zavřít
Ilja Erenburg

spisovatel

Narození:
14. 1. 1891 , Kyjev
Úmrtí:
31. 8. 1967  ve věku 76 let,  Moskva  †
Znamení:
kozoroh  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

6 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Ilja Erenburg, ruský prozaik a básník, publicista, spisovatel se širokým kulturním obzorem, vtipný i ironický, s udivující pamětí, kulturní činitel citlivě reagující na vibrace světové politiky i uměleckých proudů první poloviny 20. století, se narodil 14. (27.) ledna 1891 v Kyjevě. Erenburg pocházel ze vzdělané židovské rodiny. Mládí prožil v Moskvě, kde jeho otec pracoval jako inženýr. Za revoluční činnost byl Erenburg vězněn v moskevských Butyrkách. Roku 1908 emigroval do Paříže. Zprvu se pohyboval v revolučních kruzích, později mezi pařížskou bohémou, stýkal se s představiteli světové avantgardy (Rivera, Picasso aj.). Debutoval jako básník se sbírkou lyrických básní Verše. Roku 1913 začíná Erenburg pracovat jako novinář. Dodává zprávy i do ruských noviny. Soubor jeho válečných reportáží vyšel pod názvem Tvář války. Do Ruska se vrací roku 1917. Jeho postoj k bolševikům kolísá. V roce 1921 odjíždí na dlouhodobou služební cestu do zahraničí jako dopisovatel sovětského tisku. Ve 30. letech se účastnil jako zpravodaj občanské války ve Španělsku. Za 2. světové války působil jako korespondent listu Krasnaja zvezda. Erenburg své četné romány publikoval od roku 1921 většinou nejprve v zahraničí. Za romány Pád Paříže a Bouře obdržel Stalinovu cenu. Po Stalinově smrti se zasazoval o revizi literární politiky. Jeho novela Tání dala jméno celému období. Usiloval také o rehabilitaci pronásledovaných a zamlčovaných spisovatelů. Ilja Erenburg zemřel 31. srpna 1967 v Moskvě. Z jeho díla: Erenburgova tvorba zahrnuje lyrické verše, novely, romány a povídky, politické pamflety, reportáže, cestopisné črty, divadelní hry, literární kritiky a eseje. V rozmezí několika let vytvořil díla, která zanechala v ruské literatuře 20. let výraznou stopu. V následujících dílech projevuje Erenburg pochopení pro prostého člověka a jeho osudy ve světě zjitřeném válkami a sociálními bouřemi. Neobyčejná dobrodružství Julio Jurenita a jeho žáků – 1922 Dýmky – 1923 – soubor povídek Historie zkázy Evropy - 1923 Láska Jeanny Neuilové - 1924 Bouřlivý život Lazika Rojtšvance – 1927 Příběhy lidí vykolejených, ztracených existencí, žijících na okraji společnosti zachytit v dílech: Život a smrt Nikolaje Kurbova - 1923 Rváč - 1926 V průtočné uličce – 1928 Další díla: Den druhý - 1933 Jedním dechem – 1933-35 Kniha pro dospělé - 1936 Pád Paříže - 1941 Bouře – 1947 – trilogie zachycující světové historické dění v rozmezí let 1935-51 Devátá vlna - 1953 Tání – 1954 – novela reflektující proces liberalizace společenského života po Stalinově smrti Lidé, roky, život – 1961, 1965 – Erenbergovy paměti …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Ilja Erenburg, ruský prozaik a básník, publicista, spisovatel se širokým kulturním obzorem, vtipný i ironický, s udivující pamětí, kulturní činitel citlivě reagující na vibrace světové politiky i uměleckých proudů první poloviny 20. století, se narodil 14. (27.) ledna 1891 v Kyjevě.

Erenburg pocházel ze vzdělané židovské rodiny. Mládí prožil v Moskvě, kde jeho otec pracoval jako inženýr.

Za revoluční činnost byl Erenburg vězněn v moskevských Butyrkách. Roku 1908 emigroval do Paříže. Zprvu se pohyboval v revolučních kruzích, později mezi pařížskou bohémou, stýkal se s představiteli světové avantgardy (Rivera, Picasso aj.). Debutoval jako básník se sbírkou lyrických básní Verše.

Roku 1913 začíná Erenburg pracovat jako novinář. Dodává zprávy i do ruských noviny. Soubor jeho válečných reportáží vyšel pod názvem Tvář války.

Do Ruska se vrací roku 1917. Jeho postoj k bolševikům kolísá. V roce 1921 odjíždí na dlouhodobou služební cestu do zahraničí jako dopisovatel sovětského tisku. Ve 30. letech se účastnil jako zpravodaj občanské války ve Španělsku.

Za 2. světové války působil jako korespondent listu Krasnaja zvezda.
Erenburg své četné romány publikoval od roku 1921 většinou nejprve v zahraničí. Za romány Pád Paříže a Bouře obdržel Stalinovu cenu. Po Stalinově smrti se zasazoval o revizi literární politiky. Jeho novela Tání dala jméno celému období. Usiloval také o rehabilitaci pronásledovaných a zamlčovaných spisovatelů.

Ilja Erenburg zemřel 31. srpna 1967 v Moskvě.

Z jeho díla:
Erenburgova tvorba zahrnuje lyrické verše, novely, romány a povídky, politické pamflety, reportáže, cestopisné črty, divadelní hry, literární kritiky a eseje. V rozmezí několika let vytvořil díla, která zanechala v ruské literatuře 20. let výraznou stopu.

V následujících dílech projevuje Erenburg pochopení pro prostého člověka a jeho osudy ve světě zjitřeném válkami a sociálními bouřemi.
Neobyčejná dobrodružství Julio Jurenita a jeho žáků – 1922
Dýmky – 1923 – soubor povídek
Historie zkázy Evropy - 1923
Láska Jeanny Neuilové - 1924
Bouřlivý život Lazika Rojtšvance – 1927


Příběhy lidí vykolejených, ztracených existencí, žijících na okraji společnosti zachytit v dílech:
Život a smrt Nikolaje Kurbova - 1923
Rváč - 1926
V průtočné uličce – 1928


Další díla:
Den druhý - 1933
Jedním dechem – 1933-35
Kniha pro dospělé - 1936
Pád Paříže - 1941
Bouře – 1947 – trilogie zachycující světové historické dění v rozmezí let 1935-51
Devátá vlna - 1953
Tání – 1954 – novela reflektující proces liberalizace společenského života po
Stalinově smrti
Lidé, roky, život – 1961, 1965 – Erenbergovy paměti