zavřít
Hanuš Fantl

básník

Narození:
16. 12. 1917 , Chrast u Chrudimi
Úmrtí:
18. 3. 1942  ve věku 24 let  †
Znamení:
střelec  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Hanuš Fantl (16. prosince 1917 Chrast u Chrudimi – 18. března 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl český básník židovského původu. Narodil se v židovské rodině jako nejmladší z pěti dětí. Často se o něj starala jeho o deset let starší sestra, která si ho nejednou musela vzít s sebou na schůzku s chlapcem. Byl bez soudu zastřelen v koncentračním táboře v Mauthausenu. Koncentračnímu táboru padly za obět i jeho žena Helena a dcera Jana, které obě zemřely v roce 1944 v Osvětimi. Dílo Hanuše Fantla Píseň vzdoruje noci - vyšlo posmrtně roku 1955 Ukázka z tvorby JEŠTĚ NÁM ZBYLA VÍRA! Ještě nám zbyla slova, ještě nám zbyla řeč. Ještě nám zbyla slova uzdravující, nová: teč krvi, mízo, teč! Ještě nás vítr hladí a lehtá na očích, ještě nás vítr hladí, ještě jsme chlapci mladí! Ještě nám zbyla víra, láska a naděje, ještě nám zbyla víra: Dobrá je zem a širá a nebe modré je. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Hanuš Fantl (16. prosince 1917 Chrast u Chrudimi – 18. března 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl český básník židovského původu. Narodil se v židovské rodině jako nejmladší z pěti dětí. Často se o něj starala jeho o deset let starší sestra, která si ho nejednou musela vzít s sebou na schůzku s chlapcem.

Byl bez soudu zastřelen v koncentračním táboře v Mauthausenu. Koncentračnímu táboru padly za obět i jeho žena Helena a dcera Jana, které obě zemřely v roce 1944 v Osvětimi.

Dílo Hanuše Fantla
Píseň vzdoruje noci - vyšlo posmrtně roku 1955

Ukázka z tvorby
JEŠTĚ NÁM ZBYLA VÍRA!
Ještě nám zbyla slova,
ještě nám zbyla řeč.
Ještě nám zbyla slova
uzdravující, nová:
teč krvi, mízo, teč!
Ještě nás vítr hladí
a lehtá na očích,
ještě nás vítr hladí,
ještě jsme chlapci mladí!
Ještě nám zbyla víra,
láska a naděje,
ještě nám zbyla víra:
Dobrá je zem a širá
a nebe modré je.