Gabriel Garcia Márquez je kolumbijský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

Garcia Márquez prožil dětství s prarodiči v Aracatace v karibské oblasti Kolumbie. Toto prostředí ovlivnilo jeho cit pro mýty a fantazii. Studium práv nedokončil a pracoval jako novinář v Kolumbii a v Evropě. Z cest po socialistických zemí napsal deset reportáží, které vyšly v knize - 90 dnů za železnou oponou - v roce 1959.

V šedesátých letech žil Gabriel Garcia Márquez v Mexiku a zabýval se psaním filmových scénářů. Poté přesídlil do Španělska a do Mexika se vrátil v roce 1975. Vrátil se k publistice, literární tvorbě, napsal řadu filmových scénářů, podílel se na zfilmování některých vlastních próz.

Gabriel Garcia Márquez získal řadu mezinárodních ocenění a v roce 1982 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.


Literární tvorbu zahájil Garcia Márquez povídkami v časopisech. Rovněž připravoval román o historii rodného kraje a své rodiny. Román sice nevyšel, ale připravený materiál využil autor v dalších příbězích.

Próza:
Spoušť - 1955, román, ve kterém se ve stylu antické tragédie chystají tři lidé proti vůli obce pohřbít podivínského doktora.

Plukovníkovi nemá kdo psát - 1961, novela
Pohřeb velké matky - 1962, sbírka povídek
Ve všech těchto dílech se objevuje městečko Macondo, které autor chtěl původně použít v připravovaném románu, který však nevyšel.

Sto roků samoty - 1967, vrcholný Márquezův román. Jde o příběh několika generací rodiny Buendiů, který je zároveň historií Maconda. V umělecké zkratce je i historií kolumbijské a latinskoamerické společnosti. Macondo je obrazem reality, žije v čase historickém i mytickém. Klíčovými motivy příběhu jsou láska, smrt a samota. Zánik městečka Maconda je spojen s osamělostí rodu Buendiů, nedostatkem lásky a porozumění i ztrátou společenské solidárnosti. Román se po vydání stal bestsellerem. Byl přeložen do několika jazyků a přinesl autorovi světovou proslulost. Přispěl i k udělení Nobelovy ceny.

Podzim patriarchy - 1975, román navazující na téma samoty je groteskně nadsazeným příběhem stárnoucího diktátora

Kronika ohlášené smrti - 1981, komorně laděná novela dramaticky aktualizuje mýtus o osudové předurčeností.

Láska za časů cholery - 1985, široce založená románová freska
Generál ve svém labyrintu - 1989, román o posledních dnech života Simóna Bolívara

O lásce a jiných běsech - 1994, román o milostném vztahu dívky a kněze v koloniálním prostředí kreolů a černochů.

Zpráva o únosu - 1996, román - svědectví

Milostná polemika proti sedícímu muži - 1994, jednoaktovkový divadelní monolog