zavřít
Antonín Jaroslav Puchmajer

spisovatel, překladatel a vlastenecký kněz

Narození:
7. 1. 1769 , Týn nad Vltavou
Úmrtí:
29. 9. 1820  ve věku 51 let  †
Znamení:
kozoroh  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Antonín Jaroslav Puchmajer (* 7. ledna 1769 Týn nad Vltavou; + 29. září 1820 Praha) byl český spisovatel, překladatel a vlastenecký kněz. Působil na růpzných místech v Čechách, byl přítelem Dobrovského a získal pro své záměry řadu dalších obrozenců. Napsal i mluvnici cikánštiny. Vystudoval filosofii v Praze. Spolu se Šebestiánem Hněvkovským a Vojtěchem Nejedlým založili roku 1791 první Básnické sdružení v Čehách. Význam A. J. Puchmajera spočívá více v organizaci tohoto hnutí než ve vlastní tvorbě. Dílo Antonína Jaroslava Puchmajera Jeho dílo není příliš originální, velmi často je ovlivněno německou literaturou. - Nové básně – též Sebrání Básní a zpěvů, jedná se o almanach, který Puchmajer redigoval. Pro Nové básně napsal: 1. Óda na Jana Žižku z Trocnova 2. Hlas Čecha - Na jazyk český - Král Jiří a Vaněk Všeboj – jedná se o báseň velmi olivněnou G. A. Bürgerem a jeho písní Der Kaiser und der Abt. - Nedělní kázání - Sváteční kázání - Rýmovník aneb rýmovní slovník - Fialky – soubor jeho básní, vydáno posmrtně Vojtěchem Nejedlým Díla filologická - Pravopis rusko – český z této knihy se časem stala ruská mluvnice (vydaná českým muzeem pod názvem Lehrgebäude der russichen Sprache. Nach dem Lehrgebäude der böhmischen Sprache des H. Abbé Dobrovský), toto dílo bylo věnováno ruské carevně a schválené petrohradskou akademií. - Deutsch – böhmisches Wörtebuch II. – Druhý díl slovníku J. Dobrovského, po smrti A. J. Puchmajera toto dílo dokončil Václav Hanka. - Románi Čib, d. i. Grammatik und Wörterbuch der Zigeuner-Sprache. Dazu als Anhang die Hantýrka oder die Čechische Diebesprache – dílo o rómštině a řeči zlodějů. Přeložil Chrám Gnídský jehož autorem je Charles Louis Montesquieu, překlad je ovlivněn polským vzorem. K tomuto dílu napsal předmluvu o literární jednotě Slovanů. - Pojednání o bylinářstí v Čechách – překlad díla hraběte Kašpara ze Šternberka …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Antonín Jaroslav Puchmajer (* 7. ledna 1769 Týn nad Vltavou; + 29. září 1820 Praha) byl český spisovatel, překladatel a vlastenecký kněz. Působil na růpzných místech v Čechách, byl přítelem Dobrovského a získal pro své záměry řadu dalších obrozenců. Napsal i mluvnici cikánštiny. Vystudoval filosofii v Praze.

Spolu se Šebestiánem Hněvkovským a Vojtěchem Nejedlým založili roku 1791 první Básnické sdružení v Čehách. Význam A. J. Puchmajera spočívá více v organizaci tohoto hnutí než ve vlastní tvorbě.

Dílo Antonína Jaroslava Puchmajera
Jeho dílo není příliš originální, velmi často je ovlivněno německou literaturou.

- Nové básně – též Sebrání Básní a zpěvů, jedná se o almanach, který Puchmajer redigoval.
Pro Nové básně napsal:
1. Óda na Jana Žižku z Trocnova
2. Hlas Čecha
- Na jazyk český
- Král Jiří a Vaněk Všeboj – jedná se o báseň velmi olivněnou G. A. Bürgerem a jeho písní Der Kaiser und der Abt.
- Nedělní kázání
- Sváteční kázání
- Rýmovník aneb rýmovní slovník
- Fialky – soubor jeho básní, vydáno posmrtně Vojtěchem Nejedlým

Díla filologická
- Pravopis rusko – český z této knihy se časem stala ruská mluvnice (vydaná českým muzeem pod názvem Lehrgebäude der russichen Sprache. Nach dem Lehrgebäude der böhmischen Sprache des H. Abbé Dobrovský), toto dílo bylo věnováno ruské carevně a schválené petrohradskou akademií.
- Deutsch – böhmisches Wörtebuch II. – Druhý díl slovníku J. Dobrovského, po smrti A. J. Puchmajera toto dílo dokončil Václav Hanka.
- Románi Čib, d. i. Grammatik und Wörterbuch der Zigeuner-Sprache. Dazu als Anhang die Hantýrka oder die Čechische Diebesprache – dílo o rómštině a řeči zlodějů.

Přeložil Chrám Gnídský jehož autorem je Charles Louis Montesquieu, překlad je ovlivněn polským vzorem. K tomuto dílu napsal předmluvu o literární jednotě Slovanů.

- Pojednání o bylinářstí v Čechách – překlad díla hraběte Kašpara ze Šternberka