zavřít
Jean Paul Sartre

dramatik, esejista, romanopisec

Narození:
21. 6. 1905 , Paříž, Francie
Úmrtí:
15. 4. 1980  ve věku 74 let,  Paříž, Francie  †
Znamení:
blíženci  
Výška:
152 cm
Další údaje:
zobrazit postavu, národnost, rasu,
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
normální
Národnost:
francouzská
Rasa:
běloch
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

18 se líbí, 5 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Jean - Paul Sartre byl francouzský romanopisec, dramatik a esejista. Nobelovu cenu za literaturu v roce 1964 odmítl převzít. Jean - Paul Sartre vyrůstal v domě dědy z matčiny strany. Během vysokoškolských studií se poznal se svou životní partnerkou Simone de Beauvoir, také spisovatelkou. Po studiích byl profesorem filozofie v Le Havru, Lyonu a Paříži. Během studijního pobytu v Berlíně se Jean - Paul Sartre seznámil s německou filozofií, která ovlivnila jeho názory zvláště s Heideggerovým existencialismem. Společně s Merleau Pontym, Aronem, Paulhanem, Leirisem a Simone de Beauvoir založil Jean - Paul Sartre v roce 1945 časopis Les Temps modernes. Ten se stal pod jeho vedením vrcholem existencialismu, ale soustředil se i na otázky politické a společenské. Načas se Jean - Paul Sartre přiklonil k myšlence marxismu proto, že podle něj reagovala na potřeby doby. Přitom však odsuzoval sovětský komunismus za vojenské intervence v Maďarsku v roce 1956 a v Československu v roce 1968. V závěru života trpěl Jean - Paul Sartre vážnými zdravotními potížemi a pět let před smrtí přišel o zrak. Dílo Jean - Paul Sartra: Celé dílo Jean - Paul Sartra prostupuje výklad existencialistické filozofie. Existencialismus je především filozofický směr, který chápe člověka jako bytost plnou úzkosti, a to jak úzkosti ze smrti, tak ze života, který si člověk sám nevybral. Bytí a nicota - 1943, filozofické dílo vychází z teze, že lidský život se odehrává ve světě, jenž nemá ani smysl, ani cíl. Nicota je součástí lidské existence, v níž člověk pociťuje svou osamocenost. Existencialismus je humanismus - 1946, pojednání, ve kterém autor odmítá mravní subjektivismus, jelikož člověk sám jako svobodná bytost nese odpovědnost za svoje činy, kterými dává světu smysl, ovšem jen před sebou samým. Názory na literaturu a umění vyjádřil Jean - Paul Sartre ve svých esejích: Imaginace - 1936 Nástin teorie emocionality - 1939 Imaginárno, Fenomenální psychologie představivosti - 1940 Co je literatura - 1947, ukazuje jaký význam přikládal Sartre angažovanosti literatury Situace 10 sv. - 1947 - 76, obsahuje články porůznu publikované v časopisech Marxismus a existencionalismus - 1960, Kritika zdravého rozumu, v tomto díle ukončil Sartre spor s marxismem Romány a povídky: Nevolnost - 1938, první autorův román, v němž hrdina zakouší úzkost, vnímá absurditu existence, ale k aktivnímu činu se neodhodlá. Zeď - 1939, sbírka pěti povídek, jejichž hrdinové se ocitají v mezní situaci a od ostatních jsou odděleni jakoby zdí. Cesty svobody - nedokončená tetralogie. Existencialistickým hrdinou je pařížský profesor filozofie Mathieu Delarue. Děj románového vyklu se odehrává v období před 2. světovou válkou a po německém vpádu do Francie v roce 1940. - Věk rozumu - 1945 - Odklad - 1945 - Smrt v duši - 1949, pouze fragment uveřejněný v Les Temps modernes. Slova - 1964, vzpomínky na mládí a autorovo směřování k literární tvorbě Divadelní tvorba: Mouchy - 1943, drama aktualizuje starověký řecký mýtus o Orestovi, zpracovaný Eurípidem. Orestés zabije vraha svého královského otce a tak osvobodí Argos. Nevěří, že se bude muset za svůj čin odpovídat nějakému bohu. Mouchy upoutaly pozornost veřejnosti a jejich uvedení bylo významnou divadelní událostí v Paříži v době okupace. S vyloučením veřejnosti - 1944, jednoaktovka Ďábel a Pánbůh - 1951, historické tragikomické drama odehrávající se v Německu za selských válek v 16. století. Další díla: Mrtví bez pohřbu - 1946 Počestná děvka - 1946 Špinavé ruce - 1948 Kean - 1953 Nekrasov - 1955, česky Holá pravda Vězňové z Altony - 1959 Trojánky - 1965 Transcendence ega - 1936 Úvaha o židovské otázce - 1946 Materialismus a revoluce - 1946 Baudelaire - 1947 Svatý Genet, komediant a mučedník - 1952 Uragán nad cukrem - 1960 Idiot rodiny Gustave Flaubert od roku 1821 do 1857 - 1971, 2 svazky Angažovanost Mallarméova - 1979 Nyní naděje - 1980 Posmrtná vydání: Sešity pro morálku - 1983 Sešity z doby podivné války - 1983 Rukopisy z mládí - 1990 …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Jean - Paul Sartre byl francouzský romanopisec, dramatik a esejista. Nobelovu cenu za literaturu v roce 1964 odmítl převzít.

Jean - Paul Sartre vyrůstal v domě dědy z matčiny strany. Během vysokoškolských studií se poznal se svou životní partnerkou Simone de Beauvoir, také spisovatelkou. Po studiích byl profesorem filozofie v Le Havru, Lyonu a Paříži.

Během studijního pobytu v Berlíně se Jean - Paul Sartre seznámil s německou filozofií, která ovlivnila jeho názory zvláště s Heideggerovým existencialismem.

Společně s Merleau Pontym, Aronem, Paulhanem, Leirisem a Simone de Beauvoir založil Jean - Paul Sartre v roce 1945 časopis Les Temps modernes. Ten se stal pod jeho vedením vrcholem existencialismu, ale soustředil se i na otázky politické a společenské.

Načas se Jean - Paul Sartre přiklonil k myšlence marxismu proto, že podle něj reagovala na potřeby doby. Přitom však odsuzoval sovětský komunismus za vojenské intervence v Maďarsku v roce 1956 a v Československu v roce 1968.

V závěru života trpěl Jean - Paul Sartre vážnými zdravotními potížemi a pět let před smrtí přišel o zrak.

Dílo Jean - Paul Sartra:

Celé dílo Jean - Paul Sartra prostupuje výklad existencialistické filozofie. Existencialismus je především filozofický směr, který chápe člověka jako bytost plnou úzkosti, a to jak úzkosti ze smrti, tak ze života, který si člověk sám nevybral.

Bytí a nicota - 1943, filozofické dílo vychází z teze, že lidský život se odehrává ve světě, jenž nemá ani smysl, ani cíl. Nicota je součástí lidské existence, v níž člověk pociťuje svou osamocenost.

Existencialismus je humanismus - 1946, pojednání, ve kterém autor odmítá mravní subjektivismus, jelikož člověk sám jako svobodná bytost nese odpovědnost za svoje činy, kterými dává světu smysl, ovšem jen před sebou samým.

Názory na literaturu a umění vyjádřil Jean - Paul Sartre ve svých esejích:
Imaginace - 1936
Nástin teorie emocionality - 1939
Imaginárno, Fenomenální psychologie představivosti - 1940
Co je literatura - 1947, ukazuje jaký význam přikládal Sartre angažovanosti literatury
Situace 10 sv. - 1947 - 76, obsahuje články porůznu publikované v časopisech

Marxismus a existencionalismus - 1960, Kritika zdravého rozumu, v tomto díle ukončil Sartre spor s marxismem

Romány a povídky:

Nevolnost - 1938, první autorův román, v němž hrdina zakouší úzkost, vnímá absurditu existence, ale k aktivnímu činu se neodhodlá.

Zeď - 1939, sbírka pěti povídek, jejichž hrdinové se ocitají v mezní situaci a od ostatních jsou odděleni jakoby zdí.

Cesty svobody - nedokončená tetralogie. Existencialistickým hrdinou je pařížský profesor filozofie Mathieu Delarue. Děj románového vyklu se odehrává v období před 2. světovou válkou a po německém vpádu do Francie v roce 1940.
- Věk rozumu - 1945
- Odklad - 1945
- Smrt v duši - 1949, pouze fragment uveřejněný v Les Temps modernes.

Slova - 1964, vzpomínky na mládí a autorovo směřování k literární tvorbě

Divadelní tvorba:

Mouchy - 1943, drama aktualizuje starověký řecký mýtus o Orestovi, zpracovaný Eurípidem. Orestés zabije vraha svého královského otce a tak osvobodí Argos. Nevěří, že se bude muset za svůj čin odpovídat nějakému bohu. Mouchy upoutaly pozornost veřejnosti a jejich uvedení bylo významnou divadelní událostí v Paříži v době okupace.

S vyloučením veřejnosti - 1944, jednoaktovka

Ďábel a Pánbůh - 1951, historické tragikomické drama odehrávající se v Německu za selských válek v 16. století.

Další díla:
Mrtví bez pohřbu - 1946
Počestná děvka - 1946
Špinavé ruce - 1948
Kean - 1953
Nekrasov - 1955, česky Holá pravda
Vězňové z Altony - 1959
Trojánky - 1965

Transcendence ega - 1936
Úvaha o židovské otázce - 1946
Materialismus a revoluce - 1946
Baudelaire - 1947
Svatý Genet, komediant a mučedník - 1952
Uragán nad cukrem - 1960
Idiot rodiny Gustave Flaubert od roku 1821 do 1857 - 1971, 2 svazky
Angažovanost Mallarméova - 1979
Nyní naděje - 1980

Posmrtná vydání:
Sešity pro morálku - 1983
Sešity z doby podivné války - 1983
Rukopisy z mládí - 1990