zavřít
Jaroslav Mostecký

spisovatel

Věk:
53
Narození:
29. 9. 1963 , Zábřeh na Moravě, Československo
Znamení:
váhy   |  aktuální horoskop
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

1 se líbí, 2 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Jaroslav Mostecký je jeden z předních českých autorů SF a fantasy. Žije v Šumperku a je významnou postavou tamního fandomu (vystupuje na conech, posledních několik let moderuje předávání Cen Karla Čapka atp.); pravidelně publikuje v časopise Pevnost. Jako jeden z mála českých žánrových autorů vstoupil do Obce spisovatelů. Od začátku 90. let publikoval povídky a postupně získal řadu žánrových ocenění: Cena Karla Čapka v kategorii krátká povídka Kaple má okna klenutá (1993) a v kategorii povídka Plachty z rudé perleti (1996) a Jsem jenom veš, odpustkáři (1997); vítězství v soutěži O nejlepší fantasy s povídkami Sbohem, jezero (1993) a Oči pro Dračí panenku (1996); ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nejlepší povídky za za Květen, stejně jako loni (1995), Sekyry na Viole (1996) a Anděl posledního soudu (2003). Později se přeorientoval na romány, které jsou čtenářsky velmi úspěšné; Prokletí přízračných hřebců navíc získalo cenu ASFFH pro nejlepší domácí román. Jeho dílo se vyznačuje akcí, krutým prostředím a drsným a strhujícím dějem. Typické jsou prudké zvraty v osudech hrdinů a jejich špatný konec (mnoho z nich zahyne, zpravidla bolestivě, případně se děj uzavírá ve chvíli, kdy je to nevyhnutelně očekává). U ranějších povídek byl rovněž pozorovatelný stereotyp "sympatický, ale při bližším pohledu ne doopravdy kladný drsňák ve vágně postkatastrofickém prostředí se dostane do potíží a překoná je pouze za cenu obětování jednoho ze svých mála zbývajících morálních principů nebo náhodných společníků". Mosteckého knihy jsou charakteristické též svým filosofickým, respektive světonázorovým založením. Některými čtenáři byla jeho díla kritizována jako zaujatá proti ženám (až na výjimky neobsahují kladnou ženskou hrdinku, většina žen také umírá krutou smrtí, často po předchozím dlouhém strádání), nejvíce je to asi patrné na trilogii Vlčí věk. Autor takovou charakteristiku ostře odmítl. Druhým typickým rysem zejména pozdějších knih je výrazný antiklerikální postoj, ve sbírce Archivář hraničící s nepokrytou nenávistí k církvím a křesťanství všeobecně (citace závěrečného prohlášení). Dílo Jaroslava Mosteckého- Vlčí věk - trilogie z období pozdních výbojů vikingů 1. Jdi a přines hlavu krále (1995) - první vydání pod pseudonymem Jeremy Shackleton 2. Lars Šťavnatá lebka (1996) 3. Prokletí přízračných hřebců (2000) - Pištec (1997) -- SF román o kolonistech na planetě džunglí - recenze - Čára hrůzy (1998) - sbírka fantasy a hororových povídek, zčásti již dříve vydaných, s rámcovým příběhem - Conan a vrah králů (1999) - Ďáblovy dcery (2001) - trojice fantasy novel s rámcovým příběhem - Mark Stone 66 - Kalužiny modré krve (2003) - Mark Stone 73 - Král posledního moře (2004) - Útesy křiku (2004) - román o vikinzích - Archivář (2004) - sbírka již dříve vydaných sci-fi povídek s rámcovým příběhem Řada povídek byla vydána jako samostatné sešity šumperského fanzinu Vakukok, většina z takových je však dostupná i jinde. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Jaroslav Mostecký je jeden z předních českých autorů SF a fantasy. Žije v Šumperku a je významnou postavou tamního fandomu (vystupuje na conech, posledních několik let moderuje předávání Cen Karla Čapka atp.); pravidelně publikuje v časopise Pevnost. Jako jeden z mála českých žánrových autorů vstoupil do Obce spisovatelů.

Od začátku 90. let publikoval povídky a postupně získal řadu žánrových ocenění: Cena Karla Čapka v kategorii krátká povídka Kaple má okna klenutá (1993) a v kategorii povídka Plachty z rudé perleti (1996) a Jsem jenom veš, odpustkáři (1997); vítězství v soutěži O nejlepší fantasy s povídkami Sbohem, jezero (1993) a Oči pro Dračí panenku (1996); ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nejlepší povídky za za Květen, stejně jako loni (1995), Sekyry na Viole (1996) a Anděl posledního soudu (2003). Později se přeorientoval na romány, které jsou čtenářsky velmi úspěšné; Prokletí přízračných hřebců navíc získalo cenu ASFFH pro nejlepší domácí román.

Jeho dílo se vyznačuje akcí, krutým prostředím a drsným a strhujícím dějem. Typické jsou prudké zvraty v osudech hrdinů a jejich špatný konec (mnoho z nich zahyne, zpravidla bolestivě, případně se děj uzavírá ve chvíli, kdy je to nevyhnutelně očekává). U ranějších povídek byl rovněž pozorovatelný stereotyp "sympatický, ale při bližším pohledu ne doopravdy kladný drsňák ve vágně postkatastrofickém prostředí se dostane do potíží a překoná je pouze za cenu obětování jednoho ze svých mála zbývajících morálních principů nebo náhodných společníků".

Mosteckého knihy jsou charakteristické též svým filosofickým, respektive světonázorovým založením. Některými čtenáři byla jeho díla kritizována jako zaujatá proti ženám (až na výjimky neobsahují kladnou ženskou hrdinku, většina žen také umírá krutou smrtí, často po předchozím dlouhém strádání), nejvíce je to asi patrné na trilogii Vlčí věk. Autor takovou charakteristiku ostře odmítl. Druhým typickým rysem zejména pozdějších knih je výrazný antiklerikální postoj, ve sbírce Archivář hraničící s nepokrytou nenávistí k církvím a křesťanství všeobecně (citace závěrečného prohlášení).

Dílo Jaroslava Mosteckého
- Vlčí věk - trilogie z období pozdních výbojů vikingů
1. Jdi a přines hlavu krále (1995) - první vydání pod pseudonymem Jeremy Shackleton
2. Lars Šťavnatá lebka (1996)
3. Prokletí přízračných hřebců (2000)
- Pištec (1997) -- SF román o kolonistech na planetě džunglí - recenze
- Čára hrůzy (1998) - sbírka fantasy a hororových povídek, zčásti již dříve vydaných, s rámcovým příběhem
- Conan a vrah králů (1999)
- Ďáblovy dcery (2001) - trojice fantasy novel s rámcovým příběhem
- Mark Stone 66 - Kalužiny modré krve (2003)
- Mark Stone 73 - Král posledního moře (2004)
- Útesy křiku (2004) - román o vikinzích
- Archivář (2004) - sbírka již dříve vydaných sci-fi povídek s rámcovým příběhem

Řada povídek byla vydána jako samostatné sešity šumperského fanzinu Vakukok, většina z takových je však dostupná i jinde.