zavřít
Anna Andrejevna Achmatova

překladatelka, básnířka

Narození:
25. 6. 1889 , Bolšoj Fontan u Oděsy, Rusko
Úmrtí:
5. 3. 1966  ve věku 76 let,  Domodědovo u Moskvy  †
Znamení:
rak  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

7 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Anna Achmatova, vlastním jménem Gorenková, byla ruská básnířka a spoluzakladatelka básnické skupiny akméistů. Anna Achmatova se narodila v rodině inženýra u obchodního loďstva. Mládí strávila v Carském Sele, v Kyjevě studovala práva a v St. Petěrburgu filozofii. Od 11 let psala verše, od roku 1907 je i publikovala. Anna A. Achmatova byla spoluzakladatelkou básnické skupiny akméistů (Cech poetov), která se distancovala od symbolismuu a futurismu. Přes její kritický postoj k revoluci zůstalo její jméno v Rusku trvale známé. Anna Achmatova pracovala jako knihovnice v Zemědělském ústavu. Po roce 1922, na základě stranického příkazu, nesměly po dobu 15 let její básně vycházet. Achmatova pracovala na studiích o Puškinovi. V roce 1940 byla přijata do Svazu spisovatelů a vrátila se opět do literatury. Z obklíčeného Leningradu byla evakuována do Taškentu, kde v roce 1943 vydala výbor básní. V roce 1946 se spolu s M. Zoščenkem stala Anna Achmatova obětí hrubých útoků v rámci kampaně ÚV KS za zostření politiky v kulturní oblasti. Její dílo bylo odsouzeno jako „proniknuté duchem pesimismu, výchově mládeže škodlivé a pro sovětskou literaturu nepřijatelné“. Autorka byla zdiskreditována a vyloučena ze Svazu spisovatelů. Sama zničila svou poválečnou prózu a věnovala se překladatelství. Do literatury se Anna Achmatova vrátila až po 20. sjezdu KS. Ke konci života jí bylo dovoleno vycestovat k převzetí vysokých literárních vyznamenání, do Itálie – Taormina v roce 1964 a do Anglie – čestný doktorát Oxfordské univerzity v roce 1965. V roce 1988 jí bylo přiznáno čestné místo v učebnicích sovětské literatury. Dílo Anny Achmatovy: Anna Achmatova patří k nejvýznamnějším ruským básníkům 20. století. Základními rysy její poezie jsou jasnost a soustředěnost spolu s velkou duševní hloubkou. Poezie: Večer – 1912, první sbírka básní Čötki – 1913, (Růženec), sbírka, která vyšla v 11 vydáních. Anno Domini MCMXXI – sbírka U samogo morja – 1921 (Až u moře) Iz šesti knig – 1940, výbor, kam autorka zařadila i nový cyklus Iva (Vrba) bbPoema bez geroja- velká básnická skladba s náboženskou tematikou, na které autorka pracovala v letech 1940 – 52, směla být publikována až v roce 1989. Rekvijem -1987, tragický, nábožensky laděný cyklus vznikající v letech 1935 – 43 (Dodatky 1957 – 1961), vzniklý z bolesti nad vězněným synem. Beg vremeni – 1965, (Běh času) …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Anna Achmatova, vlastním jménem Gorenková, byla ruská básnířka a spoluzakladatelka básnické skupiny akméistů.

Anna Achmatova se narodila v rodině inženýra u obchodního loďstva. Mládí strávila v Carském Sele, v Kyjevě studovala práva a v St. Petěrburgu filozofii. Od 11 let psala verše, od roku 1907 je i publikovala.

Anna A. Achmatova byla spoluzakladatelkou básnické skupiny akméistů (Cech poetov), která se distancovala od symbolismuu a futurismu. Přes její kritický postoj k revoluci zůstalo její jméno v Rusku trvale známé.

Anna Achmatova pracovala jako knihovnice v Zemědělském ústavu. Po roce 1922, na základě stranického příkazu, nesměly po dobu 15 let její básně vycházet. Achmatova pracovala na studiích o Puškinovi. V roce 1940 byla přijata do Svazu spisovatelů a vrátila se opět do literatury. Z obklíčeného Leningradu byla evakuována do Taškentu, kde v roce 1943 vydala výbor básní.

V roce 1946 se spolu s M. Zoščenkem stala Anna Achmatova obětí hrubých útoků v rámci kampaně ÚV KS za zostření politiky v kulturní oblasti. Její dílo bylo odsouzeno jako „proniknuté duchem pesimismu, výchově mládeže škodlivé a pro sovětskou literaturu nepřijatelné“. Autorka byla zdiskreditována a vyloučena ze Svazu spisovatelů. Sama zničila svou poválečnou prózu a věnovala se překladatelství.

Do literatury se Anna Achmatova vrátila až po 20. sjezdu KS. Ke konci života jí bylo dovoleno vycestovat k převzetí vysokých literárních vyznamenání, do Itálie – Taormina v roce 1964 a do Anglie – čestný doktorát Oxfordské univerzity v roce 1965. V roce 1988 jí bylo přiznáno čestné místo v učebnicích sovětské literatury.

Dílo Anny Achmatovy:

Anna Achmatova patří k nejvýznamnějším ruským básníkům 20. století. Základními rysy její poezie jsou jasnost a soustředěnost spolu s velkou duševní hloubkou.

Poezie:
Večer – 1912, první sbírka básní
Čötki – 1913, (Růženec), sbírka, která vyšla v 11 vydáních.
Anno Domini MCMXXI – sbírka
U samogo morja – 1921 (Až u moře)
Iz šesti knig – 1940, výbor, kam autorka zařadila i nový cyklus
Iva (Vrba)

bb>Poema bez geroja- velká básnická skladba s náboženskou tematikou, na které autorka pracovala v letech 1940 – 52, směla být publikována až v roce 1989.

Rekvijem -1987, tragický, nábožensky laděný cyklus vznikající v letech 1935 – 43 (Dodatky 1957 – 1961), vzniklý z bolesti nad vězněným synem.

Beg vremeni – 1965, (Běh času)

Hledáte také jako: Anna Andrejevna Achmatovaová
Rychlá navigace:novinky |diskuse