Citát: „Jestliže snad opravdu je nějaký Bůh, musíme se snažit na něj zapomenout, a to beze strachu z našich špatných činů a z toho, že budou potrestány, ale abychom vychovali lidi, kteří budou konat dobro pro dobro samo“.

Henrik Pontoppidan byl dánský spisovatel, přední dánský zástupce kritického realismu. V roce 1917 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu za jeho dokonalé obrazy současného dánského života.

Henrik Pontoppidan se narodil v pastorském prostředí, jež ovlivnilo jeho duchovní svět. Studoval na technice, ale studia nedokončil a začal se věnovat písemnictví.


Henrik Pontoppidan byl označován za klasika nového dánského realismu. Psal prózu, která má klidný pravidelný rytmus, vypráví prostě a plynule bez marnivého hledání umělecky znějících slov. Podstatným objektem jeho zájmu je člověk. Zpočátku byly jeho práce ovlivněny přírodními náměty a lidovými pověstmi, ale hlavním námětem se později stávají otázky lidské existence, zejména osudy prostých lidí z venkova.

Kritický obraz dánské společnosti s výraznými sociálními aspekty se projevuje v dílech:
Mraky – novela
Lykke–Per – 1898 – 1904, román 8 sv. (Šťastný Per, č. 1980)
Zaslíbená země – román 3 sv.
Říše mrtvých – román 5 sv.
Borgmester Hoeck og hustru – 1905 (Starosta Hoeck a jeho žena, č. 1939)

Undervejs til mig selv – 1933 – 43 (Cestou sám k sobě), autobiografie.