertot – uvedena 1973

Rovněž uváděl i parodie starších měšťáckých katalánských dramat a divadelní adaptace.

Revolta de bruixes – 1977, (Vzbouření čarodějnic). Ve hře ztvárnil jistou metafyzickou skutečnost.

El manuserit d´Alí Bei – uvedena 1979, (Rukopis Alího Beje), v níž se inspiroval příběhem katalánského osvícenského vzdělance a dobrodruha Doméneca Badii i Leibicha, který se jako Alí Bej vydával za potomka proroka Mohameda, procestoval Afriku a dostal se až do Mekky.

Ai carai! – 1990, (Ale sakra!)
Carlota i la dona de neu – 1992, (Carlota a sněžná žena)

Melodrama vyzkoušel v jedné ze svých nejlepších her:
Desig – 1991, (Přání)