Ivan Martin Jirous

básník, výtvarný kritik, teoretik

Narození:
23. 9. 1944 , Humpolec, Československo
Úmrtí:
10. 11. 2011  ve věku 67 let,  Praha, Česká Republika  †
Znamení:
panna  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
česká
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

39 se líbí, 5 se nelíbí

Ivan Martin Jirous, který je též známý pod přezdívkou Magor, je český básník, publicista a výtvarný kritik, významný představitel undergroundu – názorového proudu nesouhlasícího s komunistickým režimem. Narodil se v rodině berního úředníka v Humpolci, kde také složil maturitní zkoušku a krátce pracoval jako stavební dělník. V letech 1963 až 68 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Karlovy univerzity - tématem jeho diplomové práce byla vizuální poezie (mj. dílo Jiřího Koláře), studiu však velkou váhu nepřikládal. Dvakrát se oženil, poprvé s Věrou Vařilovou, básnířkou a uměleckou historičkou, podruhé s maliřkou Juliánou Stritzkovou. Své první básně publikoval časopisecky, například v Sešitech nabo Mladé tvorbě. Už koncem 60. let se sblížil s undergroundovou skupinou Primitives Group (pozdější Plastic People of the Universe). Kvůli jeho nesouhlasu s komunismem mu nebylo umožněno profesionálně se věnovat literatuře. Střídal tedy zaměstnání jako noční hlídač, zahradník atp. Za své názory byl dokonce vězněm, poprvé v letech 1973 až 74, podruhé na 18 měsíců v roce 1976 v souvislosti s jeho spoluprací s Plastic People a poté ještě třikrát. Celkem strávil ve vězení osm let, z toho čtyři v přísném vězení ve Valdicích. Jeho postoj k režimu byl více než zřejmý - jeho Zprávu o třetím českém hudebním obrození z roku 1975 lze považovat i za programové prohlášení českého undergroundu. Podepsal samozřejmě i Chartu 77. Roku 1979 se podílel na založení samizdatové edice Vokno. Navzdory pádu komunistického režimu, proti kterému brojil, má Jirous i dnes občasné konflikty se zákonem, často kvůli výtržnictví; některými lidmi bývá označován za rváče a notorika. Dnes žije na Vysočině. Autorem přízviska Magor je Eugen Brikcius.Díla Ivana Martina Jirouse:Typické pro Jirousovy básně je střídání zdánlivě se vylučujících prvků religiozity se stylizací autora do villonovského hrdiny-vyděděnce. Dalším typickým znakem jeho děl je útržkovitá větná skladba a estetizace vulgarismů. Básnické sbírky: Magorův ranní zpěv, samizdat 1975 - souborné vydání jeho prvních básní Magorova krabička, samizdat 1979 Mládí nevykouřené, samizdat 1975, 1979 a 1980 - ve všech třech prvních sbírkách je patrná inspirace poezií Egona Bondyho Magorovo borágo, samizdat 1981 Magorova mystická růže, samizdat 1981 Magorovy labutí písně, samizdat 1985, Londýn 1989 - vrchol Jirousovy básnické tvorby; autentické zážitky - vznikala ve valdickém věznění, psaná často ironizující epigramatickou formou Ochranný dohled, samizdat 1985 - tématicky navazuje na Magorovy labutí písně Magorovi ptáci, 1987 Magorova summa, 1998 - chronologicky uspořádaný soubor téměř všech Magorových textů z let 1975-1997, obsahuje celkem třináct básnických sbírek, z nichž dvě jsou publikovány vůbec poprvé Pro děti Magor dětem, 1996 Antologie básníků Invalidní sourozenci, 1975 - věnováno E. Bondymu Peťákovi, 1975 …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Ivan Martin Jirous, který je též známý pod přezdívkou Magor, je český básník, publicista a výtvarný kritik, významný představitel undergroundu – názorového proudu nesouhlasícího s komunistickým režimem.

Narodil se v rodině berního úředníka v Humpolci, kde také složil maturitní zkoušku a krátce pracoval jako stavební dělník. V letech 1963 až 68 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Karlovy univerzity - tématem jeho diplomové práce byla vizuální poezie (mj. dílo Jiřího Koláře), studiu však velkou váhu nepřikládal. Dvakrát se oženil, poprvé s Věrou Vařilovou, básnířkou a uměleckou historičkou, podruhé s maliřkou Juliánou Stritzkovou.

Své první básně publikoval časopisecky, například v Sešitech nabo Mladé tvorbě. Už koncem 60. let se sblížil s undergroundovou skupinou Primitives Group (pozdější Plastic People of the Universe).

Kvůli jeho nesouhlasu s komunismem mu nebylo umožněno profesionálně se věnovat literatuře. Střídal tedy zaměstnání jako noční hlídač, zahradník atp. Za své názory byl dokonce vězněm, poprvé v letech 1973 až 74, podruhé na 18 měsíců v roce 1976 v souvislosti s jeho spoluprací s Plastic People a poté ještě třikrát. Celkem strávil ve vězení osm let, z toho čtyři v přísném vězení ve Valdicích. Jeho postoj k režimu byl více než zřejmý - jeho Zprávu o třetím českém hudebním obrození z roku 1975 lze považovat i za programové prohlášení českého undergroundu. Podepsal samozřejmě i Chartu 77. Roku 1979 se podílel na založení samizdatové edice Vokno.

Navzdory pádu komunistického režimu, proti kterému brojil, má Jirous i dnes občasné konflikty se zákonem, často kvůli výtržnictví; některými lidmi bývá označován za rváče a notorika. Dnes žije na Vysočině. Autorem přízviska Magor je Eugen Brikcius.

Díla Ivana Martina Jirouse:
Typické pro Jirousovy básně je střídání zdánlivě se vylučujících prvků religiozity se stylizací autora do villonovského hrdiny-vyděděnce. Dalším typickým znakem jeho děl je útržkovitá větná skladba a estetizace vulgarismů.

Básnické sbírky:
Magorův ranní zpěv, samizdat 1975 - souborné vydání jeho prvních básní
Magorova krabička, samizdat 1979
Mládí nevykouřené, samizdat 1975, 1979 a 1980 - ve všech třech prvních sbírkách je patrná inspirace poezií Egona Bondyho
Magorovo borágo, samizdat 1981
Magorova mystická růže, samizdat 1981
Magorovy labutí písně, samizdat 1985, Londýn 1989 - vrchol Jirousovy básnické tvorby; autentické zážitky - vznikala ve valdickém věznění, psaná často ironizující epigramatickou formou
Ochranný dohled, samizdat 1985 - tématicky navazuje na Magorovy labutí písně
Magorovi ptáci, 1987
Magorova summa, 1998 - chronologicky uspořádaný soubor téměř všech Magorových textů z let 1975-1997, obsahuje celkem třináct básnických sbírek, z nichž dvě jsou publikovány vůbec poprvé

Pro děti
Magor dětem, 1996

Antologie básníků
Invalidní sourozenci, 1975 - věnováno E. Bondymu
Peťákovi, 1975

Ivan Martin Jirous v Magazínu Osobnosti

  • Ministr Schwarzenberg: Vzpomínka na Ivana Martina Jirouse

    Parlamentnílisty.cz, 7. 11. 2012 V pátek to bude už rok, co navždy odešel Ivan Martin Jirous. Byl to velký český básník, hrdina, dlouholetý vězeň, který se nikdy neshrbil. Takových lidí se mnoho nerodí. Přišli jsme v něm o jednoho z největších a nejvzdělanějších českých básníků. … více

  • Poslední dílo legendy undergroundu: Labutí píseň Magora Jirouse

    Blesk, 14. 12. 2011 Legenda českého undergroundu Ivan Martin Jirous (†67), známý jako Magor, naposledy potěší své fanoušky. Dnes večer bude slavnostně uvedeno CD Magorovy labutí písně. Posluchači si tak v podání autora mohou poslechnout všech 183 básní ze stejnojmenné sbírky. … více

  • Ivan Martin Jirous (†67) byl bouřlivák s něžným srdcem

    Blesk, 13. 11. 2011 Básník, spisovatel, pohádkář a hlavně nekompromisní bojovník proti komunismu Ivan Martin Jirous (†67), přezdívaný Magor, už je kdesi na nebesích. Pravda, jeho přátelé říkají, že ho brzy shodí do pekla, protože v nebi je suchý zákon a on ho bude určitě chtít porušit, ale kdoví... … více