Alfonz Bednár byl slovenský spisovatel, překladatel a scenárista.

Alfonz Bednár se narodil v početné rolnické rodině. Na univerzitách v Praze a v Bratislavě vystudoval klasickou filologii, češtinu a slovenštinu. Poté krátce vyučoval na středních školách, ale nakonec působil jako novinář a a do roku 1980 jako dramaturg Čs. státního filmu v Bratislavě.


Alfonz Bednár se uplatnil především jako prozaik, překladatel a scenárista.

Próza:
Sklený vrch – 1954. Román s využitím kompozice při konfrontaci událostí ze Slovenského národního povstání se současností. Současná literární historie, považuje rok vydání tohoto románu, za dobu ukončení schematismu ve slovenské tvorbě.

Hodiny a minúty – 1956, sbírka novel, jejímž motivem je odcizení blízkých lidí vlivem událostí v padesátých letech.

Hromový zub – 1964, v románu se autor zaměřuje na problematiku venkova v první polovině 20. století.

Deravý dukát – pokračování předešlého románu s tematikou násilného združstevňování vesnice v poválečných letech. Mohl vyjít až v roce 1992

Satiricko – kritický obraz současného společenského života v období normalizace přinášejí díla:
Za hrsť drobných – 1970, 1974, 1981 – trilogie
Ako sme sušili bielizeň – 1985, próza
Výpověď – 1986, próza

Ad revidendum, Gemini – 1988, román ve formě dopisů a deníkových záznamů přináší generační hodnocení prožitých událostí z hlediska absolventů gymnázia.

Osamelý Havran – 1989. Název románu je symbolem starého muže, který komunikuje jen s mrtvými.

Veniec na tanieri – 1993, román, který vyšel až posmrtně.

Alfonz Bednár vynikl i jako překladatel, především z angličtiny.

Filmové scénáře:
Slnko v sieti – 1962
Tri dcéry – 1966
Penelopa – 1975

Bednár svými literárními postupy ovlivnil vývoj slovenské prózy v druhé polovině 20. století a přispěl k rozvoji slovenské kinematografie.