zavřít
Charles Nodier

básník, prozaik, kritik

Narození:
29. 4. 1780 , Besancon, Francie
Úmrtí:
27. 1. 1844  ve věku 63 let,  Paříž, Francie  †
Znamení:
býk  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
francouzská
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

3 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Charles Nodier, vlastním jménem Jean–Charles Emmanuel, byl francouzský prozaik, básník a kritik. Charles Nodier se narodil jako nemanželský syn advokáta, později soudce revolučního tribunálu. Byl „zázračným dítětem“, ve dvanácti letech měl již projevy před Společností přátel ústavy. Věnoval se přírodním vědám zvl. Entomologii, dějinám literatury, lingvistickým teoriím (V roce 1808 vydal Výkladový slovník francouzských onomatopoí) a filologii. Až do restaurace měl ale pohnutý život. Jako politický pamfleticta konspiroval proti Napoleonovi, byl pronásledován a často musel měnit místa svého pobytu. V roce 1812 byl Charles Nodier jmenován císařským redaktorem a knihovníkem v ilyrských provinciích, kde se inspiroval tradicemi a lidovou slovesností. V roce 1813 se Charles Nodier usadil v Paříži, v roce 1824 se stal knihovníkem Arsenalu, později byl zvolen do Francouzské akademie.. Mezi jeho přátele, se kterými se scházel ve dvacátých letech patřili mj. V. Hugo, A. de Vigny a A. de Musset. Charles Nodier zemřel 27. ledna 1844 v Paříži a je pochován na hřbitově Père Lachaise. Dílo Charlese Nodiera: Charles Nodier přispěl významnou měrou k utváření francouzského romantického hnutí i estetiky. Čerpal i ze zahraničních literatur, jeho tvůrčí názory ovlivnil mj. i raný romantismus paní de Staël a Schiller. Psal básně, romány, odborná pojednání.Významnou část díla tvoří fantastické povídky, eseje nebo úvahy. Spolu s Gazottem je považován za jejího průkopníka ve Francii. Próza: Romány: Jean Sbogar – 1818, originální zpracování schillerovského témata loupežníků. Stella ou les Proscrits – 1802 (Stella aneb Psanci) Le Peintre de Salzbourg. Journal de émotions d´un coeur souffrant – 1803 (Malíř salcburský. Deník emocí trpícího srdce). Melodramata: Le Vampire – 1820 (Vampýr) Bertram – 1821 Novela: La Fée aux miettes – 1832 (Drobečková víla) Povídky: Thérése Aubert – 1819 Adéle – 1820 Smarra ou Les démons de la nuit – 1921 (Smarra aneb Démoni noci) Trilby ou Le Lutin d´Argail – 1822 (Trilby aneb Argailský rarášek, česky 1997 Franciscus Columna – 1832 Jean–Francois–les–Bas Bleus – 1832 (Jean–Francois Modrá punčocha) Histoire d´Héléne Gillet – 1832 Mademoiselle de Marsan – 1932 Inés de Las Sierras – 1837 Trésor des Féves et Fleur des Pois – 1837 (Bobový poklad a hráškový květ) La Neuvaine de la Chandeleur – 1839 (Devítník) …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Charles Nodier, vlastním jménem Jean–Charles Emmanuel, byl francouzský prozaik, básník a kritik.

Charles Nodier se narodil jako nemanželský syn advokáta, později soudce revolučního tribunálu. Byl „zázračným dítětem“, ve dvanácti letech měl již projevy před Společností přátel ústavy. Věnoval se přírodním vědám zvl. Entomologii, dějinám literatury, lingvistickým teoriím (V roce 1808 vydal Výkladový slovník francouzských onomatopoí) a filologii.
Až do restaurace měl ale pohnutý život. Jako politický pamfleticta konspiroval proti Napoleonovi, byl pronásledován a často musel měnit místa svého pobytu.

V roce 1812 byl Charles Nodier jmenován císařským redaktorem a knihovníkem v ilyrských provinciích, kde se inspiroval tradicemi a lidovou slovesností.

V roce 1813 se Charles Nodier usadil v Paříži, v roce 1824 se stal knihovníkem Arsenalu, později byl zvolen do Francouzské akademie.. Mezi jeho přátele, se kterými se scházel ve dvacátých letech patřili mj. V. Hugo, A. de Vigny a A. de Musset.

Charles Nodier zemřel 27. ledna 1844 v Paříži a je pochován na hřbitově Père Lachaise.

Dílo Charlese Nodiera:

Charles Nodier přispěl významnou měrou k utváření francouzského romantického hnutí i estetiky. Čerpal i ze zahraničních literatur, jeho tvůrčí názory ovlivnil mj. i raný romantismus paní de Staël a Schiller. Psal básně, romány, odborná pojednání.Významnou část díla tvoří fantastické povídky, eseje nebo úvahy. Spolu s Gazottem je považován za jejího průkopníka ve Francii.

Próza:
Romány:

Jean Sbogar – 1818, originální zpracování schillerovského témata loupežníků.
Stella ou les Proscrits – 1802 (Stella aneb Psanci)

Le Peintre de Salzbourg. Journal de émotions d´un coeur souffrant – 1803 (Malíř salcburský. Deník emocí trpícího srdce).

Melodramata:
Le Vampire – 1820 (Vampýr)
Bertram – 1821

Novela:
La Fée aux miettes – 1832 (Drobečková víla)

Povídky:
Thérése Aubert – 1819
Adéle – 1820
Smarra ou Les démons de la nuit – 1921 (Smarra aneb Démoni noci)
Trilby ou Le Lutin d´Argail – 1822 (Trilby aneb Argailský rarášek, česky 1997
Franciscus Columna – 1832
Jean–Francois–les–Bas Bleus – 1832 (Jean–Francois Modrá punčocha)
Histoire d´Héléne Gillet – 1832
Mademoiselle de Marsan – 1932
Inés de Las Sierras – 1837
Trésor des Féves et Fleur des Pois – 1837 (Bobový poklad a hráškový květ)
La Neuvaine de la Chandeleur – 1839 (Devítník)