Grazia Deleddová byla italská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu.

Grazia Deleddová se narodila na Sardinii v početné měšťanské rodině. Kromě základního vzdělání neměla žádné školy a vzdělávala se sama četbou. Již v dětském věku psala povídky a uveřejňovala je v různých časopisech. Po provdání se přestěhovala s manželem do Říma, kde se mohla ve své spisovatelské činnosti, ještě více zdokonalovat.

V roce 1926 jí byla udělena Nobelova cena.


Základem inspirace Grazie Deleddové byly příběhy a pověsti z rodné Sardinie. Po prvních naivistických povídkách se začala prohlubovat psychologie postav, předkládat dramata jako odvěký mýtus.

Eliáš Portolu – 1903, román, vrcholné autorčino dílo. Drama hrdinovy lásky k bratrově ženě spojené s výčitkami a pocitem viny.

Rozmary osudu – 1904. Román představuje život a smrt člověka jako nedůležité záležitosti. Život znamená vinu a vykoupení.

Cestou zla – 1906, román je příběhem lásky a zrady
Břečťan – 1908, v románu se píše o ženě, která z lásky ke svému milenci je schopna i vraždit.

Na pozadí sardinského prostředí se odehrávají lidské osudy a tragédie dalších románů:
Náš pán – 1909
Holubice a jestřábi – 1912
Třtiny ve větru – 1913
Sardinská romance – 1915
Požár v olivovém háji – 1918

Cosima, skoro Grazia – posmrtně 1937, autobiografický román