Endre Ady byl maďarský básník, představitel maďarského symbolismu, jeden z nejvýznamnějších maďarských lyriků.

Endre Ady pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Vystudoval práva a věnoval se žurnalistice.
Při svých cestách do Paříže porovnával tamní demokracii se zaostalostí své země. Stal se z něj přesvědčený demokrat. Byl vůdčí postavou všech hnutí maďarské moderny, např. literární skupiny kolem časopisu Nyugat.

Bohémským způsobem jeho života bylo podlomeno Andyho zdraví, zemřel jako oběť epidemie španělské chřipky.


V básních Endre Adyho se prolínají prvky dekadentní, impresionistické a vynikají bohatým symbolismem. V jeho tvorbě jsou významné vztahy k Adéle Diosiové, manželce pařížského obchodníka – paní Léda jeho milostné lyriky.

Básnické sbírky:
Nové verše – 1906, první autorova zralá sbírka, v níž se představil jako bouřlivý hlasatel nutnosti „nového myšlení“ve společnosti v soukromých vztazích i v umění..

V řadě lyrických sbírek vyjadřuje pocity rozpolcenosti, příznačné pro moderního člověka.
Krev a zlato – 1907
Rád bych byl milován – 1909
Verše všech tajemství – 1910
Prchající život – 1912
Kdo viděl mne? – 1914
V čele mrtvých – 1918

Hlavními lyrickými tématy jsou podle autora tajemství: lásky, smutku, slávy,života a smrti, Boha a maďarství. Jeho básně sehrály významnou úlohu v mesianistickém hlásání demokratické revoluce.