zavřít
Jakoubek ze Stříbra

kazatel a spisovatel

Narození:
1375 ,přidej místo narození
Úmrtí:
9. 8. 1429  ve věku 54 let  †
Znamení:
-
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

1 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Jakoubek ze Stříbra, též Jakub či Jacobellus (asi 1375 - 9. srpen 1429), byl český kazatel a spisovatel. Přítel a spolužák Jana Husa. Roku 1393 se stal bakalářem a 1397 mistrem. Od r. 1400 přednášel na univerzitě. Mezi českými kazateli tohoto období byl prvním, kdo prosazoval přijímání podobojí, poprvé s myšlenkou vystoupil někdy v r. 1414 (v tu dobu byl Jan Hus v Kostnici). Tato idea, který se nakonec stal pro husitství natolik klíčovou, že tvořila jeden ze Čtyř artikulů pražských, na jejichž vzniku se mimochodem Jakoubek též podílel. Otázka podobojí byla zpočátku velmi diskutována a téměř Husovy přívržence rozdělila. V této době byl Jakoubek vzat do klatby. Od r. 1419 působil jako kazatel v Betlémské kapli. V husitských sporech stál na straně Pražských, pravděpodobně proto, že měl pocit, že Táborité zacházejí příliš daleko (mnoha názory je jim však bližší). Ve většině sporů byl jednotícím prvkem, díky kterému se podařilo najít kompromis. Účastník velkého hádání 10. prosince 1420, kde se mu podařilo prosadit kompromis ve sporu o ornátech. Byl jedním ze čtyř správců husitského duchovenstva spolu s Janem Želivským, Janem z Příbrami a Prokopem z Plzně). Inicioval svolání schůze v Karlově koleji 12. listopadu 1421, která potvrdila synodu, čímž chtěl zabránit extrémům ze strany Jana Želivského, avšak neúspěšně. Dne 7. března 1422 podal na Želivského žalobu. Brzy na to byl donucen k vyhnanství v Hradci Králové, ale již koncem května se vrátil do Prahy. Zastával tezi, že obrana (nikoli šíření) slova Božího mečem, je správná. To byl podklad pro tábority, kteří si to vyložili jako požehnání k vojenským akcím. To vyvolalo jeho spor s Petrem Chelčickým. Díla Jakoubka ze Stříbra: Česká postila Tractatus super lamentationes Jeremiae Consilium de pacificando regno Sermones repraesentatl a Jacobello per circulum anni Vindiciae contra Andream Brodam pro communione plebis sub utraque specie -- dokazuje na základě Bible nutnost přijímání podobojí. Odpověď Martinovi Ondřejovi z Brodu, který byl proti přijímání podobojí. Apologia pro communione plebis sub utraque specie - odpověď na zákaz přijímání podobojí na koncilu kostnickém. Zpráva jak sněm konstamtský o svátosti večeře páně nařídil - není úplně jisté, zda je autorem, toto dílo mu bývá většinově přisuzováno. Česky. Demonstratio per testimonia scripturae, patrum actue doctorum, communicatonem calicis in plebe christiana esse necessariam -- obhajoba podobojí proti Maříkovi Rvačkovi a Gersonovi. De vera existentia corporis et sanguinis Christi in sacra coena -- traktát o podobojí De communione spirituali integra sub duplici forma panis et vini quantitate plebem concernente …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Jakoubek ze Stříbra, též Jakub či Jacobellus (asi 1375 - 9. srpen 1429), byl český kazatel a spisovatel.

Přítel a spolužák Jana Husa. Roku 1393 se stal bakalářem a 1397 mistrem. Od r. 1400 přednášel na univerzitě. Mezi českými kazateli tohoto období byl prvním, kdo prosazoval přijímání podobojí, poprvé s myšlenkou vystoupil někdy v r. 1414 (v tu dobu byl Jan Hus v Kostnici). Tato idea, který se nakonec stal pro husitství natolik klíčovou, že tvořila jeden ze Čtyř artikulů pražských, na jejichž vzniku se mimochodem Jakoubek též podílel. Otázka podobojí byla zpočátku velmi diskutována a téměř Husovy přívržence rozdělila. V této době byl Jakoubek vzat do klatby. Od r. 1419 působil jako kazatel v Betlémské kapli.

V husitských sporech stál na straně Pražských, pravděpodobně proto, že měl pocit, že Táborité zacházejí příliš daleko (mnoha názory je jim však bližší). Ve většině sporů byl jednotícím prvkem, díky kterému se podařilo najít kompromis. Účastník velkého hádání 10. prosince 1420, kde se mu podařilo prosadit kompromis ve sporu o ornátech. Byl jedním ze čtyř správců husitského duchovenstva spolu s Janem Želivským, Janem z Příbrami a Prokopem z Plzně). Inicioval svolání schůze v Karlově koleji 12. listopadu 1421, která potvrdila synodu, čímž chtěl zabránit extrémům ze strany Jana Želivského, avšak neúspěšně. Dne 7. března 1422 podal na Želivského žalobu. Brzy na to byl donucen k vyhnanství v Hradci Králové, ale již koncem května se vrátil do Prahy.

Zastával tezi, že obrana (nikoli šíření) slova Božího mečem, je správná. To byl podklad pro tábority, kteří si to vyložili jako požehnání k vojenským akcím. To vyvolalo jeho spor s Petrem Chelčickým.

Díla Jakoubka ze Stříbra:
Česká postila
Tractatus super lamentationes Jeremiae
Consilium de pacificando regno
Sermones repraesentatl a Jacobello per circulum anni
Vindiciae contra Andream Brodam pro communione plebis sub utraque specie -- dokazuje na základě Bible nutnost přijímání podobojí. Odpověď Martinovi Ondřejovi z Brodu, který byl proti přijímání podobojí.
Apologia pro communione plebis sub utraque specie - odpověď na zákaz přijímání podobojí na koncilu kostnickém.
Zpráva jak sněm konstamtský o svátosti večeře páně nařídil - není úplně jisté, zda je autorem, toto dílo mu bývá většinově přisuzováno. Česky.
Demonstratio per testimonia scripturae, patrum actue doctorum, communicatonem calicis in plebe christiana esse necessariam -- obhajoba podobojí proti Maříkovi Rvačkovi a Gersonovi.
De vera existentia corporis et sanguinis Christi in sacra coena -- traktát o podobojí
De communione spirituali integra sub duplici forma panis et vini quantitate plebem concernente