Emanuel Frynta byl český překladatel a básník, snad vůbec nejvýraznější představitel nonsensové poezie v Česku. Je otcem výrazného českého zoologa Doc. Daniela Frynty. Významný překladatel, filmový scénárista a autor rozhlasových cyklů zdědil své jméno po otci, který byl také překladatelem. 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze. Do konce války byl zaměstnán jako pomocný dělník. 1945 až 1948 studoval rusistiku na FF UK. Poté působil až do konce života jako překladatel z povolání.

Debutoval 1945 v Akordu, dále publikoval v Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrobě. V prvopočátcích svého literárního účinkování byl Emanuel Frynta zahrnován do stejné básnické skupiny jako Josef Suchý, tedy do autorského okruhu kolem katolického časopisu Vyšehrad, preferujícího ideály křesťanského humanismu. Podobně jako u jeho druhů (Slavík, Vokolek) byla po únoru 1948 Fryntova cesta k publikování velmi komplikovaná. Věnoval se překladatelství (jako jeden z prvních k nám uváděl Christiana Morgensterna), zajímal se o editorství (sestavil např. oblíbenou čítanku českého a světového humoru Moudří Blázni) a spolupracoval s rozhlasem. Patřil k průkopníkům naší konkrétní a nesmyslné poezie.

Dominantní částí díla Emanuela Frynty byly překlady z ruštiny (Puškina a Lermontova). Věnoval se překladům i z dalších jazyků. Součástí jeho literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům.


- Písničky bez muziky
- Závratné pomyšlení (povídky a básně z pozůstalosti)
- Zastřená tvář poezie (soubor esejistických rozhlasových přednášek)
- Nová knížka pro děti o chvástavém štěněti (poetické básně a prózy jsou určeny dětem)
- Zlatý věnec
- Moudří blázni

Následovníci
Básnickým následovníkem Emanuela Frynty byl Petr Lampl, zvaný Peťák.